Studené léto

Koukám, že i v Německu se občas podaří natočit nějakej dobrej film. Berlínská zeď je něco, co mě fascinovalo už někdy od dětství. Tehdy jsem si prostě nedokázal představit, že je možný postavit uprostřed města zeď. Později jsem pak samozřejmě sledoval dokumentární filmy a přečet si různý další informace na toto téma, takže tento film jsem si nemoh nechat ujít. Trochu mi vadila černobílost postav a pak by se našly i nějaký drobnější chyby (např. Robur LO, kterej účinkuje v jedný scéně, v roce 1961 takhle nevypadal), takový podivný střídání počasí - slunečno a najednou skoro tma (nad východnim Berlínem zřejmě Slunce nesvítilo) a sem tam nějaký ty horší herecký výkony ve vedlejších rolích. Ale jinak musim tvůrce pochválit. (06.12.2008)

Mám ráda filmy, které z banálního tématu vytvoří mimořádný divácký zážitek. Zde se bohužel podařil přesný opak. Rozděluje se Berlín a s ním i rodiny, jenže Schoen extrémně tlačí na pilu a nutí k tomu i herce. A tak se závěr snímku stává spíše karikaturou, než vypjatou gradující scénou. A k tomu zazní hlas vypravěče, který situaci objasní i těm hloupým vzadu. (28.07.2020)

Představila jsem si, že někdy ´ve ´45 anebo ´68 by se spojenci dohodli, že ode "dnes" bude v Praze levá půlka Vltavy demokratická a pravá komunistická..... Nějak jsem přesně nevěděla, jak to bylo s berlínskou zdí - tahle část dějepisu se za času mých studií jaksi nevyučovala. Šílené.......... Na televizni počin fakt dobré ! (26.06.2008)

Jó, byla to hodně zvláštní doba. Při revoluci mi bylo 6 let, takže jsem vlastně komunistický režim nezažil tak, abych si z něj pamatoval víc než pár střípků ohledně tuzexu, prvomájových průvodů, nebo nekonečných front. V žádném případě na tuto dobu nemám špatné vzpomínky a snad i jako dospívající bych s režimem neměl problémy, jsem totiž člověk nekonfliktní, který nedělá potíže a když se něco nesmí, tak se to zkrátka nesmí. Ale jsem samozřejmě rád, že jsem mohl dospět v demokracii, ať už s sebou přinesla cokoli a ať si jí mnozí vysvětlují jakkoli. Studené léto vypráví o rodině, kterou rozdělila Berlínská zeď. Příběh „uprchlých“rodičů a jejich mladého syna uvězněného v totalitě je natočen vizuálně překrásně (především kontrasty mezi šedivým a temným východním a barevným prozářeným západním Berlínem jsou pastvou pro oči) a co se týče dramatičnosti, vzhledem k opravdovosti příběhu je vysoká - bezmoc, beznaděj a nemouhocnost cokoliv zmoct proti zabedněnému „velkému bratrovi“ člověku až vhání slzy do očí a zatíná pěsti. Výtky, které přeci jen sebraly jasně pětihvězdičkovému filmu jeden bodík jsou následující: 1)jednostrannost – ač to vizuálně vypadá skvěle, rozdíly mezi východem a západem jsou přehnané, východní Berlín vypadá jak z nějakého postapokaliptického filmu, poničené baráky, temné prázdné ulice, neustále zataženo…naopak západ je ráj. Naštěstí jde jen o tento vizuální prvek, svině jsou na obou stranách stejný! 2) Občas se u jinak vyborných herců vyskytl nějaký nepovedený herecký záblesk, který dokázal potupit celou scénu….Až tady jsem se dozvěděl, že se jedná o televizní film, tak to teda smekám! (24.06.2008)

Jeden z filmů, kde proti sobě stojí silné téma a průměrné zpracování. Rozdělení jednoho města a národa a v lidské rovině pak i jednotlivých rodin pochopitelně vyvolá velkou dávku emocí a funguje stoprocentně. Za závěrečný komentář a tragické vyústění příběhu nemůžu dát méně než tři hvězdičky. Na druhé straně, režie určitě není objevná, scénář je jen průměrný a zejména vedlejší postavy jsou hodně zploštělé. V některých případech jsou zjednodušeny do nechtěné karikatury, zejména u představitelů východoněmecké státní moci. Herecké výkony zapadají do typické německé televizní produkce, tzn. že sice nejsou pod psa, ale určitě neuchvátí. Celkový dojem: 50 %. (25.06.2008)