Les Tremblements lointains
Obsahy(1)
Mladý Senegalec Bandiougou sní o blížícím se okamžiku, kdy bude moci opustit provinční městečko, jehož monotónní atmosféra v něm nevzbuzuje pocity štěstí. Avšak ode dne, kdy náhle bere za své jeho naděje na odchod do Evropy, začne mladíkův život provázet série nešťastných událostí, které si sám vysvětluje jako prokletí. Do světa horečnatých vizí a fetišů vtahuje introvertní Francouzku Marie, k pramalé radosti jejího otce, místního lékaře Jeana. Bandiougou využívá návrhu obchodníka se starožitnostmi Borise, jenž se tu náhle zjevuje, a podivná čtveřice se vydává na tajemnou cestu po řece směrem do míst, kde se rodí magie. Poutteovo psychologické drama představuje mimořádně poutavým způsobem střet dvou kultur reprezentovaných jedinci, kteří sní o jiném životě. Ve výtvarně podmanivém snímku kontrastuje racionální, otázek prostý přístup k životu se světem, jehož obyvatelé jsou zvyklí „číst“ skutečnost na základě symbolické hodnoty připisované věcem a událostem. Hlavního hrdinu přesvědčivě ztvárnil senegalský hudebník Papa Malick NDiaye. [43. MFFKV 2008] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (8)
Tomuto filmu nejvíce schází tempo, rytmus a vyvrcholení. Takt trochu jsem si od cesty do centra buše představoval něco podobného jako bylo odyseovské putování kambodžou v Apokalypse. Tenhle film úplně postrádá gradaci děje, tempo vyprávění je příšerné, rozhárané. Nečekal jsem bombastické scény a dějové zvraty ale na očekávanou výpravu do duše a mysli člověka také absolutně nedošlo... ()
Režisér se podle vlastních slov snaží o nezjednodušené zobrazení africké magie, ale např. ve srovnání s autentickými filmy malijského režiséra Souleymanna Cissého vyznívá film hodně zjednodušeně, magické rituály a jevy jsou tu dost schematické, aby je každý pochopil, zatímco Cissého filmy jsou pro evropského diváka téměř neproniknutelné. Dále se režisér ve filmu snažil, aby měl co říct i Afričanům a nebyl jen dalším koloniálním pohledem na jejich svět. Evropský sen všech Afričanů ale taky neztvárnil příliš přesvědčivě, tady jsou opět mnohem lepší autentické filmy senegalských režisérů Ousmana Sembena a Djibrila Diopa Mambétyho. Mám rád Senegal a film se mi líbil, ale za svými ambicemi, alespoň jak je představuje sám režisér, hodně zaostal. Nehledě k nesnesitelné postavě hlavní hrdinky. ()
Křišťálový glóbus - výběr ()
Mnoho diváků od filmu odradí příběh, který jakoby nikam nesměřuje. Prakticky všechny jeho odbočky jsou slepé. Když např. odváží nemocného Borise, můžete čekat nějakou informaci o jeho stavu, nebo nějakou pointu, ale marně. Příběh má zde totiž sekundární význam. Ze všeho nejvíc jde o střet dvou kultur, dvou světů, které žijí vedle sebe a přitom jsou si tak vzdálené. Francouzský lékař Jean žije v materiailistickém, pragmatickém světě. Věří svým pilulkám a vše se dle něj dá vědecky vysvětlit. Bandiougou naproti tomu, ač si to nepřiznává, věří na kletby, duchy a v hodné či zlé bohy. Série událostí přivede tyto dva na cestu, kde se budou navzájem snažit přesvědčit toho druhého o své pravdě. Má ji Jean nebo Bandiougou? A co když pravda leží úplně někde jinde. ()
U filmu mě napadaly pořád úplně jiné otázky, než kterými se zabýval, jako třeba, jeslti by pro Bandiougoua neznamenalo znemožnění cesty do Evropy spíš záchranu před zklamáním, nebo jestli se Marie víc bojí toho, že Bandiougou zjistí, že mu lhala, nebo se bojí o něj. A o tom přemýšlím i několikátý den po shlédnutí filmu. Drama, které se odehrávalo na plátně, šlo trochu mimo mě. ()
Galerie (2)
Photo © Dolce Vita Films
Reklama