Proměny (ne)vkusu

Dokument Jana Soukupa o trendech architektury v postkomunistickém Česku. Za poslední desetiletí, podobně jako celá společnost, prodělala česká architektura řadu změn. Odmyslíme-li si desetiletí socialistické betonové šedi, měla na co navazovat. Na pražskou secesi navázala kubistická architektura, prvorepublikové funkcionalistické stavby, světovým unikátem se stal i Bruselský pavilon a restaurace EXPO 58.
Skutečnost dnes je ale jiná. Celá devadesátá léta jsou poznamenána budováním více či méně zdařilých administrativních komplexů a v oblasti bydlení se dostává do popředí zbohatlická touha po presentaci. A tak se v okolí měst usídlily obludné stavby inspirované americkým rančem a francouzským zámečkem dohromady. Podnikatelské baroko je vlastně dnes známkou třídního nevkusu. V průběhu let byly věžičky a jiné přebujelé stavby vytlačovány typizovanými domky a vilkami, z nichž investoři začali vytvářet známá satelitní městečka, ve kterých se obvykle nepočítalo s běžnou infrastrukturou, náměstím, školkou nebo hřištěm pro děti. Podobným způsobem postupují některé realitní kanceláře i dnes, kdy klientovi k parcele uprostřed typicky české vesnice, nabídnou standardní katalogovou vilku. Méně osvícený klient, opojen arkýři a francouzskými dveřmi, na nabídku kývne, aniž by si uvědomil, že zrovna způsobil další estetickou katastrofu jak vesnici, tak české krajině.
Teprve poslední léta zaznamenala příchod kultivovaných investorů a klientů a začínají vznikat nové stavby a lokality, které se opírají o architektonickou invenci a nápaditost. Jedním takovým je nový objekt startovních (malometrážních) domů v Třeboni, kde investorem bylo město. Těch je ovšem jako šafránu. (oficiální text distributora)