Singularidades de uma Rapariga Loura
Singularidades de una chica rubia
Singularités d'une jeune fille blonde
Eccentricities of a Blonde-haired Girl
Režie:
Manoel de OliveiraScénář:
Manoel de OliveiraKamera:
Sabine LancelinHrají:
Ricardo Trêpa, Catarina Wallenstein, Diogo Dória, Leonor Silveira, Rogério Samora, Glória de MatosVOD (1)
Obsahy(1)
Macário stráví dlouhou jízdu vlakem do Algarve hovorem s neznámou cestující, které se svěřuje s bolestným příběhem životní lásky: sotva nastoupil ke svému strýci do prvního zaměstnání jako účetní, bláznivě se zamiloval do dívky z domu přes ulici. Její živý portrét v rámu okna a rozhodnutí se s ní oženit odstartovaly bolestné peripetie, jejichž nejsmutnějším rozměrem byl falešný happy end... Stoletý Oliveira patrně na protest proti cenám za „celoživotní dílo“, které převzal na festivalech v Benátkách a v Berlíně již před čtvrtstoletím, tvoří čím dál intenzivněji. Když roku 2003 natočil snímek s provokativním názvem Mluvený film, chtěl tím jistě sdělit, že má stále co říci, a od té doby vkládá do své filmografie dva nové tituly ročně. Jejich délka už dávno nedosahuje čtyř set minut jako u Saténového střevíčku (1985), ale i tento snímek s hodinovou stopáží dokazuje kultivovanost svého vzdělaného a sečtělého tvůrce. Přestože režisér začal tvořit ještě v éře němého filmu, stále vyniká obdivuhodnou schopností udržet krok s moderní dobou. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (5)
Ten kdo měl tu smůlu a četl před tímto filmem jeho literární předlohu od Eçy de Queirós, otvírá se mu při sledování tohoto snímku kudla v kapse. Samozřejmě není vždy jednoduché převést knihu do filmu, vyžaduje to velkou tvůrčí invenci a smysl pro literárnost, ale Manoel de Oliveira celý příběh zabil už tím, že ho zasadil do současnosti. Spousta scén je pak vytržena z dobového kontextu a naprosto postrádá svůj smysl (např. v době vzniku povídky bylo téměř nemyslitelné, aby se ženy vykláněly z oken a nebo snad na někoho dělaly posunky, usmívaly se - pokud tomu tak bylo, jednalo se většinou o lehké ženy; strýčkové už dnes zřejmě taky nerozhodují o tom, koho si jejich synovci vezmou). Přestože režisér točí adaptaci s jakousi nadsázkou, zůstává spousta scén spíše směšná (hold Eçovi) a největší bolestí je snad vycházející a opět zapadající slunce nad Lisabonem, abychom poznali, že nastal nový den - au... Manoel de Oliveira údajně sám přiznal, že zasadil příběh do současnosti, protože neměl dostatek financí. Myslím, že v tom případě měl od natáčení zcela upustit a nebo se aspoň s někým poradit... ()
Líbí se mi ten plakát. Sama scéna, ze které pochází fotografie ovšem nikoli. ()
H. - Diogo Dória (Francisco); Leonor Silveira (Senhora); Glória de Matos (D. Sande); Ricardo Trêpa (Macário); Catarina Wallenstein (Luísa); Filipe Marque (zlatník); Carlos Santos (Caixeiro); Fernanda Borsatti (matka Luísy); Júlia Buisel (D. Vilaça) ()
Poslední film pro "Rentrée du cinéma" jsem nejspíš nezvolili nejvhodněji, ale přece jen nejde o zklamání, zkrátka jen klubový, komorní dílko, na které je nahlížet na každý pád s ohledem na věk režiséra, který je ojedinělým příkladem obdivuhodné vůle, píle a tvrdé práce. Děj mě nijak zvláště nezaujal, ale můj obdiv k Portugalsku a portugalštině nechává hodnocení na třech hvězdičkách. ()
Film, který nikam nespěchá, až tvůrcům dojdou peníze a jsou nuceni ho rychle a dementně ukončit (pokud v tom nebyly peníze, tak tím hůř). Jinak tento příběh nesmělého muže a lolitky vůbec špatný není, ale již zmíněný závěr ho sráží k průměru. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (1)
- Autorem literární předlohy je Eca de Queiroz, jemuž je vzdána pocta i přímo ve filmu. (claudel)
Reklama