Reklama

Reklama

Tokyo tower: Okan to boku to, tokidoki, oton

  • Japonsko 東京タワー オカンとボクと、時々、オトン (více)

Obsahy(1)

Nyní známý spisovatel a ilustrátor Ma (Odagiri Joe) se během návštěv své choré matky (Kiki Kirin) v nemocnici retrospektivně navrací do svého dětství a postupně divákům předkládá celou svoji životní pouť, jeho osobní rozvoj, ale především i jeho pozvolně se měnící vztah vůči rodičům, především pak k matce, od jeho raného dětství přes úskalí mladého života až po méně či více úspěšnou současnost. (EMIA)

(více)

Recenze (11)

molotov 

všechny recenze uživatele

Nejúspěšnější (dle domácích filmových cen) japonský film loňského roku podle bestselleru Lily Frankyho. Film získal v Japonsku cenu za nejlepší herečku, herce ve vedlejší roli, scénář, režii a za film! K tomu ještě tři neproměné nominace. Autobiografická kniha o vztahu matky se synem je prý stejně populární jako ve své době Norské dřevo od Murakamiho. ()

Tyckin 

všechny recenze uživatele

Převážně poklidně vyprávěný příběh zejména o vztahu matky a syna jež ji v 15 letech opustil a v dospělosti si k ní opět našel cestu. Část příběhu odehrávající se v dětství a dospívání na mne vysloveně dýchla jakési kouzlo doby minulé a moc pěkně se na to dívalo, ač masakrování nebohých zvířátek na kolejích bylo jaksi... :-) Následující neodpovědně prožité mládí mne příliš neupoutalo. Nicméně celý snímek působivě doplňuje všudypřítomná melancholie a ač velmi nevtíravá, tak příjemná a do atmosféry skvěle zapadající hudba. Závěr filmu je již trochu pro silnější povahy, ale toto není v asijských snímcích žádnou výjimkou a s podobně emotivními scénami se musí počítat. Opomenout nelze ani doslova kouzelnou Kirin Kiki v roli stárnoucí Eiko, excelentní jako v podobně zaměřeném snímku O mé matce – stejně jak tam i v tomto pěkném snímku se objeví Miyazaki Aoi - ač zde jen na pár vteřin, mé pozornosti rozhodně uniknout nemohla. ()

Reklama

VanTom 

všechny recenze uživatele

Maminka s nepříznivou diagnózou leží v nemocnici a syn nostalgicky vzpomíná na jejich společný čas od dětství, přes studia až po současnou práci. Velmi, velmi obyčejný vztah je vykreslen v útržcích normálního života tak, jak ho zažívá odhadem 90% všech lidí. Občas přílišně melodramaticky (zpomalené chycení za ruku, uslzené čtení dopisu při odjezdu na školu) a rozvážně, přitom bezkonfliktně, také humoru mohlo být více. Rozhodně nic pro cyniky, spíš pro ty, kterým by se líbila Máma od Lunetiků, kdyby pozbyli veškerý vkus. :-) ()

Lacike 

všechny recenze uživatele

Taká životná kronika jedného ilustrátora v ktorej sa striedajú scény zo súčasnosti, kde navštevuje v nemocnici matku zápasiacu s rakovinou, so scénami z jeho detstva a dospievania. Hlavný problém je, že ústredný hrdina sám o sebe nie je ničím zaujímavý a jeho spomienky z detstva sú až príliš obyčajné. A ani nijak poriadne nenadväzujú alebo nedopĺňajú udalosti v súčasnosti. Keby tých scén z minulosti bolo o hodinu viac alebo menej, tak je to jedno. Akurát keby ich bolo menej, tak by bol film rozhodne stráviteľnejší, pretože skoro 2 a pol hodiny na film v ktorom sa nič poriadne nedeje je fakt veľa. Najlepším na celom filme je už tradične skvelá Kirin Kiki v úlohe matky hlavného hrdinu. Možno keby sa film venoval jej, tak by to bolo lepšie ako jej nudnému synovi. Výsledok je extrémne pomalý a rozťahaný životopis jedného obyčajného človeka. 5/10. ()

VasaX 

všechny recenze uživatele

Krásný snímek, který na dvě hodiny dvacet rozkládá vztah syna a jeho matky (a občas otce). Nese krásným rukopis japonského dramatu pro široké publikum, a dotýká se do hloubky mezilidských vztahů s něžností a lehkostí mistra meče přesekávajícího vlas. Od linie raného mládí po rozkvět v produktivním věku syna jde vedle linie matky, jdoucí od rozkvětu v produktivním věku ke sešlosti života. A Ironicky obojí počíná i končí na úpatí Tokijské věže. Tokyo tower ukazuje hodně krásných životních mouder a hodnot, stejně jako bezpočet situací, se kterými se musíme v životě vyrovnat či vypořádat. Krásnou glosou z úst samotné Eiko je třeba to, že nebyla dobrou manželkou, ale dobrou matkou (pragmaticky mnou přetlumočeno). Což krásně ilustruje děj, kde vidíme její snahu, ne vždy perfektní a dokonalou, ale lidsky upřímnou a odhodlanou. A těchto krásných point, glos, mouder a jiných věcí je něžně vloženo do Tokyo tower velké množství. Tokyo tower je film, který dojímá krásným způsobem, apeluje na diváka na přirozené úrovni a vezme si za to svůj čas. Každopádně vlhké oko a drhnoucí hlas zde nepůsobí tak nepatřičně a nepříjemně, jako když jsou výsledkem nějaké hollywoodské citové palečnice. Osobně, na cestu z rodného "vesnického" domova zpět do svého odloučeného života v "tokijské" metropoli, zejména v den Svátku matek, jako syn, jsem si asi nemohl vybrat sentimentálněji působící snímek. A mělo to své kouzlo. ()

Galerie (12)

Reklama

Reklama