Mezi zdmi

Já jsem naprosto spokojený človíček, protože znám dost učitelů (a školu vedle), tak vím, že takhle nějak to probíhá v reálu a ruku na srdce, je to někdy pěkná fuška na psychiku. Je to skoro umění udržet žákovu pozornost a já to skutečně obdivuji. Nedávno jsem se dozvěděla, že i pro autistické děti je zavedená pomoc v podobě pracovnic (zní to studeně, ale není), které jsou školené a mají empatickou duši. Celou dobu výuky je s tím dotyčným žákem v lavici a přesně ví, co dělat, když se tento žák prvního stupně na gymnáziu nějak projeví. Já tomu nerozumím, ale vážně klobouk dolů. A v tomhle případě jde také o skutečnost, kterou převedl samotný aktér na plátno a ještě si v něm zahrál. Ne vždy všechno dopadne k učitelově obrazu, ale za každou trošku pokroku patří takovým lidem velká chvála. (23.11.2016)

Systém, co už selhal, dětí, co selhávají a zprvu nadějný učitel, který začne selhávat. Zdi mezi všemi jsou tak neprostupné, že ani nevidíme, co je za nimi. Jedním z možných vysvětlení, proč je tak nemožné se dorozumět, je téměř nepostřehnutelný rasmismus učitelů, kteří se sice k žákům chovají vcelku vstřícně, ale považují za stejně hrozné, když jejich žáky rodiče bijí, jako to, když je pošlou zpátky do země jejich původu. Poslat mladíka, který se nechce přizpůsobit životu ve Francii, do rodného Mali je pro ně odstrašující a skoro nepředstavitelné, což jasně svědčí o pocitu nadřazenosti, který si vyučující, přestože se jinak za nízký plat opravdu snaží děti něco naučit, ani neuvědomují. /5. 4. 2011/ (05.04.2011)

Zoufale schází pořádná pointa. A vůbec tenhle snímek řadím mezi ty, jak já jím řikám, "obalné". V tomhle případě je to sice špička svého "oboru", ale pořád jsem měl pocit, jako by se Cantet sice urputně snažil prokousat skrze onen obal, za nímž se skrýval pomyslný chutný francouzský sýr, ale nakonec se mu to úplně nepovedlo... (23.04.2010)

Mezi zdmi nabízí úžasný protiklad. Jak někdo dokáže natočit takový excelentní film odehrávající se v prostorách školy s kvalitním scénářem a bravurními a přirozenými neherci a vytvořit tím prvotřídní materiál, kdežto v případě českého výtvoru Bastardi, s podobnou tématikou, dopadl výsledek zcela obráceně. Také v něm vystupovali neherci a jednalo se o třídu složenou z různých národnostních menšin. Zpracování je však kvalitou a výkony na zcela jiné úrovni. Jeden člověk dokáže díky ucelenému námětu, představě, zapálenosti a ve spolupráci s herecky nezkušenými a přirozenými lidmi, vytvořit vynikající a chutný dezert. Který není načančaný, přeplácaný a drahý, z luxusního obchodu, ale skromně domácí. A jiný se "vzmůže" na přesný opak toho. Česká variace mi oproti tomuto přišla jako laciná, vyplivnutá žvýkačka, zašlapaná na špinavém chodníku. Toť poznatek na úvod:) François Bégaudeau je velký sympaťák a já si říkala, že takového učitele bych chtěla mít. Studenti byli všichni excelentní a zaslouží si potlesk. Jinak poslouchat celé dvě hodiny v kuse francouzskou mluvu mě totálně vyšťavilo. Film má pár skromných míst, kde se nehovoří, abyste si chvíli oddechli a potom Vás opět zavalil náporem slov:) (05.04.2011)

popravdě jsem čekal něco co by se mě víc dotklo ale on je to opravdu"jen"takový ultrareálný pohled do jedné třídy....Nějákou dějovou kostru to vlastně nemá-místo ní máme jen školní rok se všemi těmi pocity flustrace, přetahováním se o respekt a pozornost, prohrami, světlými chvilkami pokroku a naděje.....Konec je vlastně jen takovým zvonkem na konci hodiny s tím,že za chvíli celý ten kolotoč začne nanovo=Zajímavé a hodně dobře natočené-ale znovu už se na to asi nepodívám... (05.04.2011)