Poppy Shakespeare
Režie:
Benjamin RossScénář:
Sarah WilliamsKamera:
Danny CohenHudba:
Harry EscottHrají:
Kolade Agboke, Michelle Dockery, Naomie Harris, Anna Maxwell Martin, Nicholas Woodeson, Kerry Godliman, Josef Altin, Adrian Scarborough, Simon Kunz (více)Obsahy(1)
„N“ je dlouholetá ambulantní pacientka psychiatrické kliniky v nemocnici v severním Londýně. Žije v institucionalizovaném světě a nechce na tom nic měnit. Zlom v jejím životě způsobí nová pacientka, půvabná temperamentní černoška Poppy Shakespeare, jež o sobě tvrdí, že není blázen. Mezi oběma ženami se zrodí nevšední přátelství... Pozoruhodné drama je adaptací úspěšného románu Clare Allanové, o němž deník The Guardian napsal, že se v něm setkává Hlava XXII s Přeletem nad kukaččím hnízdem. Komický i tragický, lyrický i absurdní příběh nahlíží „zevnitř“ na klaustrofobický, vzhůru nohama přetočený svět, v němž se skutečnost prolíná s představami a zdravý rozum s nepříčetností. Vzhledem k tomu, že autorka knihy strávila v psychiatrické péči téměř třetinu života, v příběhu obou žen (které znamenitě ztvárnily Anna Maxwell Martinová a Naomie Harrisová) zároveň sžíravě odhaluje slabiny britského systému zdravotnictví. [43. MFF KV 2008] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (12)
Poppy je hlavně herecký koncert obou hlavních představitelek. N mě dostala na celé čáře a jak se ta její postava chameleonsky měnila podle jejích momentálních potřeb, tak jsem vysloveně jásala. Nádherná herecká postavička. Ovšem Naomie Harris v roli Poppy byla taky unikátní, protože její proměna ze vzorné maminy až po..... bylo skvostné dílo. Celé to byla taková emotivní mixáž všeho možného a pár momentů mě docela vyvedlo z rovnováhy, protože přišly ve chvíli, kdy jsem to vůbec nečekala. (např. ve výtahu a nebo když šla N před komisi).Takže drama ano, ale s jistou nadsázkou. A jak jsem z kraje byla na mírných vážkách na co že se to vlastně dívám, tak si mě obě děvčata postupně získaly pro sebe a já s nimi sdílela jejich osud až do ne tak veselého konce a přemýšlela jsem o hranicích normálnosti a naopak v tomhle našem velkém světě různorodých lidiček. A o penězích a byznysu nejen v těchto kruzích ani nemluvě. ()
Ani tak nejde o to, kto je a nie je blázon, ako skôr o to, že svetu vládnu prachy a človek, ako jedinec, je príliš malá ryba, aby dokázal bojovať a zvíťaziť nad byrokratickou mašinériou. Niekto má žiaľ takú smolu, že je len položka pod čiarou, akceptovateľná strata s ktorou sa počíta. Myslím, že keby záležalo na tom, kto je a nie je normálny, tak je celý svet jedným veľkým blázincom. ()
43. MFF KV .. Scénář: Clare Allan, Sarah Williams .. Jak krásné musí být se skutečně zbláznit.... ()
Původně jsem film nechtěl vůbec vidět, ale o to víc jsem se ponořil do děje. Skvěle podané hlavní role dvou hrdinek, které obě stojí na opačné straně barikády. "N", již zaběhlá v chodu psychiatrických léčeben a sympatická Poppy, která se do ústavu dostane nedopatřením. V průběhu celého filmu vidíme jak se pomalu z blázna stává společensky "zdravá" osoba a jak se sympatická černoška vlivem psychiatrické mašinérie pomalu hroutí až do "nejvyššího" patra. Celý děj je protkaný paradoxy, které si nezadají s hlavou 22. Nejprve mi přišlo, že za zhoršující stav Poppy může "N", která z ní jako upír saje životní energii (kontrast scén v Poppiině bytě k začátku a ke konci filmu) ale nakonec nám autoři ukáží hlavního viníka. Jediné co bych mohl filmu vytknout je na mě trochu rozvleklý závěr. ()
Poppy Shakespeare, hezká holka s ještě hezčím jménem, kterou zavřou nedopatřením do blázince, ačkoli papíry na hlavu jí nikdo nedá. A ona chce za každou cenu ven. Na druhé straně šiblá N, která se po cvokhausech potuluje celej život a ten, v němž momentálně kejsne, jí tu harmonii narušuje nejmíň. A největší strach má z toho, že by jí mohli jednou propustit. Krásnej kontrast dvojího smýšlení na jednom místě, doplněnej o fakt optimistickej soundtrack, kterej mi hladil uši a sympatické herecké výkony ústředních hereček, kdy na Naomie Harris je navíc radost pohledět, má v sobě ten šik styl Rosario Dawson. K tomu parádní zasazení černého humoru, především prostřednictvím N, na místech, kde by s ním člověk zrovna moc nepočítal. Fakt příjemnej film, kterej i přes depresivní prostředí a situace působí hrozně optimisticky a já si ho v budoucnu určitě hodlám zopakovat. Tenhle film má navíc hned tři naprosto nezapomenutelné, audiovizuálně pochoutkové scény, které mě baví opakovaně, ač jsou takřka beze slov (náběh N na rutinní kontrolu, zrcadlení, ohňostroj za velkým oknem) a za ně tu prostě musí padnout ta pátá hvězda. ()
Reklama