Obsahy(1)
Dokumentární film o životě a smrti generála Československé armády Heliodora Píky. Když se 3. července 1897 narodil ve slezské obci Štítina, byla velká bouřka. Sto let potom, při vzpomínkové slavnosti u rodného domku v roce 1997, začala povodeň století. Proč se vracet k osobnosti důstojníka, zpravodajce a diplomata, který byl popraven 21. června 1949 jako nepřítel lidově-demokratického státu a špión západních mocností? Ostudná politická vražda H. Píky je dnes symbolem zkázy demokratických tradic Československé armády. Vzácné filmové archivy a svědectví pamětníků přinášejí nový pohled na rozporuplné události lidské i profesní dráhy výjimečného člověka. Legionář z I. světové války, důstojník armády, vojenský přidělenec na Balkáně a velitel Československé vojenské mise v Moskvě, nositel třiceti válečných řádů a vyznamenání, a konečně politický vězeň. Jeho osud neskončil přirozenou smrtí, byl pokrytecky a tajně, potupně popraven. Černé svědomí Ludvíka Svobody, Zdeňka Fierlingera a mnoha dalších napomohlo rehabilitaci v roce 1968. Dnešní snaha o vyrovnání s minulostí ukazuje, že nikdy nejde jen o neosobní mechanismus moci. Na rozsudku smrti Heliodora Píky i na zamítnutí žádosti o milost jsou podepsáni konkrétní lidé. Někteří asi dosud žijí. Ani po šedesáti letech necítí vinu, neomluvili se, ani nebyli voláni k odpovědnosti. Příběh života a smrti generála Píky je i příběhem demokracie v naší republice. Scénář a režie Marie Šandová a Kristina Vlachová (1997). (oficiální text distributora)
(více)Recenze (3)
Mám obrovské problémy so strávením českých, slovenských ale aj československých dokumentov. Buď sú jednostrane kladné alebo záporné. Nič medzi tým neexistuje. Tento dokument je plný historických chýb, ktoré sa pravdepodobne prenášali z počutia na počutie respektíve, keď to niekto niekedy napísal tak tam sa už korekcie robiť nedajú. Generál Pika je toho príkladom. Neuľahčím situáciu nikomu, aby sa moje pripomienky dali využiť, respektíve zneužiť. Ale doporučujem si preštudovať zákony R-U monarchie, čo sa týkalo školstva. povolávania do armády a vôbec výkon služby v armáde. Nehovoriac už o mobilizácii v roku 1914, ktorá ani vo sne nepovolala ročník 1897 a nebola možná ani dobrovoľná služba. Čiastočne som prebehol 2. svetovú vojnu, ale pravdivosť údajov by sa dala určiť v slabých percentách. Ale aj napriek týmto historickým nepresnostiam hold pre generála Heliodora Piku patrí zaslúžene. ()
Generál Píka varoval před bolševizací Československa, tvořil faktickou protiváhu prosovětského generála Svobody v armádě. Jako meziválečný a válečný diplomat znal skutečný stav věcí, takže se stal nepohodlným svědkem. Syn Heliodora Píky se zeptal svého otce po únoru 1948: "Tati, a jak to dopadne? Co se teď bude pro Boha dít?" Generál odpověděl: "Mě pověsí na nejbližší lucerně." Při vyšetřování generál Píka prohlásil vyšetřovateli Rajcinovi, že vlast nezradil, narozdíl od samotného Rajcina, který je agentem sovětské tajné služby. Když jeden spoluvězeň utěšoval generála ve vězení, že za jeho osvobození intervenovali diplomaté Francie, tak odpověděl: "O to, že intervenovali, je to horší!" Generál, narozdíl od jiných politických procesů, v neveřejném líčení prohlásil, že se cítí nevinen. Žádost o milost byla zamítnuta. Prezident Gottwald po petici za osvobození generála Píky řekl generálu Svobodovi: "Tak jsme toho Píku nezachránili. Všichni byli proti, zejména Zápotocký." Generál v noci před popravou napsal: "Jsem přesvědčen, že nejde o justiční omyl, vždyť vše je tak průhledné, že jde o politickou vraždu." Místo hrobu je neznámé. V roce 1968 byl generál Heliodor Píka rehabilitován. ()
Shlédl jsem na ČT2. Statečný to člověk. ()
Galerie (6)
Photo © Česká televize
Reklama