Režie:
Zdeněk ZelenkaScénář:
Zdeněk ZelenkaHrají:
Martin Frič (a.z.), Milena Dvorská, Lubomír Lipský st., Iva Janžurová, Otakar Vávra, Jiří Menzel, Václav Vorlíček, Zdeněk Zelenka, Jiřina BohdalováObsahy(1)
Životní příběh výjimečné osobnosti československé kinematografie 20. století, který se uzavřel v srpnu 1968. Martin Frič (* 29. března 1902 – † 26. srpna 1968) byl jedním z nejvýraznějších československých filmových tvůrců 20. století. Jeho rozsáhlá filmografie čítá přes čtyřicet scénářů a režíroval řadu legendárních filmů, např. Osudy dobrého vojáka Švejka, To neznáte Hadimršku, Život je pes, Hej-rup!, Ať žije nebožtík, Mravnost nade vše, Škola základ života!, Cesta do hlubin študákovy duše, Eva tropí hlouposti, Kristián, Hotel Modrá Hvězda, Princezna se zlatou hvězdou, Dařbuján a Pandrhola, Hvězda zvaná Pelyněk nebo Lidé z maringotek.
Režisér Zdeněk Zelenka se s Martinem Fričem nikdy nesetkal. Jeho osobní vzpomínka se váže až k Fričově smrti, tedy k srpnu 1968, kdy tento klasik českého filmu dobrovolně ukončil život. Právě tato osobní vzpomínka byla výchozím impulsem pro vznik dokumentárního filmu, který nesleduje pouze tvorbu a život této výjimečné umělecké osobnosti československé kultury, ale odhaluje – za pomoci pamětníků, spolupracovníků a kolegů – dosud zcela neznámý osud Martina Friče. Snímek uvádíme k připomenutí událostí 21. srpna 1968, které Martinem Fričem vzhledem k jeho vlasteneckému cítění hluboce otřásly. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy požil v té době již těžce nemocný Frič větší množství alkoholu, v jehož důsledku upadl do bezvědomí a krátce poté zemřel.
(Česká televize)
Recenze (26)
Nepříliš objevný dokument. Nicméně je dobré si Maca Friče občas připomenout - a k tomu není žádný dokument této kvality třeba. Pořádek v jeho díle si holt každý musí udělat sám; každopádně nebyl režisérem, který točil jen skvělé filmy - žádný český Visconti s hraběcími manýry. V podstatě - na rozdíl od mnohých - se mi líbily koláže k filmovým písničkám, kterými byl "dokument" řádně vypolstrován. ()
Solidně zpracovaný dokument o jednom z největších předválečných režisérů, navíc pro mne se spoustou nových a někdy i překvapivých nejen statistických inforamcí. Některé filmové záběry z natáčení, abych se přiznal jsem viděl úplně poprvé. Velký prostor zde dostal především film Císařův Pekař / Pekařův císař (jeden z jeho technicky nejnáročnějších a nejnákladnějších filmů podobně jako kdysi třeba Jánošík) ale také třeba manželka Jiřího Sováka, jejíž muž byl s Macem velký kamarád a to už někdy od 58' roku. Celkový dojem 60%. ()
Je ostuda, že se na ČT probrali s dokumentem o M.Fričovi až ke 40.výročí srpnových událostí. Nevadilo by to, kdyby se podle zahraničních vzorů (napadá mě třeba dvoudílný dokument Hitch: Alfred the Great) podařilo vytvořit komplexní portrét (vypravěč provádí životem, pamětníci přiblíží osobnost a filmoví odborníci styl, dílo a jeho přínos české kinematografii). Místo toho jsme svědky nahodilého slepence, v němž si těch pár pamětníků, kteří zbyli, nic moc zajímavého nepamatuje (až na manželku J.Sováka), filmovou vědu supluje publicista populárního magazínu a stopáž se natahuje nesmyslnými (rádoby emocionálními) klipy nastříhanými na písně z Fričových filmů. ()
Martin Frič, silná osobnost české filmové scény. To se nám snaží velikáni české kinematografie (Vávra, Menzel) říci skrze příběhy z Fričova života, znovu, znovu, znovu a znovu. Nicméně dokumentární hodnota nulová. Jedná se spíše o režisérovu filmografii doplněnou vtipnými historkami. Zpracování a výběr scén celkem na úrovni. Nicméně volba struktury neštastná, co se vlastně o Fričovy dovíme? ()
Dokument o jednom z našich největších filmových režisérů. Každý takový dokument zaslouží můj obdiv, není jednoduché v hodinové metráži dost dobře popsat životní osud Martina Friče, ale lidé kolem něj, kteří s nim točili nebo mu byli jiným způsobem nablízku, se toho zhostili moc dobře a od začátku popsali jeho životní osud, až ke tragické smrti. ()
Galerie (2)
Zajímavosti (1)
-
Když dostal Martin Frič titul Národního umělce, poslal mu Jiří Sovák tento telegram: „Já sám tě milý Macu považuji za Národního umělce již dávno, jsem rád, že se strana a vláda ke mě připojila... (Sovák)“
(sator)
Reklama