Kdo chce zabít Nancy?

Sonda do života psychicky narušený ženský, kterou hodně nešťastný dětství (pohlavní zneužívání) poznamenalo na celej život. Těžko si můžu představit, jaký trauma si tyhle lidi z dávný doby nosej, ale potom, co se odprostěj od lidí, co jim život (z)ničili, by se měli snažit problémy řešit, ne si je přidělávat a vymejšlet. Jinak se z toho nikdy nevyhrabou, stejně jako Nancy. Nehollywoodskej závěr mě tentokrát docela naštval, i když měl něco do sebe a varovnou funkci splnil dokonale. Jinak Maria Bello zahrála výborně a je to navíc pěkná MILFka (s většim hrudníkem by byla ještě lepší). Nejvíc mě však překvapila hodně dobrá hudba. Jen je velká škoda, že silnýmu příběhu nejvíc scházelo svižnější tempo vyprávění, hlavně proto "jen" tři silnější hvězdy. (29.07.2012)

Asi jsem to nepochopil. Těžké psycho-drama, ale na mě to nemělo nejmenší účinek. M. Bello je kus krásné ženské a jak vidno v tomto snímku i kus dobré herečky. Ale tím to u mě haslo. O dobré výkony jde samože i u obou jejich hereckých kolegů. Ale zase, to je vše. Film asi hloubku měl, ale já ji nepocítil. Nudil jsem se a jí jsem přál smrt už od půlky. To je asi špatně, ne? (28.01.2011)

Pomalé, nezáživné, smrtelně nudné. Vhodné pro duševně nalomené jedince, nebo skutečné EMA. Jestli mě něco nebaví, tak sledovat 100 minut nezáživné vyprávění o bolesti, sebepoškozování a těšení se na smrt. Tohle nebylo ani depresivní, spíš sebekarikaturní, něco tak bezvýznamného a pseudopsychologického jsem už dlouho neviděl. 20% 29.09. 2010 (29.09.2010)

Veticka na konci filmu: "Inspirovane skutocnymi udalostami" vas zabije z fleku, ako keby ste toho uz nemali za hodinu a pol tohto skveleho filmu dost. Atmosfera, ktora z neho srsi, ta depresia, zufalost, bolest sa vam dostane pod kozu a myslim, ze len tak nepusti. A mimochodom, vie mi niekto vysvetlit, kde maju akademici oci, ked Mariu Bello za tento film minimalne nenominovali? Vsetci traja hlavni herci su absolutne dokonali, bola radost sa pozerat na tento herecky koncert. Kazdopadne, film patri rozhodne medzi to najdepresivnejsie a najpamatnejsie, co som kedy videla. (25.06.2010)

Syrově natočené drama, které celkem umě vykresluje ženu postiženou patologickou psychopatologií provázenou chronickým sebepoškozováním. Ženu, jež svým destruktivním jednáním nepřivedla na pekelnou cestu jen sebe samu, ale i svého podobně narušeného manžela, který sice netouží po smrti, ale jediný smysl svého života spatřuje v hraní golfu na simulátoru a potencionální debaty o založení rodiny (bože chraň společnost, ať podobní psychopaté-myšleno na oba mají děti) končí u smaženého křupavého kuřete. Herecky velmi sugestivní a mrazivé. Emocionálně ovšem místy příliš laciné: "Nevíš, co máš, dokud to neztratíš." a příliš okatě hrající na city. Po mé bohaté osobní a pracovní zkušenosti si podobně postižení lidé, bez jakékoliv snahy na sobě cokoliv změnit a odmítající pomoc druhých a ještě terorizujíc své okolí, si lítost nezaslouží: "Kdo chce kam, pomožme mu tam.". Smutné či depresivní, jak se zde dočítám, ani náhodou. Jako sonda do temné duše psychopata (kritické dětství na tom nic nemění) působivé. Lepší tři i zásluhou výborné kamery. (06.10.2012)