Achilles a želva

Musim rici, ze vysledny dojem z filmu zachranila az treti cast s hrdinou v pokrocilem veku v podani samotneho Kitana. Do te doby jsem kladne hodnotil leda prekvapivou prvni 3/4 hodinu, kdy by clovek stezi nabyl dojmu, ze sleduje prave jeho film, coz hodnotim jako tvurci zamer. Prostredni cast me za srdce nevzala vubec, tam bohuzel vinou scenare pribeh dost stal na miste a nebyl element, ktery by formu opakujicich se umeleckych pokusu a nasledne kritiky ucitele nejak ozivotnil. Az v treti casti se v nejvetsi mire projevil Kitanuv sverazny humor, signifikantni zpusob montaze s akci mimo ram a pro Kitana specificke druhoplanove emoce - tedy to, diky cemuz ho mame radi. Da se rici, ze timto pribeh konecne zacal byt s potrebou divacke spoluprace funkcni. Konec dobry, vsechno dobre, chce se rici, ale prece jen bych chtel jeste aspon jednou zazit Kitanuv novy film, ve kterem hrdina v jeho podani obcas vystekne do ztrestene debaty yakuzaku a pak mlcky bez mrknuti oka kverem rozprasi vsechno kolem. (05.05.2010)

Komedie ani náhodou, tragikomedie určitě.Jak žít, pokud jste posedlý uměním od malička, přijdete o rodiče, příbuzní o váš nestojí, skončíte na internátě, máte brigády, studujete, experimentujete a pořád jste neúspěšný? Oženit se, mít dceru...a dál? Být jeho paní, časem ho přizabiju, tohle soužití je humorné, ale i tragické. A tak film o posedlosti, co vám obrátí život naruby, hodnotím za čtyři hvězdy. (20.01.2013)

Takeši Kitano jako autorský režisér má na kontě dost originálních filmů, které mě většinou i baví sledovat, ale stejně jako u předchozího počinu Sláva filmového tvůrci! bych byl mnohem spokojenější, kdyby svůj výtvor prošpikovaný nejednou skvělou scénou a zdařilým nápadem dokázal ke konci zbavit rozvláčnosti a několika spádů do trapností a obscénností. První polovina nabízí s jemnou absurdní příchutí velmi dobrý klukovský příběh o dospívání a výtvarní zálibě, až jsem se nechal mystifikovat a s menším šokem dlouhou dobu nevěřícně sledoval, že Kitano snad natočil něco jako film pro děti a mládež ( ? :D ). Jenže posléze film přejde do fáze, kdy Kitano spolu s hlavní postavou v již dospělém věku nachází zálibu v uměleckých experimentech a záhy už často jen přešlapuje na místě ve víru přehlídky hravých i šílených výstřelků. Přestože plně chápu ústřední myšlenky o hledání sebe sama, správné cesty, inspirace či vlastního stylu v umění a dotažení těchto myšlenek ab absurdum mě často úspěšně bavilo, někdy jsem se neubránil dojmu, že celá ta přehlídka absurdních nápadů dřívější příběh už často rozmělňuje a ve scéně z márnice Kitano na můj vkus už ujel za hranici vkusu. Zamýšlenou 4. hvězdičku nakonec filmu vrátila silná scéna ve stohu a zakončení. Ten nekonvenční spolek malířů mě svými výtvory střídavě štval a bavil, ale rozhodně nikdy nenechával chladným a kdyby nic jiného, jejich společné fotografie po každém výtvoru byly vážně moc hezké a stylové. [75%] (15.01.2023)

Tesil som sa, ze Kitano konecne po dvoch experimentoch natocil jednoduchy, priamociary a emociami nabity film, ale znova som sklamany. Prevedenie nie je zle, ale tema ma nezaujala. Tym padom mi pomale tempo prislo neznesitelne. Tento film mi dost pripominal dalsi Kitanov film A Scene at the Sea. Len postavu uzavreteho maliara, ktory nevnima okolity svet vymente za surfistu a mate prakticky to iste. 5/10. (29.06.2009)

"Achilles a želva" představuje krutý dovětek ke "Sláva režisérovi!". Tam se Kitano jízlivě strefoval do festivalových diváků a kritiků, kteří na jedné straně od tvůrců požadují nové a originální tituly, ale odmítají přijmout odchýlení od škatulek, které jim na základě předchozích filmů přisoudili. A tak zatímco fantasmagorická druhá polovina daného snímku uvedená jako režisérův ultimátní výtvor masochisticky živila opovržení tradičních Kitanových příznivců, Achilles a želva svou strukturou i obsahem představuje přesně onen ideální typ díla, který režisér v předchozím filmu kritizoval. Jeho přijetí ze strany publika je pak výmluvným dokladem absurdity a marnosti Uměleckého snažení. - více v recenzi na Rejže.cz. (17.04.2011)