René

Kouzlo tohoto dokumentu shrnuje jedna scéna, ve které se René Heleny zeptá, jestli ho má ráda, nebo jestli pro ní představuje jenom objekt zkoumání. A paní Třeštíková říká, že neví. V tom je veškerý paradox jejich vztahu - vztahu noblesní dámy a špinávého sprostého buřiče - ze kterého vyplývá zajímavost snímku. Nakolik můžeme Renému věřit? Máme ho obdivovat nebo zatracovat? Jak mu pomoct? Paní Třeštíková neví. Co vy? (15.03.2009)

Helena Třeštíková je pro mě synonymem slova český dokument spolu s tvůrci Českého snu pány Remundou a Klusákem. René je další z jejích časosběrných dokumentů, ve kterém můžeme sledovat cestu do největších sraček ve kterých člověk může být po celých 20 let. René si za všechno může sám a je vcelku odstrašující sledovat jeho životní pouť z vězení do vězení. Sice ve mě Katka ( další časosběrný dokument H. Třeštíkové) zanechala hlubší pocit, ale i René by si zasloužil své promítání na školách. Odstrašující případ člověka, který se nedokázal přizpůsobit. (07.12.2011)

Již tradičně příběh o chlapovi, který už nějakých třicet let krade a každé Vánoce si odsedí ve vězení, se Heleně Třeštíkové daří z dokumentu o jediném člověku udělat celovečerní dokument plný naděje, zklámání, pochybností a tentokrát i filosofických úvah, protože René čte Einsteina i Freuda. Časosběrné dokumenty této režisérky se mi líbí - snad i proto, že její účast na projektu je cítit i z prostředí před kamerou. Zajímavý nápad byl s těmi televizními zprávami a sliby prezidentů. Možná by bylo zajímvaé připojit do toho víc názorů lidí z Reného okolí (ta Katka, matka, bratr - proč najednou všichni z Reného života zmizeli?). Z trojice dokumentů Katka - Marcela - René je posledně jmenovaný nejalibističtější. Zatímco Katka neustále věřila, že může být čistá, René o fetu neprohodí ani zmínku, neusiluje o svobodu (ač ji neustále svým postojem deklamuje), píše svoje knížky a nakonec ještě prohlásí směrem k Třeštíkové, že ho vlastně vykrádá ona. Tregéd. Fakt od začátku mi jeho postoje vadily a jeho osud je vlastně předem docela jasnej. Smutný. (30.03.2012)

Což o to, životní outsider René Plášil a jeho marné pokusy zařadit se mezi lidskou společnost zůstává silně alarmujícím časosběrným dokumentem, jehož závažnost bychom neměli přehlížet ani v případě Reného pozérství (s přibývajícími pobyty ve vězení jsem míval pocit, že si to snad až užívá). Ale zároveň se domnívám, že Třeštíková mohla z tohoto pozoruhodného a jistě nelehkého příběhu vytěžit mnohem víc. Sledování je rozloženo v podstatě na délku téměř dvaceti let, které René strávil víceméně v nápravných zařízeních, tudíž se nabízela možnost podrobnějšího pozorování v častějších časovýh horizontech. A co říci k osobě Reného Plášila? Notorický zloděj a nepracant zůstane notorickým zlodějem a nepracantem. Čili za svůj zpackaný život si do jisté míry může sám (i když uznávám, že první trest byl nepřiměřeným úvodem). Úsměvnou hořkostí zůstává Reném vykradený byt samotné autorky a závěrečné odcizení digitální kamery. Co se v mládí naučíš . . . (06.04.2010)

Trochu zklamání. Čekala jsem od tohoto časosběrného dokumentu něco víc. Moje chyba! Co taky lze očekávat od filmu, jehož hlavní hrdina je v průběhu zhruba dvaceti let permanentně zavřený v kriminále? Neustálé střídání pobytů venku a v "base" a já se začínala nudit po čase. Z toho pravidelného stále se opakujícího koloběhu opouštění a opětovných návratů do vězení. Nemastné. Neslané. Průměrné. (22.09.2008)