Milk

Životopisný film nikdy nezestárne, nikdy nenastane doba, aby byl neaktuální a nezískal si diváckou přízeň. Zvlášť když tu v korektním balení bojuje politik a pozdější mučedník Sean Penn za práva homosexuální menšiny. Veřejně se ke své orientaci přiznal, což v nepříliš nakloněných časech sedmdesátých byl relativně problém. Intenzivní kampaň ho nakonec stála život. Ať je právě oscarový Penn naprosto přesvědčivý i jako čtyřprocentní bijce za lepší příští, nelze snímku úplně propadnout. Zkušený režisér Gus Van Sant sice buduje dobovou atmosféru se suverenitou sobě vlastní, ale nenabízí nic moc navíc. Občas zabrnká na odvrácenou stranu jeho duše, jindy je to jen politicky schématické divadlo s tradičním arzenálem, které ničím nepřekvapí. Ani nevím proč, ale v jeden moment jsem si vzpomněl na Baader Meinhof Komplex. Jeho hrdinové taktéž bojovali za svoji pravdu a přesvědčení, jenže tady to chtělo propracovanější dramaturgii a kapku se nebát překročit schematickou uhlazenost. Naopak potěší originální výtvarné řešení, zajímavý námět či úchvatná Elfmanova hudba (do kolen mě osobně dostává skladba Postscript). Místy trestuhodně neobjevnému Harveyho příběhu jsem naslouchal rád, nicméně se budu držet hesla „jednou a dost“. (27.10.2009)

Známý americký režisér Gus Van Sant uchopil své zásadní téma, tedy problematiku homosexuálů (zajímavé, že tady emancipace pokulhává, lesbičky jdou vždy až v druhém sledu), a proměnil ji ve svůj jednoznačně nejsilněji působící film. Autentický životopisný příběh homosexuálního aktivisty a sanfranciského politika Harveyho Milka, který posunul významně americký civilizační vývoj svým důrazným lpěním na nezadatelných lidských právech týkajících se všech, tedy i menšin, je modelovým příkladem Van Santovy režijní práce - intuitivní skloubení hollywoodského biografického filmu (s použitím autentických dobových záběrů, skutečně dokonale vytvořenou mizanscénou, sklonem k mírnému patosu (řeka svíček, Milkovo tělo při střelbě...), okázalou adorací hlavních hrdinů...) a osobitého stylu i syrově zraňující otevřenosti raných Van Santových snímků a jejich výlučné poetiky - i tady je homosexualita ponejvíce prokletím, jelikož prudérní okolí ji za prokletí považuje, v duchu vynikajícího Mého soukromého Idaha je normalitou prostituce coby základní zdroj obživy a útěk do halucinogenních světů coby jedna z mála cest do vnitřního bezpečí. Harvey Milk je odzačátku psanec své sexuální orientace, který se ale se svou společenskou úlohou nehodlá smířit - cesta politické změny by mohla být návodová i pro dnešní svět a současnou dobu... Podobné filmy: Lid versus Larry Flynt, Times of Harvey Milk, Bobby (04.03.2009)

Film bol nominovany na Oscara za najlepsi film roka, avsak zvitazil MILIONAR Z CHATRCE (2008). Aj reziser Gus Van Sant bol nominovany za najlepsieho rezisera, avsak sosku za najlepsiu reziu si odniesol Danny Boyle za Milionara z chatrce (2008). Josh Brolin bol nominovany za najlepsieho herca vo vedlajsej ulohe, avsak Oscara ziskal Heath Ledger za TEMNEHO RYTIERA (2008). __________ Sean Penn - (Harvey Milk) +++ Emile Hirsch - (Cleve Jones) +++ Josh Brolin - (Dan White) +++ Diego Luna - (Jack Lira) +++ James Franco - (Scott Smith) +++ Alison Pill - (Anne Kronenberg) +++ Victor Garber - (Major Moscone) +++ Denis O'Hare - (John Briggs) +++ Produkcia: Bruce Cohen, Dan Jinks, Michael London +++ (27.05.2011)

Velice stylový snímek Guse Van Santa, ve kterém září malý velký muž, Sean Penn, jako homosexuální politický kandidát, který chce upozornit na předsudky, problémy a s tím spojenou averzi či agresivitu k menšinám v USA 70. let. Film je pěkně natočený a zrežírovaný, takový polodokumentární styl, který ukazuje životní etapu Harveyho Milka - která skončí tragédií. Penn i James Franco hrají moc dobře a i když je ve filmu toho líbání osob stejného pohlaví až příliš, dá se to docela v pohodě vydržet. Van Santův osobitý snímek, podbarvený jako vždy kvalitní hudbou Dannyho Elfmana. Silný počin, který má však hlušší místa a jisté rezervy, hlavně co se děje týká. (12.11.2011)

Herecký koncert o homosexualitě, kterému by kratší stopáž neuškodila, neboť v druhé polovině už začíná ztrácet dech. I přesto je snímek několikrát snáze stravitelný než z téhož roku uslzená Výměna, snažíc se taktéž zaobírat vážnými tématy. Velmi povedená hudební stránka, poctivá režie. Největší zásluhy posílám trojici Penn, Hirsch a Brolin, kteří se tentokrát vytáhli opravdu vysoko. (30.10.2009)