Žena bez hlavy

na začátku Bezhlavé ženy jsem si mimoděk připomněl Almodóvarův Volver, film o tom, čemu všemu musí naráz čelit španělské ženy a jak těžký kříž musí nést, přitom to zvládají s velkou duševní silou a všem životním úskalím čelí zpříma. oproti tomu argentinský koprodukční film Bezhlavá žena vypráví o tom, jak zničující a sžírající může být jedna jediná velká životní chyba. pozornost filmu ovšem nezůstává jen u sledování zakoušení tohoto jednoho ústředního bolestivého stavu, ale sleduje i vše to, co z nedotčeného vnějšku přichází k němu a v ostrém kontrastu s neproblematickou každodenností ještě prohlubuje ono trápení – nevyhnutelnost a zároveň nemožnost pokračovat v zaběhnuté všednosti. tomu se přizpůsobuje i kamerové zpracování a hlavní postava je téměř vždy uvnitř rámu, i když často jen na okraji decentralizované kompozice, a tudíž ve vleku života, od něhož se nelze odervat. přitom nutnost dále se podílet na zaběhnutém stereotypu se vší tou spoustou drobných starostí se může zároveň jevit jako vítané zaměstnání pro utrápenou mysl. jak už to ale chodí, tíživá vzpomínka na sebe nedá zapomenout snadno. Bezhlavá žena je film o střetu s něčím, co poznamená život docela nevratně a zanechá v něm už napořád hluboký otisk, s nímž nelze, než samotě přežívat dál. podobně jako hrdina zmíněné Antonioniho Zvětšeniny či Cassavetesova Killing of a Chinese Bookie je i Bezhlavá žena filmem o události, která se stane pro protagonistu nejskrytějším tajemstvím, a tak ho navždy svým způsobem vzdálí ode všech lidí a uvězní v jejich společenství zároveň jako herce, odsouzeného navždy předstírat, že to, co ho ze všeho nejvíce určilo, se nikdy neudálo. (25.06.2012)

Ľudská myseľ sa zosypáva veľmi pomaly a na tragédie reaguje v etapách. Tento film nie je nudný! Ak ste zástancom rýchlych reakcií, tak odporúčam akciovky, kde stratu a psychickú záťaž prekonávajú náznakom plaču roztrasením brady, alebo vyprázdnením zásobníku samopalu do nepriateľa so sprievodným zvieracím revom hlavného hrdinu... Výčitky svedomia zožierajú človeka zvnútra a dostávajú sa do jeho každodenného života. Tento film zachytáva trápenie a neschopnosť žiť "normálný" život s nenormálným stavom mysle. Potrebu zdôveriť sa, ale keď to spravíme, čo sa stane? Bude to lepšie? A celý čas niečo nesedí a nevieme, či nás oklamal zrak alebo klame myseľ... Odporúčam.85% (07.11.2011)

Pomaly plynúci film, ktorý diváka núti neustále prehodnocovať to čo videl, hoci to bolo úplne zjavné(bolo??? :) ). Režisérka dômyselne pracuje s focusom a dôležité prvky často necháva rozmazané, zatiaľ čo sa kamera sústredí na neustále znepokojenú tvár hlavnej hrdinky(ala Antonioni). Zvuková zložka takisto často obsahuje stopu mimo obraz, poprípade mimo focus.Napriek tomu že je nám ukázaná celá udalosť, i to čo sa počas nej odohralo, stále sme zneisťovaní, až sa dostaneme do bodu kedy vôbec nevieme či sa udalosti ktoré sme videli skutočne stali. V celom filme sú prítomné sociálne motívy, ktoré sú badateľné najmä v druhej polovici, keď sa hrdinka presúva od snahy zistiť čo sa stalo k snahe sa s tým vyrovnať, nech už to bolo čokoľvek. Mimoriadne zaujímavý a formálne prepracovaný film. Napriek mnohým informáciam ktoré sa nám počas jeho sledovania dostane stále ostáva iba nepreniknuteľným mystériom.A to je na ňom strašidelné. Tématicky i štýlom sa to najviac podobá asi Antonioniho tvorbe, či už Blow up(tématicky) alebo skoršia tetralógia. Stále je to však maximálne osobité a prirovnávať to k niekomu inému by som nie príliš rád, ale možno niekoho aspoň nalákam k zhliadnutiu. Geniálne. (2x) (03.11.2009)

Uf. Bezhlavá žena je rozhodně film, ve kterém lze vidět masterpiece, pokud budete chtít. Záminek k tomuto označení nám dává hned od začátku dost. Vypráví se formou, kamerou, tempem, mdlou a dusivou atmosférou, drobnokresbou tváře hlavní hrdinky. Co ale naplat, když mě film neoslovil spontánně něčím dalším než ústřední myšlenkou, kterou nejpozději od poloviny už není kam rozvíjet. Martel si hlasitě řekla o festivalové uznání, natočila dobrý film, ale zůstal jsem nedotčen. Možná i proto, že téma odcizení bylo prozkoumáno a vymačkáno v šedesátých letech, a já nevím nakolik ještě potřebujeme sledovat filmy, ve kterých postavy ustaraně koukají do prázdna a dávají na odiv svojí neschopnost komunikovat. (22.06.2020)

Nechal jsem se rozptýlit mobilem, nedávala jsem pozor a přejela psa. Byl to určitě pes, ale nemusel to být pes, mohl to být i člověk. Kdybych přejela člověka bylo by to mnohem horší. Stejně jako pes tam mohl být člověk. Potom bych nepřejela psa, ale člověka. Co jsem do něj narazila mě bolí hlava. Jak si tedy mohu být jistá, co čeho jsem narazila... Před pár lety jsem na silnici zúžené sněhovými barieramu předjížděl skupinu holek. Jel jsem pomalu, ale zrovnak když jsem je míjel, zvedla jedna z nich ruku do pravého úhlu a střetla se s mým zrcátkem. Zastavil jsem a chtěl jí odvést do nemocnice. Rozhodně to odmítla, tvrdila, že to nic není, a tak jsem jel dál. Možná jsem byl v podobné konstelaci jako "bezhlavá" hrdinka tohoto filmu. Co když ta ruka nebyla v pořádku a dojde ke komplikacím?... Mile mě překvapilo přijetí a hodnocení filmu na těchto stránkách, většina komentářů nepochází zřejmě od "bezhlavých" diváků; boogieman dokonce popisuje zásadní zvrat děje a v podstatě jeho tajenku: hrdinka sa presúva od snahy zistiť čo sa stalo k snahe sa s tým vyrovnať, nech už to bolo čokoľvek. To, co se stalo, stalo se jí, Verónice, pouze jí a nikomu jinému. Proto také nikdo jiný to nemůže pochopit. Skutky ostatních jsou neúčinné a jejich rady bezradné. Musí to nejen sama zpracovat a sama se s tím vyrovnat, ale navíc to musí provést tak, aby tím neohrozila ostatní a jejich běžný život, jejich vztah k ní a její k nim.... Ještě zbývá úvaha o tom, zda role Veróniky je spojená s jejím pohlavím (tedy genderová) nebo ne. Nejspíš ne. Určitě je však spojená s dobou. Dnes se takto už nikdo nechová, dnes chce i (pseudo)bolest být viděna, nejlépe v televizi. (14.02.2022)