Oni, my a Skitskoj (Dialog ve střižně)

Hodně amatérský dokument na velmi zajímavé téma starověrců. Ale měl jsem z toho dojem, že tvůrci sami ani nevěděli, o čem to vlastně točí. Vůbec tu vlastně nezazněla žádná charakteristika náboženská, vymezení oproti oficiálnímu pravoslaví, rozlišení - popovci, bezpopovci apod. Z hlediska národopisného to bylo jistě zajímavé, ti natáčení lidé byli sympatičtí, ale scénář, kamera i režie mizerné. (15.10.2009)

Ostrov Skitskoj leží v nepřístupné tajze kdesi na severu Ruska. Aby se sem člověk dostal, musí překonat tři řeky – Pečoru, Cilmu a Pižmu. Vše zde zůstává beze změn, jako by se na ostrově zastavil čas. A právě tady – ukrytá před civilizací, proměňujícím se okolním světem i mocí pravoslavné církve – žije komunita starověrců. Tito lidé až dodnes přes nepřízeň staletí vyznávají původní víru, jež byla v 17. století v Rusku reformována a zakázána. Žijí spoutáni přísnými náboženskými rituály a přesně, až s jistou posedlostí udržují rytmus církevních svátků i každodenních povinností. Může se vůbec podařit cizinci navázat s touto komunitou kontakt? Režisérovo meditativní a nesmírně intimní obeznamování se s duší lidí žijících na konci světa rozhodně překračuje formu etnograficky zaměřeného dokumentu. Film, který nese podtitul „Dialog ve střižně\", je vlastně rozhovorem režiséra a střihačky o možnostech hledání a nalézání spojitostí i komunikace v dnešním odlidštěném světě. (27.09.2021)

Neustále mě jako ateistu děsilo tak silné sepětí těch lidí s Bohem, kterému podřizují většinu svého života. Ta jinakost lidí žijících téměř na pokraji země, kde ani 70 let tuhé totality nedokázalo vymýtit vlastně větev křesťanství sahající až do středověku. Skoro jako bych se díval na lidi ze zcela jiného věku. To je asi pro mě ten největší přínos. Bohužel, jak sám autor během stříhání přiznal, lidi mu tam nešli na ruku a nehráli mu tam divadlo, aby z toho mohl natočit po režisérské stránce kvalitní dokument. Vznikl tedy dokument „jen“ o lidech. Nemá cenu v tomto dokumentu hledat něco, co tam není. (15.10.2009)

Zdeněk Bričkovský mezi dokumentaristy působí jako specializovaný etnograf (nebo spíš etnolog), zajímající se o neznámé a téměř neviditelné kouty Ruska. Tady mi přišel nejzajímavější ten doprovodný dialog se střihačkou, ale bylo ho poměrně málo. Jak se mi před pár lety líbila jeho Vorga, tak Skitskoj dopadá tak nějak průměrně. (15.10.2009)

Tak takto dokumenty bohužel točit nelze... Byl jsem donucen na tento dokument napsat práci do školy a jeho několikanásobné shlédnutí mě skutečně těšilo méně a méně. Chápu, když respondenti nespolupracují, ale nápad vybruslit z toho oním Dialogem ve střižně byl posledním hřebíčkem do rakve tohoto paskvilu. (15.01.2009)