Sedm nevěst pro sedm bratrů

Humanoidní štípač dříví svým pilinným šarmem okouzlí ženušku vyhovujících proporcí, která – po chvíli předstírání dobrého rozmaru v syntetickém lesíku – usoudí, že milý i milého bratři jsou málo gay (v obou významech onoho slova) a rozhodne se je trochu zušlechtit. Je to vážně truhlíkoidní a tak vážněseberoucí, že jsem jen čekal, kdy někdo spustí „Já jsem drvoštěp a mám se fajn…“. Exteriérové scény natáčené ve studiu jsou stejně nepřesvědčivé jako herci druhého řádu, za co nemohl Donen, režírující taneční scény lehce a okázale, ale vedení MGM, které si od filmu nic velkého neslibovalo a tudíž do něj moc neinvestovalo. Kdyby nebyl tak hloupý a laciný, jde o pěkný, barev plný muzikál. 55% (20.08.2011)

Nepopsatelně trhlá, prudce sexistická kombinace Sněhurky s legendou o únosu Sabinek, lacinou výpravou, ambiciózní muzikou s texty tu obyčejně banálními, tu až montypythonskými (jsem osamělý tchoř, co nemá tchořici za rytmického doprovodu pomalu rubajících seker… no mrkněte – a všimněte si, že je to celé jeden záběr, mně to došlo až napočtvrté), sebeironickým herectvím (jen to chce vzít za své, že jde o poněkud staromódní humor servírovaný s vážnou tváří a ne o vážně míněný pokus o drama, s čímž může mít dnešní divák problém) a elegantně zapasovanými choreografiemi s tanečně-akrobatickými výkony hodnými Ruského národního cirkusu (vůbec nejvíc řádí v roli nejmladšího dřevorubce dvacetiletý Russ Tamblyn alias Dr. Jacoby z Twin Peaks). Když jsem si to pouštěl se slovy „dneska byl takovej den, že už zvládnu jenom muzikál o dřevorubcích“, potomstvo prchlo na druhý konec domu, ale ta starší (16) v půlce nakoukla a bavila se tak dobře, že zůstala do konce a pak si dala ještě tu první půlku, a já s údivem zjistil, že s ní u té ptákoviny sedím znova a vůbec se mi nechce pryč. (07.11.2017)

Scenár je síce napísaný podľa nejakej poviedky, ale prvých 40 minút pripomenie skôr hranú verziu Snehulienky a sedem trpaslíkov. Neskôr sa z toho stane 7 Snehulienok a 7 trpaslíkov. Pozerať film, kde tón a udalosti udávajú chlapi a ženy sa im chtiac nechtiac prispôsobia, respektíve si ich obľúbia aj vďaka dosť obhrublým spôsobom, je až anomália. Ale doporučujem ho dnešným mladým, ktorí v podniku len tak postávajú, očumujú ženy a nenaberú odvahu ich osloviť (vrátane seba). Z tohto hľadiska považujem 7 brides for 7 brothers za silno motivačný, až inštruktážny film. (09.04.2016)

Tá story je príliš naivná aj na 60 rokov starý hollywoodsky muzikál. Postáv je až príliš veľa a celé to pôsobí dojmom zostrihu nejakého seriálu prípadne, že sa jedná o doslovný remake nejakej animovanej disneyovky. Má to ale nespochybniteľný feel good faktor a zopár vypečených scén. Hlavne baliaca technika rodiny Pontipeeovcov nemá chybu a rozosmiala ma nahlas. 7/10 (27.05.2016)

[2,5*]     "Got any ketchup handy?" "My stew can stand on its own feet."     Muzikálový príbeh siedmych neotesaných bratov, ktorých si na začiatku (neplánovane) vezme do parády dievča s riadnou parou ("Show the girls you have etiquette." "Eti-what?"). Je síce hrozne vyfarbičkovaný a gýčovitý, ale spočiatku som to považoval za zámer a dokonca som v tom nachádzal aj istý pôvab, isté rozprávkové čaro (s odkazom na Snehulienku a sedem trpaslíkov (1937)). Hoci stvárnené prakticky neznámymi hercami (snáď okrem Russa Tamblyna), postavy mi boli celkom sympatické, najmä Milly je milá (Jane Powell). Postupne sa ale začala kopiť naivita, prízemnosť a sexizmus (v deji, či dialógoch) - samé tupé vyťahovanie sa, kto ďalej doští, resp. kto má mocnejšie päste, čo je zrejme podľa južanských kritérií znakom správneho chlapa. A ďalším znakom je asi to, že správny chlap si uchmatne ženu, aká sa mu zapáči, pričom jej názor dôležitý nie je. Ten dej ohľadom únosu je vyslovene dementný - na jednej strane tupé zvery, na strane druhej hlúpučké sliepočky. Je zaujímavé, aký bol v danej dobe pohľad na znásilnenie - to bolo totiž považované za niečo úplne nevinné a veľmi zábavné. Navyše v závere aj ta gýčovitosť presiahne všetky medze (príchod jari, príchod dieťaťa) a už sa film jednoducho nedá sledovať s nadhľadom, ale začne byť príšerne otravný. Ale musím priznať, že to "odunášanie" (resp. "antiúnos") ma celkom pobavilo. A keďže sa jedná o muzikál, nemôžem vynechať hodnotenie hudby. Ani tu nebudem príliš priaznivý. Až na pár výnimiek (napr. výborný "Drevorubačský zbor") sa totiž jedná o samé južanské odrhovačky v štýle country, ku ktorým patrí také to typické hopsanie. Hlavní predstavitelia (Jane Powell a Jeff Richards) síce nespievajú zle, ale majú taký hrozne štylizovaný až silený prejav (akoby sa pokúšali o operný spev). Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.     "Pa used to say love is kind of like the measles. You only get it once. The older you are, the tougher it goes." (27.07.2022)