Režie:
Zdeněk ZelenkaScénář:
Hana CielováKamera:
Karel FairaislHudba:
Jiří ŠkorpíkHrají:
Dagmar Havlová, Viktor Preiss, Filip Cíl, Jakub Grafnetr, Tereza Ramba, Jan Šťastný, Svatopluk Skopal, Václav Knop, Eva Režnarová, Ladislav Ondřej, Martin Kraus, Jan Unger, Veronika Kánská (více)Obsahy(1)
Na studijní stáž do Kanady odlétá mladý gymnasista. Strašně se těší, a ani nevnímá podvědomý strach rodičů, a nejvíce pak své matky. Když se pak daleko „za velkou louží" stane tragédie, obrátí to život všech aktérů tohoto příběhu naruby. Zamíchá jejich osudy, životy, pocity, náladami, i budoucností... Ale nepředbíhejme... Scénář televizního filmu napsala zkušená scénáristka Hana Cielová. Základní zápletka filmu vznikla podle skutečné události, o které se doslechl dramaturg Bedřich Ludvík a vyzval autorku Hanu Cielovou, zda by podle ní nenapsala televizní film. Hana Cielová reálnou situace domyslela a uzavřela do dramatického příběhu, který zasáhne všechny diváky bez rozdílu věku... Po delší odmlce se před kameru České televize vrací Dagmar Havlová. Roli jejího manžela zahraje Viktor Preiss. Jejich syna zahrají hned dva herci - Filip Cíl a Jakub Grafnetr. Jeho přítelkyni hraje Tereza Voříšková. Režisérem je Zdeněk Zelenka. (Česká televize)
(více)Recenze (102)
Násilně sestavená a málo pravděpodobná story, která zřejmě vznikla jen proto, aby ústřední pár mohl projevit své nadstandartní herecké kvality. Jejich výkony jsou nakonec opravdu tím, co drží tento blábol vypočítaný na efekt nad vodou, i když ta "mrazivá autenticita" působí navzdory jejich snaze strojeně a křečovitě. Na spoustu diváků to jistě zapůsobí, zvláště na ty, kteří se rádi nechají citově vydírat a díly z tohoto ranku. ()
Rozpaky. Velké rozpaky. Měl-li ten ideální otco-syno-matko vztah co nejvíce kontrastovat s tragédií, která následovala, a s pocity pozůstalých členů rodiny, přestřelili tvůrci víc, než bylo záhodno. Tohle se snad nevidí ani v Soukromých pastech. A ten havran měl být volným pokračováním Arabely? Škoda přeškoda, paradoxně jeden z mála uvěřitelných momentů zachycující psychiku zhrouceného člověka pro mě byl citový výlev matky (Havlová). ()
Nebudu polemizovat se zdejšími kritickými komentáři, není důvod. Kanadská noc je opravdu přeslazená a násilně přeemotizovaná podívaná, jenže na druhou stranu nemá tento koncept v české tvorbě obdoby. Kanadská noc je totiž v první řadě funkčním snímkem, který na televizní film disponuje vcelku povedenou vizuální stránkou. Snaha o křečovité vyvolání emocí sice může působit směšně, na druhou stranu nikdo nemůže popřít že tu byla. Vyčítat herců, že se ve svých rolích plácají nepovažuji za přesné. Naopak, Kanadská noc překvapuje nenásilnými hereckými výkony. Herci jsou přirození a příliš neujíždějí. ()
Jedno klišé za druhým. Hudba napovídala divákovi, kdy má být dojatý, kdy smutný. Ale já mhouřím všechny oči co mám. Vznikl podobně kvalitní snímek na nějaké jiné televizi? Byl někdo, komu by se návrat Dagmar Havlové zdál vyloženě trapný? Myslí si někdo, že Viktor Preiss umí zahrát špatně? S šistým svědomím dávám ****. ()
...a budeme fňukat a fňukat a fňukat. Není se čemu divit při takovém tématu. Jenže v tom filmu nebylo prostě nic, co by nějak stálo za pozornost. Stala se tragédie a lidé se s ní musí vyrovnávat. Nechci působit nějak cynicky, ale tohle už tu bylo mockrát a nějaké indiánské legendy v pozadí z tohoto filmu žádné novum nedělají. Navíc syn manželů Vránových byl tak nesympatický, že jsem byl rád, že zmizel. Dagmar Havlová hrála zoufalství tak, že nasadila zfetovaný výraz, což bylo k nevydržení. Viktor Preiss zahrál svůj vysoký standard a je škoda, že mu scénář předepisoval tak rychlé zvraty v myšlení. No a Tereza Voříšková sice moc prostoru nedostala, ale moc pěkně se na ni koukalo. ()
Reklama