Hranice úsvitu

Zlatá Palma - výběr (07.06.2009)

Hranice úsvitu jako hranice prchavého okamžiku a věčnosti - fotografie. Zmáčknutí spouště fotoaparátu přesně na onom pomezí, kde se pohled fotografa stýká se zamrzlou věčností, uzamčenou na budoucí fotografii - v tom samém okamžiku se může zrodit i láska, a film si klade otázku: může láska vůbec někdy překročit onen okamžik? Lze okamžik přetavit ve věčnost? Co si vybrat - "le petit bonheur bourgeois" (Garrel + Poidatz), nebo pravou hloubku okamžiku (Garrel + Smetz)? V odpověď nám film nabízí druhou hranici: hranici zrcadla, v níž byla na jedné straně zpřítomněna věčnost (Garrel rozmýšlející si zvolit měšťácké štěstí s dětinskou Poidatzovou), a na druhé spontánní moment pohledu, v němž se rodí láska "na první pohled" (Smetová). A rozuzlení filmu a hlavní postavy je pouze odpovědí na dilema, jak skloubit okamžik s věčnosti. /// Závěrečná doslovná metafora (satan) mě naplňuje obavou, že se Philippe Garrel dal na nefalšované modlení a opustil odkaz radikalismu 60. let, ale snad to byla jen ironie. Jinak je film důstojným završením kariéry W. Lubtchanského, i když trochu ošemetným, jelikož film reprodukuje fotografické vidění světa a rámování scén je často takřka statické a uzavřené do sevřené kompozice. (15.09.2015)

Další překvapení z francouzské filmové kuchyně!Nečekal jsem,že příběh tak jednoduchý mě dokáže natolik upoutat.I přesto,že děj plyne v pomalém tempu,nelze říci,že by byl nudný.Ještě před pár lety by mě film o lásce (ať už šťastné nebo nenaplněné) vůbec nelákal.O tomhle filmu ale musím říci,že jsem se do něj dokázal vcítit a doslova ho prožít!Je pravda,že několik málo věcí mi tu vadilo,ale o dobrých filmech je třeba mluvit jen v dobrém! (04.08.2011)

ocenenia : MFF Cannes 2008 - nominácia na 1. cenu (13.09.2014)

Zvláštní film s nepochybným uměleckým potenciálem, nicméně šedivý a nudný až hrůza. Scénař se motá v bludném kruhu a nepřináší nic poučného, dojemného či silného. Závěr korunuje dílo s nádechem ironie doslova. (23.06.2010)