Smrtící nenávist 3

Výsměch.... bral sem ohled na to, že tento díl vyšel jako video film,ale stejně si nemůžu pomoct. Těžká nuda od prvních minut víte jak to dopadne, klučina, ze kterýho mi v první dílu opravdu těžce běhal mráz po zádech je zde ztělesněn nejspíše 15ti letým klukem...což je dosti úsměvné a samotná jeho maminka, která opět v prvním díle byla děsivá je zde znázorněna jakousi ženou (nejspíše s parkinsonem) v bílém pyžamu, která se plazí všude a povšem....dle mě ta žena měla hlad a proto otvírala na všechny hubu a plazila se po nich.... jinak se tento počin nedokážu vysvětlit.... doufám že už další díly nevzniknou, páč prznit takhle první díl je opravdu hanba. (06.03.2009)

Podprůměr, a to nejen v rámci celé série s krkající Kayako a vřískajícím Toshiem. Kterýkoliv díl, ať už japonský nebo americký, stál a padal na frekvenci povětšinou kvalitnějších morbidních lekaček a dusné atmosféře psychoterroru. Japonské díly byly v tomto minimálně uspokojivé, překombinovaný americký druhý už haproval a tento, poprvé bez Shimizua, si může o humusném psychu jen nechat zdát. Jsou tu sice nadprůměrné scary scény s tradičně se trhavě pohybující Kayako (blázinec, obraz...), které nezabíjí zkratkovitý střih, ale ty jsou v menšině oproti nezajímavému zbytku, v němž má až moc prostoru nudná interakce podprůměrných amerických herců a digitální triky. V podstatě žádný průser, leč o slušné duchařině nelze ani náhodou mluvit. Uvidíme, jak dopadne japonská trojka... (02.02.2009)

Pokračování tohoto duchařského hororu není příliš špatné. Bohužel je to stále o tom samém a nic tedy nepřekvapí. Duch Kayako jde po svých obětí poměrně často, kterých je snad více než v předchozích filmech. Některé její pohyby, které byly v prvním snímku strach nahánějící a měly co do sebe, tak zde mi párkrát přišly směšné. Atmosféru si umí částečně zachovat a fandové tohoto žánru by neměli být vyloženě zklamáni. (15.02.2009)

Z mého pohledu slabý odvar předchozího dílu. Atmosféra starého domu zůstala daleko za očekáváním, napětí se objevovalo jen místy a samotní duchová nestrašili tolik, jako ve dvojce. To platí zejména pro chlapečka. A s nějakou invencí nepřišel ani samotný příběh, ačkoliv to by nebylo na škodu, kdyby film disponoval výše zmíněným. 30% (03.11.2013)

Tak takto už nie. Už mám po krk tých bledých, chrchlajúcich, vrieskajúcich, smutných postáv s čiernymi vlasmi a ešte černejšími očami, čudne trepúcich sa zo schodov, do schodov, čupiacich za zábradlím, čupiacich v aute, presne tých potvor, čo majú miesto kĺbov guľové čapy, ak nejakú stretnem, odhryznem jej hlavu a napľujem do krku, už ani strašní nie sú, už ani na smiech nie sú, končím s nimi, ak nebudem priviazaný k stoličke, tak ten „sajrajt“ vypnem, nebudem to pozerať ani omylom, darmo to pekne naaranžujú, nechajte si ich, nech si to doma púšťajú, nech to lezie po chodbách Japoncom, Taiwancom a USA.com, len mne už nie, jednoducho stlačím „delete“ a čau. (08.02.2009)