Užívej si, co to jde

Píše-li se rok 2009 a vy jste se narodili v roce 1935, znamená to vzhledem k průměrné délce života jediné: smrt klepe na dveře a je na čase bilancovat. Máte-li majetek, znamená to sepsat závěť, máte-li jako Woody Allen co říct, znamená to vydat memoáry. Takovým memoárem, či předčasným nekrologem, je i Whatever Works. A byť všechna ta rekapitulace a vzpomínky na život místo života samého – atmosféra přípravy na smrt – a zcizující prvky v podobě zásahů autorského já do plynutí příběhu mohou leckoho od filmu odradit, berme na vědomí, že když sedíte v čekárně na urologii s prostatou velkou jak ovčí mozek, to se pak těžko tváří, že jste pořád rock’n’roll. Zvlášť pokud k tomu připočteme břemeno židovské identity ve světě latentního antisemitismus, v němž výčitky svědomí a strach zatěžují každý čin i myšlenku jednotlivce. To vše nicméně ustupuje tématu stařectví, které film ze všech sil rozehrává. Stařectví znamená opravdovost, znamená konec s lhaním a popření všech falešných hodnot, nebo alespoň většiny z nich. Znamená přidat se k těm, kdo každodenně naplňují slova Merleau-Pontyho „nikdy se necítit zcela pohodlně ve svých vlastních pravdách.“ To měl na mysli Pavel Eisner, když říkal, že není žena nejkrásnějším tvorem Stvoření, je jím stárnoucí muž nebo stařec - ovšem vydaří-li se! I postava Borise Yellnikoffa se prostřednictvím nové upřímnosti snaží napojit na ztracenou autenticitu a cestu ke svému autentickému já obnovuje přes misantropii, perverzi a stařeckou prudérii. Na tomtéž „autentickém bručení“ postavil bezmála osmdesátiletý Eastwood postavu Kowalského v Gran Torinu. Je tomu tak proto, že normální život podléhá konformním tlakům, kdežto stařecký život je apriori non-konformní; je vyňat z dosahu působení norem a konformity. Znovunalezení vztahu s vlastní perverzní stránkou tedy může být paradoxně cestou k regeneraci duševního zdraví. Radikální potenciál stařectví konečně leží v obnažení lživé otázky „Kdo jsme, odkud přicházíme a kam kráčíme?“ a v nastolení hrozivě pravdivé „Proč jednou nebudeme, sotva někam patříme a jaktěživ nikam nedojdeme?“ A platí to pro nás všechny bez výjimky: V jakémsi vzdáleném koutu vesmíru byla jednou jedna hvězda, na které zvířata nabyla rozumu. Jen co se příroda několikrát nadechla, hvězda ztuhla a rozumná zvířata musela zemřít. Tak by si mohl každý vymyslet nějakou bajku, a přesto by tím dostatečně nevyjádřil, jak ubohým, prchlavým, prázdným, bezúčelným a svévolným se ve vesmíru jeví lidský život. Je na stařectví, aby nám klam života připomínalo, neboť mladická duše toho schopna není. Člověk je prostá, dětinská mysl, ale stařecká moudrost je nám tajemným zjevením nejvyšších poznatků, bohoslužbou, a poctivé naslouchání seniorům je úřadem kněžským. (01.01.2010)

Byla jsem dosti rozrušená spoustou věcí, některými nejspíš naschvál a o většině se mi ani nechce rozepisovat, ale jeden hlavní zádrhel bych prohlásila za největší podpásovku: S takovým soustem, jaké si tady Woody nabral, by ten film měl mít alespoň čtyři hodiny, aby udělal všem náhle příchozím postavám spravedlnost. Takhle je roztažený začátek vůči konci strašlivě disproporční a většina zvratů dělá z lidí ploché idioty a z toho happy endu ne až zase tak moc happy end. A to se ještě ani nepouštím do toho, jaká je hranice mezi sebeuvědoměním a nechtěnou sebeparodií. (02.04.2016)

,,Přiznejme si to, Jessico, dobře? Naše manželství nebylo procházkou ružovým sadem. Botanicky řečeno: jsi spíše mucholapka masožravá." Woody Allen sa po dlhšom čase vrátil tam, kde ho mám najradšej. Príval intelektuálnych či náboženských rečí, ma v žiadnom prípade nenechal chladnou, pretože Woody sa opäť predviedol v najlepšej forme. Larry David je najdokonalejšou napodobeninou allenovskej prostoduchosti a celá snímka stojí na vynikajúcich hláškach, skvelých hereckých výkonoch a riešení partnerských vzťahov, čo u Allena nie je ničím novým, no vždy im svojím láskavým sarkazmom a inteligentným prístupom vleje šarm a útrpnú dospelácku iróniu. Kráľovsky som sa bavila a tie scenáristické perly... tie sú jednoducho allenovské a nezabudnuteľné. (05.08.2011)

Jednu velkou mezeru v mém filmovém "vzdělání" tvoří neznalost Woodyho Allena. Užívej si, co to jde je teprve jeho druhý snímek, který jsem viděl, ale když to vezmu kolem a kolem, možná je to tak lepší. Nemusím ho porovnávat s Allenovými staršími díly, rozebírat, nakolik vykrádá sám sebe a kolikrát jsme už tohle viděli, ale rovnou můžu dát pět hvězd za nejvtipnější a nejinteligentnější komediálně-romantickou podívanou (minimálně) od dob Lásky nebeské. Vskutku paráda s neodolatelným hlavním hrdinou. Víc takových Borisů Yellnikoffů! (17.08.2011)

S potěšením můžu konstatovat, že Woody je pořád ve formě, alespoň po té tvůrčí a režisérské stránce. Whatever Works je totiž opravdu vtipný film, napěchovaný vypečenými hláškami, narážkami a scénami. Larry David si to tam hází neuvěřitelným způsobem a ikdyž je jeho postava ve své podstatě nepříjemná a asociální, mně přišel Boris Yellnikoff jako děsnej sympaťák a hned se zařadil mezi mé oblíbené filmové postavy. Co si budeme povídat, ostatní herci Davidovi víceméně jen (zdařile) "přicmrndávali", ale jejich absurdní příběhy se do toho Yellnikoffova moc dobře hodily. Vlastně ani nevím, proč bych měl tomuhle moc pohodovýmu snímku upřít plný počet, protože já se fakt bavil, a přestože v některých romantických chvílích filmu lehce docházel dech, já se ani na chvíli nenudil a podařený konec to hezky uzavřel, takže to bude za 5* (a taky moc nechápu vcelku nízké hodnocení, takže tím spíš). "Mami, já sem vdaná!" - "To prostě neuznám. Co děláš s kulhavým budižkničemem, který musí spát s rozsvíceným světlem? Jak přišel k té noze?" - "Skočil z okna a sebevražda mu nevyšla." - "Pokaždé se nezadaří...". (14.05.2010)