VOD (1)
Obsahy(1)
Jana Boková, významná česká exilová dokumentaristka žijící v Argentině, se ve svém nejnovějším filmu rozhodla zjistit, co vlastně znamená slovo exil. Její první zastávkou cestou z Argentiny je Praha, kde se po čtyřiceti letech potkává se svým kamarádem z mládí, filozofem Václavem Bělohradským. Společné vzpomínky na odchod z Prahy, tehdy okupované armádami „spřátelených zemí“, jsou citlivě proloženy kvalitním archivním materiálem. Velmi otevřené rozhovory vede režisérka v Praze také s lehce ovíněným Vlastou Třešňákem, který vzpomíná na mučení během nekonečných výslechů StB a na nutnost zvolit mezi kriminálem a emigrací. V Paříži pro změnu básník a překladatel Petr Král hloubá nad mechanismy totalitní moci a připomíná, jak velkou roli sehrálo pražské jaro v levicovém smýšlení Západu. Velmi osobní snímek Jany Bokové se skrze osudy několika českých emigrantů i samotné autorky zamýšlí nad nejrůznějšími aspekty emigrace a dospívá ke zjištění, že kdo jednou vykoření, nemůže už nikdy zakořenit. [43. MFF KV 2008] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (9)
Inu, potenciál byl veliký, téma emigrace a s tím spojených trablů zařazování se do společnosti a protloukání se v cizím prostředí skýtalo spoustu možností, zvlášť když si režirérka vybrala několik zajímavých osobností. Jenže přístup Bokové ten potenciál spolehlivě zničil. Výsledek je užvaněný, plný vaty, protože režisérka zapoměla stříhat, ale především nechala své ovečky povídat, co je napadne, takže místo tématického dokumentu vzniklo takové hospodské povídání místy o ničem. Stopáž 114 minut je směšná, při rozumném sestřihu by vznikl zajímavý dokument o délce 45 minut. Celkový dojem: 35 %. ()
43rd KVIFF 2008 - DOCUMENTARY FILMS IN COMPETITION - Soutěž Dokumentárních filmů, AUDIENCE AWARD - Divácká cena deníku Právo (Divácká cena: 1234) - 1.91/143 ()
Tož takto: z tejto zaujímavej témy sa dalo dostať omnoho viac. V tomto dokumente iba zaujímaví ľudia rozprávajú zaujímavé veci - to môžu kedykoľvek pri káve či vínku. Ak to chce niekto ukazovať na plátne, mal by viac premýšľať, ako to urobí. Režisérka podľa mňa vôbec nemala najmenšie tušenie, ako bude film strihať a čo bude konečným výsledkom, keď sa točil. Ja viem, že pri dokumente je to zložité, ale hoci som do poslednej chvíle čakala na pointu, neodstalo sa mi jej. Nepochopila som ani význam nudných záberov takmer neidentifikovateľných miest, ktoré film dopĺňali. 144 minút bolo jednoducho priveľa a ja som sa už po hodine tešila na koniec. Ani po ňom sa mi bohužiaľ nepodarilo vytvoriť si nejaký komplexný obrázok o téme návratu do vlasti. Jediné plus, ktoré na filme vidím, spočíva v tom, že vôbec túto tému priniesol na české obrazovky. Ja už som sa nad touto témou ale zamýšľala, a tak ma nijak neobohatil. Škoda preškoda.. ()
Dokument ma velice dobry namet, hezke jsou i prostrihy pametnickych zaberu a videa z Prahy, Parize nebo Buenos Aires. Vyber exilantu nebo alespon jejich monology mi ale prijdou nestastne a mnohdy o nicem vypovidajici. Irituji me takovi ti hrdinove doby minule, co si mysli, ze sebrali vsechnu moudrost sveta a jsou tzv. nad veci! Treti a nejstabilnejsi hvezdicku davam za vyborne hlasky onoho bohema, to je bye bye Shanghai... ()
Něco tak roztahaného se hnedtak nevidí! Plácání několika exilantů (básníci, hudebníci, filozof, politolog, výtvarnice, architekt, bohém... zkrátka žádný normální člověk) s režisérkou je občas na úrovni hospodských keců, režisérka to asi zapomněla prostříhat (nebo proč tam nechává dialogy, ve kterých zpovídaní pochybují o tom, co vlastně chce natáčet?), jak s tím souvisejí ukázky z jejích čtyřech starších filmů, které jsou do toho střiženy, se mi nepodařilo pochopit. Bylo tam sice pár myšlenek hodných pozornosti, ale zůstaly utopené pod mořem balastu. ()
Galerie (2)
Photo © Endorfilm
Reklama