Otevřený kruh

(2x) ,,Obraz není kopie skutečnosti, obraz je skutečnost." Nadprůměrná inscenace o jedném z mnoha malířů, jež odolal komerčnímu stylu malování obrazů i nabídkám v této oblasti, zůstal věrný svým pohledům na umění a jen díky slavným známým nežil v úplné bídě. Ale vlastně inscenace nejen o něm. Autoři se ve hře snažili zachytit obraz uměleckého života Rakousko-Uherska, kdy vynález fotografie mohl podle názorů některých postupně vytlačit význam malovaného obrazu..., kdy Evangelista Purkyně vynalezl v rámci své vědecké činnosti kinesiskop (jakéhosi mechanického předchůdce animovaného filmu)..., kdy Bedřich Smetana skládal a připravoval Prodanou nevěstu..., kdy se ve velkém snilo o českém národním divadlu..., kdy se s vlasteneckou ctí šířili coby poklad pohádky sesbírané Boženou Němcovou a hlavní slovo o literatuře v novinách měl Vítězslav Hálek. V konkurenci seriálových Sňatků z rozumu nebo velkých kino filmů jako Z mého života nebo Paleta lásky u mne tahle studiovka trošku prohrává, nicméně zaujala svými dialogy a hereckými výkony. Luďkovi Munzarovi role umělců s náročným životem slušely, ať už šlo o malíře, architekta nebo hudebního skladatele. Názory a postoje hlavního hrdinu Karla Purkyněho zaujaly, jeho "mazaniny" už méně ;o). (75%)                                                                         // Pro Snorlax: Marie Poledňáková v roce 1973 rozhodně ještě nebyla režisérkou komedií a to "své kopyto" měla v té době právě v televizních dramatických inscenacích s tématy z historie. Svou první komedii udělala až v roce 1977. :) (06.12.2018)

Kazdy nejako zacina - pani Chytilova v Cisaruv Pekar a pekaruv Cisar, Satinsky s Lasicom v akomsi filme z roku 1962, Smeral neprilis vabnym filmom z roku 1937 , Elo Romancik akymsi muzikalom z 1953 roku, no a reziserka Polednakova touto Kravinou. Film sam nevie, ci chce byt historickym filmom, dramou alebo normalizacnou agitkou. Pribeh je nudny, divaka nezaujme a samotna Polednakova az neskor pochopila, ze prerazi v byvalej federacii az s normalizacnymi komediami, ktore ovsem pojdu sudruhom pekne po chuti. 30 % (07.05.2015)

Věčný osud zneuznaných a dodatečně rozpoznaných má i svůj rub. A sice, že na jednoho dodatečně objeveného génia připadají další doposud neobjevení a několik desítek těch, kteří přecenili sebe sama. Einsteiny i Foltýny. Osobně si na této výpravné dokumentární inscenaci cením Karla Högra i pojetí postavy Jana Evangelisty Purkyně. Snášenlivost podepřená moudrostí je vzácné zboží a nepotkáme ho každý den. (27.09.2020)

Obětoval skutečnost monumentalitě. A svůj život zásadám, z nichž neslevil ani o píď. Syn slavného otce, bouřlivák a malíř, kterého nikdo neuznával a každý přehlížel, je další z Munzarových výjimečných hereckých kreací před televizní kamerou. Ovšem inscenace, ve které se sejdou herci formátu Karla Högera, Josefa Vinkláře, Hany Maciuchové, Daniely Kolářové nebo Karoliny Slunéčkové prostě nemůže být špatná. Naopak, je skvělá. Nádherná. Delikatesní. Ani se nechce věřit, že ji má na svědomí Marie Poledňáková. (09.12.2016)

Luděk Munzar si po většinu stopáže nedokázal proklestit cestu změtí replik šustících učebnicovým papírem. Inscenace ovšem stojí za vidění zejména díky Karlu Högerovi, Haně Maciuchové a Daniele Kolářové, kterým byl dopřán luxus životně napsaných replik, a Janě Hlaváčové, které stačí k charakterizaci postavy pár pohledů a pár výmluvných úsměvů. Silné téma důvěry ve schopnosti nepochopeného umělce je utopeno přesně v těch klasických nešvarech žánru historického filmu, které paroduje Jára Cimrman ležící, spící. (17.04.2022)