Valčík s Bašírem

Tam, kde by jiné filmy s podobným tématem sázely na otevřené násilí a drásavou syrovost, pracuje Valčík s Bašírem s obrazotvorností a velkou část své sdělnosti ponechává v implicitní rovině. ___Válečné momentky a snové scény jsou naprosto úžasné a fascinující, animovaná forma přitom jejich působivost zesiluje na maximum. Obrazová estetika Folmanova filmu upomínající na určité techniky komiksové kresby je pohlcující a úžasně expresivní, funkčnost jejího použití pak vyloženě neuvěřitelná (viz. Tetsuo). Pravděpodobně nikdy už nezapomenu na vzteklé psy běžící ulicemi, kolonu tanků Merkava jedoucí k Bejrútu za zvuků veselé písně o Libanonu, nebo na absurdní honičku na červený Mercedes. Pradoxně ve chvíli, kdy se snímek začal věnovat jedné z nejhrůznějších události celé libanonské války, vyvraždění uprchlických táborů Šabra a Šatíla, se pro mne jeho emoční apel poněkud snížil a závěrečné autentické záběry mě minuly úplně. Ale věřím, že izraelské publikum bude na tohle jitření ran citlivější. 90% ___PS: Po druhém zlédnutí, tentokrát v kině, už zafungovala i ta závěrečná třetina, respektive její animovaná část - dokumentární apendix Valčíku s Bašírem prostě nesedí, to mi nikdo nevymluví. (19.01.2009)

Na válku Izraelců v Libanonu si ještě pamatuju, byt jsem zdaleka nebyl dospělý. Izraelská armáda chtěla tehdy zničit hlavní stan Organizace pro osvobození Palestiny v Bejrútu a přinutit Palestince odejít z Libanonu. Přes drtivou vojenskou převahu se tohle tažení změnilo v noční můru, protože izraelská armáda do té doby nebyla cvičená k boji proti nepříteli používajícím partyzánskou taktiku a operujícímu ve velkoměstských aglomeracích. Do té doby získávali Izraelci úspěchy v boji s velkými armádami svých arabských sousedů ve velkých válečných střetnutích. Animovaný film dokáže zachytit a vykreslit atmosféru šílené války ještě lépe než hraný film nebo přinejmenším s výrazně nižšími náklady. Je to velmi zajímavá podívaná už z výtvarného hlediska, barevné ladění záběrů, které se odehrávají ve vzpomínkách hrdinů, vytváří stísněnou a přitom velmi působivou atmosféru. Je to silně protiválečný snímek, neobyčejně emotivní a už dnes, byť se jedná o počátek března, je to můj hlavní favorit pro můj osobní žebříček nejlepších filmů letošního roku. Jen se divím, že tenhle kousek nedostal Oscara, opravdu bych chtěl vidět film, který ho pokořil, abych měl srovnání. Celkový dojem: 100 %. (06.03.2009)

Ari Folman má pravdu v tom, že paměť je mrška podšitá. Tak například ta moje mi stále připomínala, že tohle již znám odjinud. A byť třeba ne v tak lákavé formě (a z jiného místa/období), tak rozhodně pravdivěji i upřímněji. Když už tedy animované blízkovýchodní vzpomínky pamětníků "něčeho velkého a závažného", tak v podobě Persepolisu. Z toho člověk aspoň cítí nějakou duši a ne pouze chladný kalkul (nic jsem o tom nevěděl, ale že na konci budou ukázána zvěrstva i neanimovaně mi bylo jasné takřka ihned), který až příliš okatě sází na to, že díky formě a závažnosti sdělení mu projde takřka vše včetně nudy. No, u mě teda neprojde. (08.03.2009)

Mrazení v zádech mám ještě teď - pár hodin po projekci. Sice s Persepolisem mají společného jen Blízký východ, to je ale tak všechno. Pro mě je to zcela odlišný film, jak příběhem, tak svou animací. O událostech v Libanonu a Bejrůtu jsem doposud mnoho nevěděl. Je to taková válka ve Vietnamu přesunutá na blízký východ. Už od první minuty si můžete spolu s animací užívat skvělé zvukové efekty a hlavně hudbu. Ta vás doprovází po celou dobu filmu. Ať už v tichém podání jako podkres nebo na plný pecky jako součást děje. Jediné ticho nastane v závěrečný minutě filmu a vy v sále slyšíte najednou vlastní tlukot srdce. Animace je sice "jednoduchá", ale dokonale zpracovaná a vy si můžete vychutnat každý detail. Příkladem mohou být scény s psychiatrem, kde si vždy v pozadí hraje dítě. Nebo samotné vystupování nahých vojáků z moře, které se ve filmu opakuje a kolem kterého se celý film točí. Teprve až v druhé polovině filmu zjistíte, proč se film jmenuje Valčík s Bašírem a musím uznat, že lepší název se pro tenhle film nedal vymyslet. Ta scéna kdy se opravdu tančí valčík s Bašírem (Libanonský prezident) je nezapomenutelná a pro tenhle film symbolická stejně, jako je symbol poupě pro film Občan Kane. (22.01.2009)

Hudební a vizuální zážitek, který nemá příliš silný děj, což je ale zase mnohonásobně umocněno jeho pravdivým základem a obrovskou výpovědní hodnotou. Je pravda, že lépe než celý film působí jednotlivé scény. A pohrávání si s pamětí je také výborný a dobře zpracovaný nápad. Film bych doporučil ke zhlédnutí všem a neni důvod nedat 5*****. (31.01.2009)