A svět byl můj

Netradičně pojatá filmová inscenace Shakespearovy klasiky, která se odehrává na pozadí středoškolského muzikálu, v jehož popředí je mladík, který se snaží, aby našel své štěstí nehledě na svou sexuální orientaci. Divák si hlavně musí uvědomit, že samotná původní verze hry Sen noci svatojánské je příběhově celkem divoká, tudíž se to musí (nebo mělo by) projevit na jakémkoli zpracování. Herci jsou vesměs sympatičtí, nejvíce asi učitelka a zároveň vedoucí školního muzikálu. Zkrátka film, který je sice naivní, pohádkový a jednoduchý, ale na druhou stranu se vypořádává se skutečnými problémy. (31.10.2011)

Zajímavý film. Nutí k zamyšlení nad sebeuvědoměním se studenta s odlišnou sexuální orientaci. Viděl jsem již dějově lepší, ovšem ta muzika se mi líbila. Film je zajímavě natočen. Střetávají se tu dvě reality. Jedna v běžném středoškolském životě - vztahy spolužáků. No a pak ta druhá, kde hudba, zpěv a tanec, dělají život studenta klidný, smířený a nejbližší okolí chápající a tolerující. Tento děj by byl postačující. Jen ta kouzelná květina mi přišla ujetá :-) Dva pohledy na stejnou problematiku ve stejný čas dělají film dost zajímavý a koukatelný. Zvláštní komediální pohádka. (15.12.2015)

Velmi nudný film, který je naivní jak ve své příběhu, tak i v pohledu na svět, jenž podává. S velkými potížemi dosledováno na čtvrtý pokus a to zejména díky zdejší velkorysé kritice. Přitom celá ta základní myšlenka je skvělá. V rukách nezkušeného Gustafsona se však naděje na úspěch rozpadá nejen kvůli scénáři, ale i díky režii. Scénář, kvůli zjednodušení a zeschematičtění celého děje, rozdělil postavy na dvě skupiny homosexuály a jejich odpůrce. Tomuto dělení se, pokud se nepletu, vyhnuly jen tři postavy, chápající matka, kytarová přicmrdávačka a moudrá paní učitelka. Dějově se to pak veze na čemsi vratkém, co by se dalo nazvat okuchanou verzí Snu noci svatojánské oblepenou novými prvky. Jak je u filmů zvykem, nejedná se o jednu jasnou dějovou linii, ze které se děj nehne, ale o provázaný systém různých scén, které spolu většinou mají mít nějakou souvislost. Nebo by alespoň mít měly. A právě tady se ukazuje Gustafsonova nezkušenost. Roubuje na už tak dost nesoudržnou dějovou kostru spoustu různých scének, které jsou naprosto zbytečné. Další slabinou jsou dialogy. Nebudu je odsuzovat slovy trapné nebo směšné, to bych přeháněl, postačím si se slovem nepřirozené. Jednotlivé věty ještě jakž takž fungují, ale vývoj a vyústění konverzace už většinou vázne. Což ještě posilují v mnoha případech ne zrovna 100% přesvědčivý herci, kteří by potřebovali lepší vedení. Čímž se dostáváme ke Gustafsonovi jako režisérovi. Abych pravdu řekl, snímek na mě povětšinu stopáže nefungoval. Nedokázal mě vtáhnout do děje. Bez přílišného přehánění můžu napsat, že u většiny scén jsem čekal, kdy se v záběru omylem ocitne někdo ze štábu. Mohou za to jak výše popsané neduhy scénáře, tak i příliš tradiční a neinvenční natočení scén. Největším průšvihem je tu ale jakákoli snaha o humor. Z každého vtípku je cítit něco jako tlak. Podobně jako když vypravěč vtipu vybuchuje smíchy ještě před tím, než ho stačí doříct. Vtip je očekáván, přijde, ale nepobaví, je nucený. Za problematické považuji i zapojení hudby, čímž teď nemyslím hudební doprovod, ale písně od známých interpretů. Je rušivé a hlavně neopodstatněné. Mám pocit, že Gustafson má u většiny filmů tento typ podání scén rád, a jen z toho důvodu ho (nejednou) zahrnul i do Were the World Mine. Je to celé cítit nevyzrálostí a snahou o zapojení líbivých prvků, které ovšem v tomto případě nefungují. Bohužel snímek nezachraňuje ani závěr, který je sice romantický a možná i dojemný, na druhou stranu se nedá označit jako jednoznačně moralistický. (20.11.2011)

Viděno na letošním Febiofestu v sekci Gay a lesbický film. Film sice volně vychází ze Shakespearovy hry Sen noci svatojánské, již zkouší studenti chlapecké školy na závěrečné předmaturitní vystoupení, zároveň tak činí způsobem jako Zac Efron a jeho Melody Boys and Girls. Děj hry se potom přenese i do reálného světa, když se hlavní hrdina Timothy ztotožní se skřítkem Pukem a každému chrstne do očí nápoj lásky. Kdo zná hru, ví, co by se mělo stát, zde je ovšem změna v tom, že se do sebe zamilovávají lidé stejného pohlaví. Jak jsem říkal, film je vlastně muzikálem. A důležitým měřítkem jsou samozřejmě písně. Texty jsou vlastně úryvky ze Shakespearovy hry doplněné o původní a převzaté písně. Ovšem tvůrcům velký NEDÍK za Miku a jeho "šlágr" Relax Take It Easy. 7/10 (03.04.2009)

Tak trochu Společnost mrtvých básníků, tak trochu muzikál a hlavně příběh homosexuála na chlapecké škole, který hledá sám sebe a své místo...Poetická hříčka a obhajoba lásky ve všech podobách, která mohla být více dramatická a s větším nábojem v divadelních i hudebních číslech...Nevím, zda mi zcela vyhoval přechod z civilní roviny k fungujícímu nápoji lásky...Ale každopádně zajímavý film... (06.11.2009)