Píseň o dobru

Jeden vtip praví, že smíšené pocity jsou, když se vaše tchýně zabije ve vašem novém autě. Jenže to se vám sotva někdy stane - mnohem snadněji si je přivodíte zhlédnutím tohoto novozélandského filmu :) Režisér si s námi diváky s trochu škodolibou radostí hraje: na jednu stranu nás nenásilně nabádá, abychom Garymu - hlavní postavě - fandili, na druhou stranu film začíná určitou tragikomickou událostí, v jejímž světle pak toto fandění vypadá dost nepatřičně. Po závěru už pak vůbec nevíme, co si o téhle směsi komedie a dramatu myslet, ale rozhodně nemáme pocit zbytečně ztráveného času. A co ještě stojí za pochvalnou zmínku: tísnivého pocitu je v některých scénách dosaženo hučící zvukovou kulisou, která ale v dané scéně nezní, pouze ji doprovází - stejně jako filmová hudba. Funguje to výborně. (08.07.2008)

Film postavený na výborném hereckém výkonu představitele narkomana Garyho, schématu kdy se již odepsaný jedinec snaží napravit a nasměrovat svůj život správným směrem, ale okolí mu zkrátka nepřeje a silném pojetí, v němž vynikají jak hororové scény pod vlivem drog, tak pozitivní sekvence jízdy na kole atd. - obojí podbarveno trefnou a v obou případech zcela rozdílnou hudbou. (43. MFF KV - 4.7.08) (13.07.2008)

Povedený návrat k Tamahoriho Bojovníkům, ale neuvěřitelně mě iritovala digitální kamera.. (11.07.2008)

Běžně na takové snímky nechodím. Myslím tím drogy, násílí, drogové násilí a pod. Ale hned zpočátku na mě nějakým tajemným kouzlem působil hlavní herec kvůli kterému jsem vydržel a co víc, nakonec jsem byl i unesen. O klukovi co se vážně snaží přestat, ale že to skutečně není jednoduché a ať jste sebevětší dobrák, tohle je zkouška jež nepřekoná kdekdo. ... Opravdu jeden z nejzdařilejších snímků ve VARECH. (07.07.2008)

(3,5* - stojí za vidění) (06.07.2008)