Sherlock Holmes

Bych nepích, že Sherlock tak dobře boxuje.. Slavný detektiv z Baker Street se chová jak pradědeček Jamese Bonda, v zápase bez rukavic by v klidu zřezal cigoše Pitta, ženami až na výjimku pohrdá a ke psům se chová takovým způsobem, že ten z Baskervillu už raději dobrovolně skočil s traverzou na hřbetě do blat. Podivné vykreslení krále dedukce s lulkou, řeknete si, ale ze všech těch minulých má nakonec možná nejblíže k pravdě.. Film o střetu racionální mysli se (zdánlivým) nadpřirozenem nese všechny znaky Ritchieho tvůrčího rukopisu, obsahuje pár opravdu zajímavých scén (výbuchy na jatkách, veškerý Strong, závěrečný boj na rozestavěném Tower Bridge) a těží z Downeyho nepopíratelného charisma, přesto si však myslím, že příběh o britském hrdinovi v digitálním Londýně se celou dobu tak trochu tváří příliš americky. Především ten "Verbinského" konec vypadal, jako by Guy příliš často poslouchal píseň své exmanželky Material Boy.., ehm… teda vlastně Girl. Závěrem si neodpustím suchý vtípek, trefně charakterizující obě hlavní postavy. Holmes s Watsonem si vyrazí na výlet do přírody, navečer se utáboří na kraji lesa a jdou spát. Uprostřed noci se Sherlock náhle probudí, šťouchne loktem do svého přítele lékaře a ptá se: „Nerad vás budím, drahý Watsone, ale co usuzujete, když se podíváte nahoru?“ Ten si rozespale prohlédne noční oblohu a říká: „Díky velmi dobré viditelnosti všech hvězd a panujícímu bezvětří lze říci, že nás zítra čeká jasný den, i když vzhledem k tomu, že se již nyní třesu zimou, očekávám velmi chladné ráno.“ Na to Holmes uznale pokývá hlavou a praví: „Brilantní dedukce, drahý Watsone, ale co jsem od vás chtěl slyšet je to, že nám někdo ukradl stan..“ (24.05.2010)

Konečně vzal někdo Sherlocka za pomyslná varlata a pořádně zmáčkl. Guy Ritchie z nich vymačkal nečekaně akční snímek, přesně takový, jaký vždycky Sherlock mohl být, jenže byl vždycky tak nějak anglicky decentní. Tento americký Downeyho Sherlock je zhruba takový, jak naznačili Cimrmani inspektora Trachtu čili tělem Kašperský a duší Myslík. To vše je kolorováno překrásnou scenérií starého rozestavěného Londýna. A kdyby BBC nenatočila Sherlocka ještě bizerněji, bylo by toto pojetí asi nejlepší. (25.04.2011)

Soundtrack Hans Zimmer: 1. Discombobulate ,2. Is It Poison, Nanny? ,3. I Never Woke Up In Handcuffs Before ,4. My Mind Rebels At Stagnation ,5. Data, Data, Data ,6. He's Killed The Dog Again ,7. Marital Sabotage ,8. Not In Blood, But In Bond ,9. Ah, Putrefaction ,10. Panic, Shear Bloody Panic ,11. Psychological Recovery ,12. Catatonic, (14.06.2011)

Určitě to byla legrace, určitě tam byla akce, ale určitě si to ode mě nezaslouží lepší hodnocení. Downey a Law tvořili zajímavý tým, nejsem proti, aby si spolu zahráli znovu, a vzhledem k tomu, jak Sherlock končí, je to víc jak pravděpodobné - tedy pokud ho nezasáhne krize. Je to film, který nepřináší nic nového, nepřekvapí, může vás omrzet, co může zklamat jsou stokrát ohrané vtipy. Myslím, že 128 minut je víc jak dost. V kině to musí být asi zajímavý zážitek, ale rozhodně mi nevadí, že jsem o něj přišla. Tenhle film zařazuji pod škatulku "jednou a stačí". V přepočtu slabší tři *. (10.02.2010)

Čárymáry mekgajvvrány...Sherlock Holmes nikdy nebyl zaprděným usedlým detektivem, který nebyl schopen žádné akce. Pojmout jej ale jako podivína, jenž má problémy v kontaktech s realitou, věnuje se zápasení a žárlí na lásky, které mu kradou Watsona? Vlastně... proč ne, že? Ale opravdu musí film o něm až tak připomínat dobrodružství Indiana Jonese? Rozdíly jsou minimální - místo artefaktu se pátrá po vrahovi, který má nějaký zlý plán (zrovna jako nacisté v Indym). Nejsme sice v daleké zemi na území prastaré kultury, ale uznejte, není ponurý retro Londýn 19. století pro dnešního člověka tajemný a exotický. Industriální špína, ocel, parní kotle a temné mraky nahradí skřehotání papoušků, liánami obtočené ruiny a zlaté poklady. Mechanické a elektrické pasti z různých pil a plynovodů jsou stejně atraktivní jako valící se koule a lisovací stropy. Hláškovací slovní přestřelky jsou úplně totožné. Ještě ozdobit dalším množstvím pastí, plameny, čepelemi, pistolemi, bryčkami, plášti, mechanismečky, komíny, parními čluny, palicemi, doky, jedy - vše namíchané do McGyverovského koktejlu, který nedává smysl, ale dobře vypadá. Hlavně, že se divák baví rychlými proměnami prostředí a situací. Možná by mohl být i napjatý, kdyby v něm film dokázal vzbudit obavy o postavy. Ještě štěstí, že hlavní devíza Holmese, dedukce, zůstala. Štěstí? Vlastně ani moc ne. Ritchie nám servíruje fakta v rychlém sledu, dedukce připomínají kulomentou palbu a v té kadenci si možná ani nepovšimneme, jak mělce jsou často promyšleny. Nabízejí nejenom správný Holmesův výklad, nabízejí jich několik. O to míň nabízí film. (12.04.2010)