Nevěrně tvá

Zřejmě poslední hodnotnější film předčasně vyhořelého Prestona Sturgese je žánrovým hybridem, který míchá hitchcockovský thriller s ryzím slapstickem a lecčím předjímá černé komedie studia Ealing i filmy bratrů Coenových (postavy jsou ve všech případech tak trochu idioti). Několik nečekaně moderních nápadů (např. prudké změny tónu), které způsobily odmítnutí filmu dobovým publikem a sesadily Sturgese z pozice krále Hollywoodu, se zde bohužel rozprostírá na výrazně větší ploše, než prostá zápletka potřebuje. „Konstrukční“ problémy jsou patrné již během zdlouhavé expozice, která dlouho nedává znát, oč ve filmu poběží. Nelze přeslechnout, jak rád si Sturges hraje se slovy a jejich možnými významy, zároveň ale nelze přehlédnout, jak při tom zapomíná vyprávět (obrazem) a vést herce. Například Harrisonova divadelní průprava je místy dost očividná, což může souviset také s divadelním řešením mnohých scén. Některé vpády grotesky jsou v kontrastu s těmito mrtvými body brilantně gradované a díky své kompoziční motivovanosti ani nepůsobí násilně. (Zrežírování pokusu o vraždu dvojím diametrálně odlišným způsobem proti zvyklostem klasického Hollywoodu směřuje naši pozornost ke stylu, namísto k vyprávění, zároveň je tím rozveden s hudbou neodmyslitelně spjatý motiv variace.) Nevyskytuje-li se Alfred ve svých představách, nad nimiž má plnou kontrolu, připomíná jeho život frašku s hrdinou, proti kterému se spikli nejen ostatní lidé, ale také neživé objekty. Protagonistova potřeba dirigovat život svůj i svých nejbližších (což se mu daří pouze iluzorně), vlastně odráží režisérskou profesi. Je zřejmě přehnané označovat kvůli tomu Unfaithfully Yours za autobiografický film. Na druhou stranu byl Sturges bezesporu tvůrcem s dost vyvinutou schopností sebereflexe, aby narážky na kanalizační funkci uměleckého vyjádření, kdy zakomplexovaný umělec namísto vraždy spáchá třeba film, zakomponoval do scénáře vědomě. 65% (27.06.2015)

Sebestředný dirigent Rex Harrison se od soukromého detektiva dozví o domnělé nevěře své ženy, inspirován hudbou vymyslí tři způsoby satisfakce a totálně selže při jejich provedení. Jak prosté. A přesto Prestonu Sturgesovi trvá rovných pětačtyřicet minut, než se vymotá z utlachané expozice a přejde k jádru věci. Při vší toleranci k filmům pro pamětníky, pro scénáristické pochybení tohoto druhu, v takovém rozsahu a v tomto žánru nenacházím soudobé srovnání. Bohužel to není zdaleka vše. Když čtu předchozí komentáře, jasně vidím to, čemu říkám syndrom císařových nových šatů. Opatrné chození kolem horké kaše, protože všichni sice vědí, kde je chyba, ale bojí se to říci, aby si nezadali. Rex Harrison byl uznávaný herec a proto nikomu nejde přes pysky, že mohl být a často byl špatný. V komediích. Pokud jeho postava sama byla poněkud těžkopádnější a film ji ukazoval v kritickém nebo zesměšňujícím světle (jako řekněme My Fair Lady nebo Rozmarný duch), vše bylo vpořádku. Ale on je určitý rozdíl mezi "rolí v komedii" a "komediální rolí". V prvním případě je komický kontext, v jakém postava jedná, v druhém je sama postava hybatelem děje a šiřitelem komiky. Tohle mohl a měl být druhý případ. Celá komedie je postavena na tom, že se sice nic nestalo, ale dirigent si myslí že ano a podle toho - hystericky, překotně a beznadějně neohrabaně - jedná. Postavy kolem něj jsou realistické a je nebo měl to být on, kdo se - z rozumných důvodů, které známe, ale neznají je okolní figury - chová jako blázen. A tady Rex Harrison neuspěl. V konverzačních hrách se cítil jako v na míru šitém smokingu a dovedl své role nosit, všechna čest. Ale situační komedie vyžaduje něco jiného, vzácného, něco, co má možná jeden herec z padesáti. Rex Harrison nepatřil k těm šťastným. Dudley Moore, který jeho roli převzal v remaku Nevěrně tvá, měl sice k dispozici lepší scénář, režii i partnery, ale hlavně dokázal ze všech možných způsobů, jak něco zahrát, najít jediný správný. Jeho dirigent byl dojemně nešťastný zoufalý mužík, který se prostě jen bál věřit své ženě, protože podvědomě věděl, že je malý, směšný, nepraktický a ona krásná, talentovaná a mnohem mladší. Rex Harrison nerozeznal ani tuto základní motivaci, natož kolik jemných nuancí mu role nabízela. Takže v jeho podání je dirigent egomaniakální řvoucí psychopat a stylem slona v porcelánu dokonává, co neobratný scénář tak nezdárně načal. 40% (06.07.2010)

Za tou nadhernou Lindou je mi vzdycky tak smutno...ale co clovek nadela. Jsem rad, ze ji alespon za nas za vsechny na konci filmu Rex Harrison tak hezky podekoval... Jinak, film ma strasne pomaly rozjezd, ale je vtipny a graduje, coz je fajn. Celou dobu jsem si ale rikal, jak by to vypadalo, kdyby se toho chopil treba Billy Wilder... :-) Celkove tedy slabsi 4. (25.01.2012)

Scéna s prvním pokusem o vraždu je naprosto boží. Škoda, že je dalekým vrcholem filmu. Harrison sice pořád dokazuje, že se pro rychlopalné odříkávání složitých monologů snad narodil, ale po zbytek filmu se probíjí šedivým komediálním průměrem a vývoj příběhu se s blížícím se závěrem stává lehce předvídatelným. P.S. Ani ta Linda Darnell tu není tak sexy jako ve Fallen Angel. To ty vlasy... (16.08.2008)

Na několika stránkách jsem tento film viděl uvedený v žánru noirových komedií. Čekal bych asi trochu víc černější humor, aby tomu tak bylo. Tohle byl podle mě klasický screwball o milostném trojúhelníku se třemi trochu temnějšími vložkami. Jinak možná, že trochu moc zbytečně dlouhá a místy užvaněná komedie, ale jako celek docela dobrá sranda. Rex Harrison je super a jeho hledání nahrávacího přístroje opravdu nemělo chybu. (16.11.2015)