Divizionz
Obsahy(1)
Čtyři mladí přátelé ze čtyř částí Ugandy se snaží prosadit v hlavním městě Kampale, kam se vydají vstříc kariérám hudebníků. Chudinské čtvrti města nazývané „divizionz“ však fungují na základě nepsaných pravidel, která mohou neznalé návštěvníky dovést do slepých uliček. Hrdinové náhle čelí dříve nepoznaným konfrontacím, v nichž mohou mít navrch jejich vzájemné vztahy, ale i vidina osobního prospěchu. Snímek patří mezi tituly přivádějící diváka do vzdálených končin, aniž by tuto výpravu zneužíval k ohromování povrchně exotickými záběry. Klíčová je zde autenticita, která pramení ze zachycení slumů, v nichž dostali prostor místní neherci. K dosažení dramatičnosti snímek nepotřebuje střelné zbraně, ale vystačí si s motivem ohrožení plánu hrdinů. Ukazuje, že ve slumech vládne rivalita, jejíž příčiny nicméně nespatřuje v zakořeněné hierarchii (jako to známe z filmů odehrávajících se ve favelách Rio de Janeira), ale výhradně v lidské řevnivosti. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (7)
Kdyby se tvůrčí kolektiv jmenoval "Yes! That's Our fucking movie, that makes no sence", pak bych popřemýšlel o lepším hodnocení. Když pominu kvalitu obrazu, která (alespon na projekci ve Varech) byla o nepatrný kousek lepší než záznam pořízený mobilem, tak i samotný film byl příšerný. Ve scénáři (pokud nejaky byl), zřejmě stálo velkým písmem něco ala: "Kecejte o kravinách a při každé příležitosti se překřikujte". Mluvit o dramatizaci a gradaci dějě, charakterizaci postav nemá cenu ani mluvit. ()
Nejde mi ani tak o naprosto amatérské zpracování (ne každý má peníze), jako spíš o smutný fakt, že tvůrci nejen že nevěděli JAK, ale ani CO vlastně chtějí říct. Divizionz je tedy hodinu i tvůrci zakládají na tom, že "Ano, to sme my", tak se teda nemáte ale vůbec číím chlubit... ()
Umím si představit, že podobný film natočí studenti (ne filmoví), kteří si večer v hospodě řeknou: "Tak o čem by to mohlo být?" Napíšou si tři, maximálně čtyři, klíčové poznámky a druhý den jdou na věc, s malou kamerou do ruky. Po 85 minutách zjistí, že děj se pořád ještě nepohnul dál, a tak kameru vypnou, rychle se domluví, jak by to všechno mohlo dopadnout, a pak 4 minuty opět filmují. Musím na sebe prásknout, že v těch závěrečných 4 minutách jsem se totálně ztratila, protože jsem měla zmatek v tom, kdo je kdo. Náhlá změna oblečení, prostředí a image, na kterou jsem během předchozích 85 minut nebyla připravená, udělala své. Jediné, co jsem si z toho odnesla, je představa, jak to v takových chudinských čtvrtích vypadá a chodí. ()
Můj poslední film ve Varech a rozhodně nejhorší. Od horšího hodnocení ho uchránilo jen to, že jsem to v polovině vzdal a jal se polehávat a jen občas zkontroloval, jestli je to pořád takového peklo, jako první polovina. Technicky příšerné, ale to bych ještě přežil. Horší je, že se tam dělo úplný ho*no a vlastně mě štvali úplně všechny postavy, co se na plátně jen mihly. ()
Co na tom, že se v rámci realističnosti natáčelo ve skutečných slumech s neherci a bez povolení, když to ve výsledku nevypadá realisticky ani trochu. Herci jsou příšerní, namísto aby byly tlumeni, je jim dáváno až zbytečně moc prostoru, kamera byla nejspíš pořízena z popelnice a scénář se plácá odnikud nikam. Režie je pak ještě tragičtější, viz. honička s chlápkem na mopedu a chlápkem s berlemi, která si prostě nic jiného než označení WTF nezaslouží. (43. MFF KV - 11.7.08) ()
Galerie (2)
Photo © Wide Management
Zajímavosti (1)
- Natáčelo se v hlavním městě Ugandy v Kampale. (Cheeker)
Reklama