Černej Dynamit

Sanders před projekcí popsal blaxploitation coby filmy, které nebyly ani zdaleka tak dobré jako jejich trailery. V tomto ohledu plně dostál svým vzorům. Slibný projekt zaujme především tím, že se narozdíl parodie, kterou zvěstují propagační materiály, jedná o karikaturu. Film nadsazeně zveličuje určité obecné aspekty blaxploiatation – především přepjatý patos, bombastický machismus a fušerskou lacinost. Díky tomu ale nabízí spíše pobavené uznání nad sofistikovaností a důsledností, s nimiž tvůrci přistupují ke specifické éře americké kinematografie, než slibovanou hurónskou zábavu. (06.07.2009)

"..donuts don't wear alligator shoes." Blaxploitation na entou.. Michael Jai White je naprosto dokonalý, příběh je neskutečně vykonstruovaný (místy připomíná The Da Vinci code), chyby ve filmu jsou parádně naaranžované, opakované záběry z jiných snímků jsou excelentní (padající auto z útesu) a hlášky a bezmezná vážnost Black Dynamitea jsou zkrátka dokonalé! "'That's not what I meant. Not that - I think you have good looks - I mean, you know these guys with their..' 'Winks and smiles?' 'Yeah.' [Black Dynamite mrkne na Glorii] 'What about the smile?' 'I am smiling.' [Black Dynamite má naprosto strnulý pohled]" (11.08.2010)

Před zhlédnutím jsem dostal od kolegy zasvěcený výklad o subžánru blaxploitation, který má představovat specifickou nezávislou žánrovou tvorbou z dílny černochů i točenou v první řadě pro černochy, a že má jít tady o ultimátní parodii, což mi alespoň v rámci rozšíření obzorů o dalších mně neznámých zákoutích kinematografie připadalo zajímavé. Pak jsem si připomněl, že asi 3 snímky přibližně tohoto ražení jsem už viděl, z čehož se mi jamajské The Harder They Come dost líbilo, ale ty další (navíc filmařsky ne zrovna zdařilé) u mě právě dopadly katastrofálně a byť tahle parodie je na tom řemeselně ještě celkem slušně (mimo často trapné herecké výkony), pocitová katastrofa se stejně konala. Nikdy jsem neměl ve filmech rád zbytečnou tunu násilí, pokud nemá hlubší účel a neslouží nevyhnutně např. k zobrazení jistého charakteru, smysluplného děje nebo myšlenky. Tady se násilí využívá hodně a vesměs samoúčelně, včetně několika až nechutně naturalistických scén. Vesměs drzý a bláznivý humor, který film využívá, nebyl mým šálkem kávy. Několik málo krátkých momentů mě rozesmálo či alespoň upoutalo, jistá originalita zde nechybí a našlo se pár nápadů (nejvíc poetická scéna s malým černoškem, novinama a následně na louce), které se mi líbily – ale ty scény, které na mě zapůsobily pozitivně dohromady tvořily tak 5 minut a zbylých 70 minut mě s pocitem menšího utrpení totálně minulo. Takže, žel.. u mě ne. [30%] (17.10.2022)

Černej Dynamit je stylová parodie, která mě dokázala rozesmát jen "old schoolovým" záběrem dialogu, jízdy autem, nebo střílením. Vše je to děsně vtipné, bohužel jsem si na to během půlhodiny zvyknul a doufal, že stopáž bude co nejkratší. Naštěstí stejně uvažovali i tvůrci a zbytečně film netáhli do ztracena. Neklidná kamera a zběsilý střih, zkoušel diváka udržet v pozornosti. Stejně jsem se občas nacházel ve slepých místech a přemýšlel nad něčím jiným, než nad filmem. Každý dialog "Black Dynamita" zní stejně a jeho husté pohledy se za chvíly okoukají. Po hodině už to začíná být otravné. Zápletka byla geniální, nikdy by mě nanapadlo, že si pustím film, kde hlavní hrdina bojuje proti tvůrcům látky, která zmenšuje péra a díky přidání do populárních limonád, má zmenšit průměry černošských penisu na minimum. Pokud jste film neviděli, tak se nebojte, tento malý spoiler poodhalující důvod zabíjení, zapadne mezi další stovkou důvodů, proč Dynamit tasí pistoli. 70% 17.01. 2010 (17.01.2010)

Dosti bylo Samotářů a Rocky Horror. Black Dynamite je pártyfilmem pro nové tisíciletí. Chápu, že si to asi neužijí úplně všichni, ale i pokud máte méně než půl promile v krvi, musíte ocenit, že Sandersovi se podařilo výjmečné: natočit parodii a upřímnou poctu v jednom. Nejlepší na Černým Dynamitovi bylo to, že zachovává z původních blaxplotation amatérské kouzlo nechtěného. Finální záběry jednotlivých akčních sekvencí jakoby náhodou končí asi dvě-tři vteřiny poté, co dosáhnou svého vrcholu a přehoupnou se tak z macho-ultra-khůl pózy do jemné trapnosti. Právě tyhle vychytávky způsobují, že jsem ze Sandersova filmu tak nadšenej. Tyhle a závěrečný souboj s Nixonem :) (06.07.2010)