Ať vejde ten pravý

(1001) Vůbec mi nedělalo dobrý pocit se na to dívat. Stejný pocit nepříjemna, jako když vidím jakoukoli adaptaci knihy "Pošťák vždy zvoní dvakrát". A dále tomu nerozumím. Buďto jsou skuteční jenom hlavní hrdinové a potom nedává smysl, proč jsou tam scény s obyčejnými lidmi bez hlavních hrdinů, a nebo jsou skuteční i obyčejní lidé a potom nedává smysl vůbec nic. Pozitiva: Vždycky ocením, když něco končí začátkem. Líbí se mi komentář k sexualitě. (14.06.2015)

Film s celkem originální nápadem a slušnou atmosférou - je na něm však až příliš vidět, jak se autor "snaží" ("dramatické" chvilky hlavní dvojice, pár scénáristických kiksů), což je vždycky špatně. Nebýt těchto směšně nucených scén, bylo by to na slušné 3*, protože několik docela povedených, vtipných scén se tu určitě najde (např. bruslení - ale hlavně závěrečná čistka na bazénu). Takhle ale bohužel - film spíš pro mladší část publika (& při scénách s krví ať jim rodiče zakryjí očíčka). (2,5*) (06.07.2008)

Mírné zklamání. Slibný námět byl rozvinut v nejistý výsledek, občas bolestně balancující na hranici hororu, dramatu, dětského filmu a komedie. Jako kdyby tvůrce měl v plánu dva filmy (chytrý a nedětský rodinný film ve stylu Most do země Terabithia a neakční upířinu sázející spíše na postavy a reálie švédských sídlišť), ale peníze měl jen na jeden. Atmosféru film má, bohužel jej shazují ony komické výstupy a nevěrohodně napsané charaktery, výsledný dojem tak zvedá především sympatické úvodní dětské duo a s láskou fanouška 70s italských hororů zpracované gore efekty. (43. MFF KV - 4.7.08) (13.07.2008)

Severské dusno mě pro tentokrát nepohltilo.. Ačkoliv měli tvůrci štěstí na mladé herce, tahle směsice hororu se sociálním dramatem mě nikterak zásadně neoslovila. Další severský zástupce má rozhodně své kvality, ale zařadil se mezi ty, na které jsem si zhruba tak hodinu po projekci nevzpomněl. Řada důležitých scén (těch závažných i strašidelných) nefunguje, tak jak má, takže zbývají zejména ty poetické sekvence statických záběrů na zasněžená místa posmutnělého sídliště. (12.01.2011)

Alfredson si občas sám podmete nohy tím, že ukáže ze světa upírů zbytečně mnoho. Těch několik explicitních momentů ale rozhodně zlatem vyváží precizě vystavěná romance, v níž se střídá chlad severské zimy s horoucnou dětskou naivitou a upíří brutalita s láskyplnou něhou. To všem bez teatrálnosti, vyrýsovaných blbečků se sexy vlnkami a hýkajících pubin. Švédský filmař pojal vampirismus jako součást sociologického problému odcizení a latentní brutality dospívajících a jeho snímek uchvátí jak brilantně úsporným vyjadřováním, tak skvělými herci. Jako dlouholetý fanoušek upířích filmů řadím film "Ať vejde ten pravý" mezi nejlepší žánrové počiny za poslední roky – je to sice pohádka, ale v jistém smyslu otřesně autentická. (29.10.2009)