Daleko od hlučícího davu

Vesměs souhlasím s úvodem Mattyho komentáře: ten film je zároveň feminní i feministický, a v obou případech zhruba stejně nedostačuje. Nevím, jestli jsem během pokrývání fotbalového mistrovství světa žen chytil až moc hutnou feministickou slinu, každopádně moje skromně emancipované já tu prostě zůstalo neukojeno. Bathsheba jako postava nezávislá? Dejme tomu. Ale k tomu i silná osobnost? Ani omylem. Snad veškeré silné ženské repliky zněly, jako by se psaly a nahrávaly čistě pro potřeby traileru (hlavně teda ta jedna, všichni víme...), a prvotní scéna s vyhazovem nakonec bohužel vůbec nebyla slibným warm-upem, za jaký jsem ji naivně pokládal, nýbrž obyčejným vrcholem hrdinčiny zarputilosti. Zbytek byl v jejím podání hlavně o nerozhodnosti, nevděčnosti a rezignovanosti na cokoliv víc než platonické něco. Takhle jsem to teda aspoň vnímal já osobně, ale budiž, beru (resp. hádám), že Bathsheba diváctvo rozdělovat měla, a v tomhle zase na druhou stranu Carey odvedla obrovský kus práce, když se její nesmělé úsměvy na všechny strany opětovně rovnaly univerzálně odzbrojujícím argumentům. --- S kým mám ještě větší problém než s hlavní postavou, to je pan režisér. Ten zaprvé vůbec neukormidloval proces sesekávání materiálu, ale opravdu vůbec. Zadruhé jeho vrchní záporák znovu působil hystericky, až nepříjemnym způsobem absurdně a zatraceně neuvěřitelně (stejně jako ta babka ze školky v Jagten). A konečně s předešlým bodem související zatřetí: připomeňte mi prosím ještě jednou, kde že se vzala ta Vinterbergova stěží opodstatněná aura "režiséra pravdy"...? --- PS. Armstrongova hudba je tady fakt *překrásná* a už teď mám dojem, že si v klidu rezervovala místo v top3 za letošní rok. --- PPS. Hodnocení dodatečně zvyšuju potom, co jsem se zamiloval do Let No Man Steal Your Thyme. Prostě Carey >>>>> (07.07.2015)

Ani vlastně nevím, co jsem od toho čekal. Je to romantika a byla to romantika. Nic víc, nic míň. Snad jenom jsem doufal, že když nic jinýho, tak film nabídne slušné herecké výkony. Speciálně jsem byl zvědavej ma Matthiase. To je pro mě v současné době nejvýraznější postava evropského filmu a jelikož se ukazuje v evropských filmech, tak si myslím, že i oprávněně. Jen ten film byl taková ta eyrovská romantika, na které nebylo, kromě prostředí, vůbec nic zajímavého. Všichni jsou tu sladký, jak čokoládovej bonbonek a přitom se kolem nich neustále děje nějaké nepříjemná úskalí a životní prokletí. Stará Škopková by to oplakala, já nic. (22.06.2019)

Bohužel i vytříbená audiovizuální stránka nedokáže pozvednout možná až příliš klasické kostýmní drama. Thomas Vinterberg to má v ruce, herečtí představitelé jsou parádní a hudební doprovod Craiga Armstronga je více než podmanivý. Ovšem na ploše dvou hodin probíhá téměř rutinní příběhová skladba řešící vztah ústřední dvojice a jejich vztahu v kontrastu se společenskými změnami a novými nápadníky na obzoru. Pro fanoušky žánru asi dostatečné, pro ostatní přeci jen trochu za očekáváními. [65%] (18.07.2015)

Impozantně natočené, plné světla a prosluněných záběrů, ale přece jen o třídu méně intenzivnější, než třeba Jane Eyre. A ač se jedná formálně o velmi podobné filmy, které pojednávají o podobných věcech, Jane je přece jen dobovější, syrovější a autentičtější. U Madding Crowd je až příliš mnoho snových scén, které mnohdy nedávají ani moc smysl, spíš jsou pro potěchu oka. Možná se dá namítat, že to ve viktoriánské Anglii 19. století až tak moc nevadí, ale opak je pravdou. Schoenaerts je však vynikající jako vždy a zbytek tak nějak klape do rytmu. Určitě ne špatný pokus, ale ve stejném ranku jsou daleko zajímavější kousky. Mimochodem famózní hudba, která těžce vykrádá The Village. (16.04.2016)

Hrdá trubka, která zprasila život minimálně dvěma chlapům, dalo by se napsat. A pro mě navrch celkově film bez hlubší citové investice. Nedokážu pochopit, že si chlapík, který natočil několik výborných syrových dramat (Hon, Submarino, Rodinná oslava), vybral tak prošlapanou látku. Thomas Vinterberg představil umělou romantiku, kterak si jedna husa vykládá nezávislost tak, že když jí někdo řekne pravdu do očí, urazí se a vyhodí ho z hospodářství. Sic se vzpírá konvenčnímu způsobu života dané doby, což je chvályhodné, ale dělá to stylem, který může vadit, stejně jako její zvláštní citové pohnutky. Čekal jsem mnohem víc. Emoce mě poctivě obešly, herci dvakrát nezaujali, žánrové šablony otrávily, režie zklamala. Jen to audiovizuální balení potěší. (13.08.2015)