Duch ve stroji

To je ale strašná tvůrčí smůla, přijít tak brzo po nový seriálový verzi původního Westworldu s hranou filmovou verzí původního GitS. Měl jsem pocit, jako bych podobnou pohádku znal nazpaměť a neměla mě čím překvapit, ba dokonce i jen trochu bavit. Prázdná skořápka a vizuálně atraktivní nuda, přitom jsem ale paradoxně viděl x televizních pilotů zámořských veřejnoprávních stanic, který vypadaly mnohem líp. Zatím nejpromarněnější dvě filmový hodiny roku 2017. (16.07.2017)

Tak skořápka by tu byla, ale kde je ta duše? Ghost in the Shell je výpravný akční letní blockbuster určený pro diváka s mentalitou 14letého chlapce odkojeného počítačovými hrami. Kyberpunková vizáž ale neskrývá kyberpunkovou filozofii. Název vyvolává představu velké konspirace, tajemství, které bude na konci překvapivě odhaleno. Jenže děj je triviální a předvídatelný. Navíc, a tohle opravdu nemám rád, tvůrci se snaží vyvolávat pocit něčeho chytřejšího, co má filozofickou nadstavbu. Naštěstí pro Sandersův snímek, obě dvě pokračování Matrixu, které jsou asi nekřiklavějším příkladem tohohle nešvaru, byla ještě o dvě třídy blbější než Ghost in the Shell. Dokonce ani ten vizuál na mě nepůsobil, jak by tvůrčí tým chtěl. Je to přeplácané a ne dost temně depresivní, jak by se na kyberpunk slušelo. Akce je příliš zběsilá, zkrátka uzpůsobená generaci počítačových dětí. Dvě hvězdičky to ode mě obdrží jen s chlupem a s ohledem na Scarlett. Celkový dojem: 35 %. (22.04.2018)

Ta sošná strnulost mi nevadila, stejně jako okázalé myšlenkování. Nějak se to k tomu všemu hodilo. Možná i proto, že moje očekávání byla poměrně opatrná, je to nejen naplnilo, ale i mírně překonalo - v tom, že jsem se nenudil, že to nedělalo ostudu předloze a že mě uspokojila vizuální stránka. Za neexistující 3D body strhávat nebudu, ale bylo fakt špatný, jinak ok. Asi není co víc řešit. Prostě fajn kino. 3 a 1/2 (29.03.2017)

Sanders umí opíjet vizuálním rohlíkem, ale jakmile dojde na příběh, je úplně v prdeli. U Sněhurky se to ještě dalo omlouvat přímočarou látkou, ale v případě GitS je jasně patrné, že Sanders je další z řady zručných vizuálních honimírů, kterým jde víc o stylistické machrování a ikonické pózy než o příběh a postavy. Hraná verze GitS je typickou americkou verzí pro debily. Jakékoli myšlenky jsou odsekány, prostor dostává jen přímočará honba za pravdou, která se brodí v léty prověřených klišé a nenabídne jediný nečekaný zvrat. Ba co hůř, vše je předvídatelné na minuty dopředu, což v kombinaci s jalovými postavami, u nichž si člověk ani nezapamatuje jména, vytváří konstantní nudu, kdy je tvůrčí neschopnost podtrhována vyžvaněním asi jediné myšlenky, která filmu zbyla, přímo před závěrečnými titulky. Co kdyby ji náhodou někdo nepochopil, že jo. Subjektivně nejnudnější film od Batman v. Superman. (30.03.2017)

Animák jsem neviděl, takže po mě srovnávání nechtějte, možná proto mě ale Ghost in the Shell bavil. Jako futuristická detektivka totiž funguje celkem bez problému, a i když tu není nic, co by film vyhnalo na úroveň Blade Runnera nebo Matrixu, nuda v kině nehrozí. Kupodivu to není díky akci, která je od začátku do konce jen solidním hollywoodským standardem. Spíš mě bavilo Scarlettino pátrání po vlastní minulosti a hlavně její parťák Batou, který zvládá být cool s bouchačkou i bez ní. Jak asi tušíte, celý svět s umělými vylepšeními a pochybnou robokorporací už dnes nikoho nevytrhne. Rupert Sanders do něj ale vetknul dost snahy a žánrových libůstek na to, aby vás nejvíc trápil podivný whitewashing hlavní hrdinky. (6/10) (30.03.2017)