Walk Don't Run

Zajimavy zaver kariery jednoho z nejzasadnejsich a nejsympatictejsich hercu zlate ery Hollywoodu - Caryho Granta. Exoticke prostredi Tokya v obdobi Olympiady. Cary uz zde nehraje klasickeho elegana do romantickeho tandemu (jako v 90% svych filmu), ale jakehosi side-kick strejdu s prosedivelym ucesem, ktery se kolem hlavniho paru jen mota a strili jednu hlasku za druhou. To byl zrejme rozhodujici moment, kdy si Grant rekl, ze je na case to zabalit. Nicmene rozhodne prijemne zakonceni. 6/10 (24.05.2011)

Myslím, že to, že je Walk don't run mojím 33. filmom s Carym hovorí samo za seba. Nech už bol za plátnom akokoľvek nepríjemný a podivný, či už preferoval chlapcov (a veľa chlapcov jeho) alebo slečny a nechal si platiť za svoj podpis...no, ehm, to posledné som asi mohla vynechať. Aj tak ho žeriem v úplne každom filme - obrazne povedané, hlavne si to nepredstavujte. Budem sa opakovať, keď poviem, že bol stvorený do úloh komediantov, prišla som vďaka nemu uleteným, romantickým filmom znovu na chuť a nikto po roku 1966 ho v komédiách nevie prekonať. A mohla by som pokračovať. Naozaj netreba utekať, tento film je pozvoľný, jednoduchý, miestami decentne vtipný a úplne to stačí. Ak vás zastihne v správnej nálade, budete veľmi spokojní. Cary sa nemohol rozlúčiť elegantnejšie. (01.01.2017)

"Od sedmi pětatřiceti můžete mít koupelnu celý den pro sebe." "Co tam budu celý den dělat?" Rozloučení Caryho Granta se stříbrným plátnem by si zasloužilo větší pozornost než dosavadní dvě hodnocení. Sám jsem se neodvažoval očekávat příliš, ale je to velmi slušný film. Cary hraje velkoprůmyslníka sira Williama Rutlanda. Přiletí z Londýna do Tokia, kde se za synchronizovaného klanění členů vedení hotelu dozví, že probíhající Olympiáda je stála všechny pokoje. Ani na britské ambasádě se nepřetrhnou, aby mu sehnali bydlení, takže když už vejde do obydlí upjaté slečny Chris, za nic na světě se nedá odbýt jejími námitkami, že inzerátem hledala spolubydlící ženského pohlaví... To, že se Grantovi podařilo konečně nehrát milovníka, ale rozverného dohazovače Samanthy Eggarové a Jima Huttona, má svá pro a proti. Pozitivní je, že se mu v obehraném schématu "nenáviděli se-poznali se-zamilovali se-nepohodli se-usmířili se" nabízejí situace, které ho nezavazují k žádné lyrice, ale spoléhají téměř bezvýhradně na jeho komediální šarm. Ten romantický balast nesou na svých bedrech pouze dva neokoukaní herci, z nichž zejména Eggarová netrpí rozpaky před Grantovými šedinami a je mu rovnocennou partnerkou. Jim Hutton, architekt a budoucí účastník běžeckých závodů v Olympijských hrách, má spoustu dobrých replik, ale málo osobního charismatu. Jako romantický hrdina je OK, ale jako partner v konverzačním mariáši se těm dvěma nemůže rovnat. A právě v tom je možná háček, protože člověk tu holku stejně podvědomě přeje tomu starému lišákovi. :-) Jinak nemám výhrady, je to milá stará komedie s krásnými exteriéry a Cary Grant nepochybil, jako ostatně nikdy. 80% (27.06.2010)

Perfektní zvedák nálady a pro mě jeden z těch filmů, na které náhodou narazíte, zakoukáte se a velice mile vás překvapí. Jako obrovský fanoušek Caryho Granta jsem v závěrečné scéně uronila nějakou tu slzu, neboť se jedná o rozloučení tohoto kouzelného, sebeironického a šarmantního pána se světovým filmem. Ách jo :) Zde jej nevidíme v typické romantické roli, ale v roli sympatického sira Rutlanda, který v Tokiu během Olympijských her pomáhá puntičkářské a příliš organizované upjaté dívce a mladému trochu zvláštnímu olympionikovi (a architektu), aby si uvědomili, že se do sebe vlastně zakoukali. Scéna s ranním časovým rozvrhem, která zde byla mnohokrát zmíněna, mě také velmi pobavila. Stejně jako Caryho lezení po balkonéch a oknem vystřelené gaťata :) :) pozn. herec jež hraje mladíka je Jim Hutton, otec Timothyho Huttona (který hrál třeba ve Francouzském polibku). (02.11.2016)

Reziser Charles Walters /The Barkleys of Broadway/ natocil celkom dobru spolocensku konzervacku, kde Cary Grant uz hra vo svojom poslednom filme. Okrem Granta /Charade, Philadelphia Story/ tu hrala j vyborna Samantha Eggar a Jim Hutton /Zelene barety 1968/. Kulisy Tokia su opravdu len kulisy, a hoci sa US styl humoru Europe hodne vzdaluje, tentokrat ide aspon o priemernu komediu. Neoslovilo ma suzitie dvoch chlapov, ne, ne : 55 % (02.02.2016)