Dvanáct

Dle mého názoru film zdaleka nenaplnil svůj možný potenciál, který mu námět dával a vůbec si netroufnu tvrdit, že je to komedie. Některé scény působí až trapně, místy nedotažené, jindy přetáhlé, stopáž 101min je s tímhle dějem ubíjející, herecké výkony různorodé, od výborných, až po ty slabší od herců na které se časem zapomnělo. Ale najdou se i pozitiva, občasný humor, a především M.Drahokoupilová a L.Křiváček. (06.02.2012)

Evu Sadkovou znám jako režisérku vtipných televizních inscenací. Zdá se, že komornější kousky spíše v divadelním duchu s kratší stopáží jí sednu víc. Ne každý televizní režisér uhraje i velkou plochu, popasovat se s literární předlohou a osobností autora není snadné. Tady mám pocit, že si mladičká režisérka neuhájila svůj prostor před výraznou osobností nesmlouvaného Pavla Kohouta. Z mého pohledu by příběhu prospělo zhutnění do kratšího časového úseku. Způsob zpracování spíš připomínal divadelní hru. Osobně mi soudružská etapa v díle Pavla Kohouta nesedne. (11.02.2016)

Kdyby ti Boženko někdo nabídl film, tak vystoupíš i ze strany. Občasné hlášky stály skutečně za to. Ale jinak jen zaujali ještě velmi mladí studenti. Mne nejvíce pan Křiváček a pak paní, vlastně slečna Janžurová, kvůli které jsem na tuto věcičkou koukal. A nudil se. Asi fakt nejsem na umělecké počiny, ale na obyčejné filmy. Dvacítka je pro herce. (06.12.2023)

“Kdyby tobě, Boženko, někdo nabídl film, tak pro to vystoupíš i ze strany.” Snímek natočený na základě divadelní hry a to je důvod, proč se to celé odehrává v jedné místnosti. Příběh pojednává o deseti mladých hercích, kteří společně přijmou angažmá v jednom divadle. A právě v tom je jádro dané problematiky. Tady nejde ani tak o jednotlivé herce a jejich angažmá, ale o všechny jako celek. Tady je moralizační etudou poukázáno na tzv. kolektiv. Co to vlastně je, co to obnáší, atd. Slovo ´kolektiv´ za celou filmovou stopáž zazní opravdu nesčíslněkrát. Pokusí se to někdo spočítat? Takže co tu máme. Počáteční nadšení ze soudržnosti kolektivu se vším všudy, které každou další minutou vývoje děje skomírá a postupně se objevují další a další závažné problémy, při kterých se onen kolektiv setsakramentsky zatřese až v samotných základech. Takže co z toho vlastně tkví? Je počínání v kolektivu přínosné a nebo ne? To nechť divák posoudí sám. Příkladů je v ději více než dost. Zkrátka a dobře, slasti a strasti kolektivu. To je to, oč tu běží. Snímek z tzv. nové vlny nic neztrácí na své moralizační vlně ani dnes. Dokázali by současní mladí lidé žít v kolektivu a nebo by dopadli stejně, ne-li hůř, jako postavy tohoto příběhu? (08.01.2022)

Jednoduchý a jednotvárný scénář, ovšem se skvělými hereckými výkony. Kolektivní život jednoho mladého divadelního souboru není jednoduchý, zvlášť v revoluční době 60. let. Pro mě naprosto neznámá režisérka a stará známá atmosféra šedesátek, ve které můžeme nalézt i politické popichování. Každý ze zúčastněných divadelních herců má svojí pravdu, a také své chyby. Neznámý snímek si jistě zaslouží pozornost. (15.09.2011)