Union Station

Já nevím, mně aspoň začátek přišel úplně nelogický... auto stíhá vlak, troubí, dojede vlak u nádraží a pak si dva lidi z auta jdou sednout každý jinam do stejného vagónu. Když vlak přijede na konečnou, tak oba vystoupí a jdou spolu pryč. No a pak hlavní hrdinka co ty dva viděla, náhodou zná unesenou. To už na mě bylo moc. (15.02.2011)

Nadčasově logický a realistický noir o únosu natočený ve stejném roce jako dokonalé D.O.A., Maté je ve formě a jeho ostatní filmy mě začínají zajímat. Barry Fitzgerald je super, osvědčená noirová dvojka roku 1950 Holden-Olson je skvělá, napětí funguje, všechno šlape a navíc Maté adrenalinové honičky umí jak nikdo - posledních dvacet minut nedýchám. A s žánrovými klišé se nakládá nečekaně. Žasnu. Suverénní průraz do mé noirové topky. (06.04.2010)

Pěkně to šlape, nádraží je pojato celkem atraktivně, dívka je pěkná a Holdenovo charisma neobyčejné. Na začátku je sice dost velká náhoda v tom, že jde právě o únos dcery milionáře, pro kterého Joyce pracuje, a i potom jsou její pátračské schopnosti asi tak 10x větší než celé party pollicajtů, kteří ale zase umějí vymlátit z podezřelého informace, střílet pánubohu do nebes a sledovat někoho, když jim ho dívka amatérka najde. Ale je to roztomilé, ne moc dlouhé a pořád se něco děje, Rozhodně i po těch letech to stojí za vidění (12.02.2018)

S tými plnými hodnoteniami by som bol trochu opatrný, ale jednoznačne ide o svižný, jednoduchý "staničný" noir z prostredia chicagskej Union Station. Herecké duo zo Sunset Blvd. je milé a presné a takisto finále v podzemných chodbách stanice je pôsobivé. Z vlakového noiru mám rozhodne radšej Narrow Margin (1952) či Human Desire (1954), ale aj toto je veľmi obstojný kúsok. (20.06.2019)

„Hlavná stanica” v Chicagu. Vlak: č. 42. Príchod: o 18:15. Koľaj: Na dvanástu. Počet cestujúcich: A síce ich nie je až tak strašne veľa, ale čo je vôbec najdôležitejšie, že medzi nimi sedí aj extrémne všímavá sekretárka Joyce Willecombe, ktorá si na samý úvod všimne, ako sa podozrivé auto rýchlo ženie za rušňom, kedy v zástavke, zrazu, sem nastúpia dvaja, nenápadní chlapíci, ktorí sedia každý zvlášť, pričom po vystúpení na stanici, jeden z nich, zároveň drží v ruke kufrík, ktorý uzamkne do bezpečnostnej skrinky, kľúč vloží do obálky, a tú vhodí do poštovej schránky... Poručík železničnej polície William Calhoun to necháva preveriť, t. j. otvoria kufrík, čo sa v ňom vlastne všetko nachádza ? Väčšinou samé šatstvo, pričom Joyce podľa mena zisťuje, že patrí slepej dievčine Lorne Murchison, a okrem toho, ešte pracuje i pre jej zámožného otca Henryho. Máme tu únos, keď únoscovia požadujú výkupné v čiastke - 100 000 $ ! Detektívi sa onedlho zavesia na podozrivého, ale v kinetickej naháňačke, dôjde ku tragédii. Šéfom celej akcie, je ale vskutku veľmi nebezpečný psychopat, ktorého identitu dopredu prezrádzať nebudem, samozrejme, že má zopár komplicov. Čo by som tak jedine mohol "spoilerovať" , je automobil s evidenčným číslom: 49 R 280, ktoré opäť spozoruje, nikto iný, než Joyce, a tak nebyť jej vycibrenej ostražitosti, naozaj neviem, akoby sa to celé skončilo, pretože s Lornou to nevyzeralo optimálne, ani po vyplatení požadovanej sumy. / Bill Holden a Nancy Olson - tak najprv Union Station, a až následne SUNSET BOULEVARD, čo obaja stihli ešte v roku 1950, to je len pre zaujímavosť. Maté ma extrémne prekvapil, excelentná réžia + DP Daniel L. Fapp, ma normálne priklincovali do sedačky ! Pamätáte si ešte na OTCA Fitzgibbona v 7 oscarovom triumfe Going My Way, ktorého stelesnil Barry Fitzgerald, tak vám garantujem, že taktiež ani na jeho protipól, Inšpektora Donnellyho, len tak nezabudnete. Stará škola vo svojej najlepšej podobe. Maximálna spokojnosť z mojej strany. Univerzálny kúsok pre širokospektrálne publikum. (09.06.2020)