Režie:
Andreas DresenKamera:
Michael HammonHrají:
Ursula Werner, Horst Rehberg, Horst Westphal, Steffi Kühnert, Werner Schmidt, Philine Hammon, Merle HopfObsahy(1)
Inge jde vrátit opravené kalhoty svému zákazníkovi Karlovi. Při předání ale dojde k náhlému vzplanutí a sexu. Inge žije s manželem Wernerem, zpočátku se proto vztahu s Karlem brání, ovšem vzájemná (nejen sexuální) přitažlivost je silnější. Láska přece kvete v každém věku, i v tom důchodovém, v němž jsou hrdinové filmu. (MFF Karlovy Vary)
Videa (2)
Recenze (46)
Pro někoho šokující zjištění, že nejen pohlavní orgány osob mladých a krásných se intimně sbližují, není tím, na čem by film stál. Naopak, soulož je zde pojímána s nádhernou věcností, jako akt zcela přirozený v libovolném věku. Nenucenosti napomáhá bourání ostychu trochu morbidním humorem na oblíbené allenovské téma „sex a smrt“. Právě vědomí aktérů, že už si moc neužijí, že je s příštím orgasmem může trefit šlak, ale že by se vzhledem ke svému věku a společenským konvencím zároveň měli chovat „zodpovědněji“, pozdvihuje Sedmé nebe nad konfekční romance, jejichž hrdinové sice také sem tam řeší otázku bytí, spíše však z principu než z nutnosti. Zásluhou v rolích skvěle usazených herců a nefilmově ošklivé kamery jsem měl místy dojem jako při sledování dokumentu: o tom, co mne taky jednou čeká… jestli se toho dožiji a budu dostatečně fit, aby má druhá polovička nemusela na stará kolena dělat stojky. :-) 75% ()
Sedmé nebe je především skvěle vystavěným a zahraným milostným příběhem - věk představitelků v tomto případě nehraje roli a všude proklamovaná skandálnost erotických scén se také nekoná. Všechny sexuální scény jsou natočeny velmi vkusně a především přesně zapadají do vyprávěného příběhu. Sedmé nebe je smutným filmem odehrávajícím se v šedých dederonských interiérech s šedými a smutnými východoněmeckými hrdiny. Silná fixace na postavy, tragická eskalace celého příběhu a křesťanský pěvecký spolek komentující svými písněmi průběh děje - to vše upomíná na archetypálnost antických tragédií. ()
Staří lidé zamrzají o zimách vrásku po vrásce, po tváři jen stopy po víčkách a rtech./ Starý člověk taje, když po něm nechňape pařát - čas. Touha tváře po vyhlazení, v chůzi, té, co zbývá jen škobrtat, roztoužené šukání po cestě. Fábory Smrti nevlají v bezvětří, semenícím v lásce./ Pohyb krabatých těl starých milenců zastavuje nástěnné hodiny a třicet zažitých let manželství. - ... - V s(S)edmém nebi vyklíčila pravda - začarovaný kruh manželského soužití není začarovaný, pokud se s "láskavostí" krouží v kruzích. Když se však hlava zamotá, láska spadne a zvykne si na zemi. A z cesty obou jsou dvě. Jedna se větví, druhá vede do země. A příběh pěkně vypráví. ()
Achich achich, ty věci lidské! Že si staroušci na ta stará kolena včas nepřečetli povídkové "Šílenství lásky" Henriho Barbusse (http://books.google.com/books/about/%C5%A0%C3%ADlenstv%C3%AD_l%C3%A1sky.html?id=rwJdHAAACAAJ), zvláště tedy myslím slepičku Inge... ;-] . . . Každopádně pak tenhle filmek je překvapivě vkusným a inteligentně lidsky syrovým příspěvkem k často tak tabuizovaným tématům sexuálních a vůbec mimomanželských vztahů seniorů v naší kultem mládí a estetikou svěžích krásných těl tak ovlivněné a deformované euroatlantické civilizaci... Jenom se mi trošku nechtěla věřit ta až přílišná počáteční romantičnost Ingridina záletného vztahu, ale to bude asi tím, že sám jsem už přece jen trochu staromladý skeptigik... ;o[] - - - - - (Poprvé viděno 28.10.2011 na >staronebeském prostoru< , hodnocení 212., komentář zde jako jednatřicátý - 28.10.2011) ()
Příchod stáři ještě nemusí znamenat, že člověk ztratí schopnost zamilovat se a přijde o sexappeal. Příchod stáří taky samozřejmě nemusí znamenat nástup moudrosti. Bohužel. Jinak by si Inge mohla vystačit s tím, že si popovídá o svém milostném vzplanutí s chápající dcerou a nemusela by vše vytroubit manželovi. Chvíle, ve kterých si matka s dcerou tak trochu vymění roli a svěřuje se jí se svým tajemstvím, se mi z tohoto filmu líbily asi nejvíc. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (4)
- Snímek dostal cenu poroty v sekci Jistý pohled na festivalu v Cannes. (hippyman)
- Veškeré dialogy během natáčení byly čistou improvizací. Byla napsána zápletka, nikoliv scénář. (GudMen)
- Scéna, kdy Karl vypráví Inge vtip, měla původně vypadat úplně jinak. Namísto vtipu měl Karl vyprávět dramatický příběh ze své minulosti, ale ani poté, co byla scéna natočena již potřetí, si režisér Andreas Dresen nemyslel, že to je to pravé ořechové. Proto řekl herci Horstu Westphalovi vtip, který jej ale neshledal příliš vtipným. Když jej ve filmu vypráví, Ursula Werner jej slyší poprvé. Smích je opravdový. (GudMen)
Reklama