ミヨリの森
Obsahy(1)
Po rozchodu rodičů zůstala jedenáctiletá Mijori v péči svých prarodičů, kteří žijí na venkově. Při průzkumu lesa Mijori narazí na obří třešeň a setká se s duchy lesa. Říkají jí, že je strážkyní lesa, což je role, kterou ona tvrdošíjně odmítá plnit – tedy dokud se nedozví, že se má stavět přehrada, která by potopila její domov i domov duchů! S pomocí svých lesních přátel a spolužáků Miyori vymyslí plán, jak zachránit les a svůj nový domov... (ing.man)
(více)Recenze (3)
Miyori neprožívá zrovna šťastné období svého života, děti ve škole jsou jsou k ní oškliví, rodiče se nedávno rozvedli a ještě ke všemu musí na léto k prarodičům. Ti žijí v jakémsi bukolickém lesním zapadáku a je jasné, že toto idealizované prostředí lesa bude lékem na její trable. Zvláště když je les plný sympatických kouzelných bytostí. Film, ten už tak kouzelný není. Představuje směs nenápaditě představeného Miyorina lehce nešťastného dětství, jejího totálně předvídatelného přerodu ve vyrovnanou osobu, lehce ekologickou agitku a oslavu "přírodního přirozeného" života. Všechny aspekty jsou vyjadřovány tím nejprimitivnějším a nejpřímějším možným jazykem. Snad je to proto, že je film určen pro úplně jinou věkovou skupinu. Hodnocení pro dospělé činí lepší **. ()
SPOILER bude ke konci, ale ono tam o děj moc nejde.... Celé je to film "Přátelé zeleného údolí" na japonský způsob. Co se mi líbilo: Základová ilustrace pozadí, úchvatná, málokdy sklouzávající do kýče. Co mi nesedělo úplně, byla animace postav. Co se mi nelíbilo: 1. Víc polopaticky to už asi nešlo. 2. základní poselství pro děti je, že co smrdí ekologií, je automaticky správné a pro "dobrou věc" by se mělo zneužít cokoli a je to v pořádku. 3. zatímco v citovaných přátelích zeleného údolí soudruzi na ÚV KSČ moudře naslouchají názorům architekta a prosadí megalomanský most nad údolím, zde jsou použity trakaře šintoistické magie a zlým poskokům agresivní kapitalistické firmy, která chce zničit les přehradou, je nahnán lacinými triky strach... a vše vyřeší chrabrá vesnická policie o jednom muži a závěrečná polopravda publikovaná v novinách. Mno, ještě že to bylo tak líbivé a v HD kvalitě. ()
Další pro českého diváka těžce pochopitelný film. Ale víc než ekologickou agitku v tom vidím výchovu k zodpovědnosti vůči celku, tedy společnosti, která je reprezentovaná v postavách, které více než pohádkové, jsou animistické. Tedy se opět tluče do hlavy dětem, že jako jedinec nemají moc význam a nezáleží čím procházejí, důležité je dobro všech, ke kterému musí každý přispět. Poetika byla opravdu slabší, mladší snímky Hotaru no mori e či Momo e no tegami jsou zábavnější a eko-téma už po Mononoke hime nemá cenu vůbec zpracovávat. První polovina filmu se mi ale strašně líbila. ()