Reklama

Reklama

TRON: LEGACY je 3D high-tech dobrodružství zasazené do digitálního světa, který je úplně odlišný od čehokoli, co jste již na velkém plátně viděli. Sama Flynna, 27letého rebela, pronásleduje záhadné zmizení jeho otce Kevina Flynna, muže, který byl kdysi známý jako největší světový tvůrce videoher. Když Sam objeví záhadný signál poslaný ze staré Flynnovy arkády – signál, který mohl být jenom od jeho otce – zjišťuje, že se ocitl v digitálním světě, kde byl Kevin uvězněn po 20 let. S pomocí nebojácné válečnice jménem Quorra, se otec a syn vydávají na cestu, která jim může přinést život nebo smrt, cestují po vizuálně fantastickém cyber vesmíru – vesmíru, který stvořil sám Kevin, a který se stává modernějším s vozidly, zbraněmi a krajinami, které si nikdy před tím nedokázal představit a nelítostným zloduchem, který se nezastaví před ničím, jen aby znemožnil jejich útěk. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (58)

Trailer 2

Recenze (1 691)

Gemini 

všechny recenze uživatele

Unfuckingbelievably designérsky vycizelovaný kus srovnatelný v tomto ohledu i se Single Manem. Po těchhle dvou zkušenostech (TRON: Legacy a Single Man) bych zvedl ruku pro nařízení ukládající filmovým studiím při záměru točit film stojící především na vzhledu a jeho stylu svěřit režii někomu, kdo se v tom vyzná - ať už je to Tom Ford nebo Joseph Kosinski. Avatarovsky vytříbené 3D je pak už jen takovou třešinkou na dortu...no, to není úplně pravda, tou je Olivia Wilde, které obvykle nijak zvlášť nefandím, ale která mě tady zcela přesvědčila, abych se stal jejím obdivovatelem. Disney tedy možná není úplně mrtvý, i když si na radikála hraje jen tak pro formu v úvodu, aby mohl zapózovat, udělat opičku na Microsoft, a zase se šupem vrátit do hájemství popkulturně nekomplikovaného scénáře s předvídatelnými zvraty. K čemu sakra byl Cillian Murphy, který se na plátně objevil asi na třicet sekund, pronesl dvě ostré poznámky, ukázal jak je to hackování snadné (jako ostatně všichni v TRONovi), a bez jakékoliv dějové účasti zase zmizel? TRON: Legacy rozhodně není dokonalý film. K tomu mu po obsahové stránce nemálo schází. Neuráží vás ale mírou svých nedostatků a naopak svoje klady vytěžuje na sto procent a dává to divákovi zatraceně sežrat...a jemu (mně;)) se to líbí. Pro to, co se soundtrackem provedl Daft Punk (s 85členným orchestrem, jak tvrdí Wikipedie), kterému se stala jedna z nejujetějších oscarových křivd v dějinách, naprosto nemám slov. Tak nějak zhruba řečeno stvořil jeden z těch hudebních doprovodů k filmu, který dokonale obstojí i sám o sobě, a který se vždycky zvrhne z "no, dám si jen jednu skladbu" na "hm, sakra, to už to zase poslouchám tři čtvrtě hodiny?", přičemž ten čas můžete jen prokládat téměř orgastickými momentkami a vzpomínkami na Vangelise a další velikány nejenom elektronické a/nebo filmové hudby. Dokonale čistá a komplexní práce perfektně spojená s obrazem (ale jak jsem řekl, ten nepotřebujete), v němž je černá skutečně černá a bílá skutečně bílá. A v němž je bílý Michael Sheen neuvěřitelně uvěřitelným démonem, který se vytrhl ze stránek Shakespeara, aby posedl vaši USB mechaniku - nebo dnes asi spíš mobilní zařízení s bezdrátovým připojením, což už ale nezní tak dobře;) Jaká je to potom škoda, když musíte dát "jenom" 80% a uchechtnout se nad digitálním mladým Bridgesem/CLUem. PS: Prvního TRONa jsem viděl kdysi dávno, a jsem přesvědčen, že je to legendární záležitost...doufám, že další díl naloží se svým dědictvím se ctí a rozvine ságu ještě dál. ()

verbal 

všechny recenze uživatele

Konečně někdo ukázal světu, co ty posrané programy dělají, když je člověk nechá jen tak se zbůhdarma povalovat se na disku! Neví co roupama a kují, jak vyskákat z kejsu vyhladit lidstvo, svině! A mně se hned zdálo, že poslední Fatal error Kernelu32, není až tak Billova chyba, jak mnozí tvrdí! Třikrát za hodinu, to už je fakt podezřelé i na Malého s Měkkým Ltd., který nepochybně děsně touží jen po tom, abych si zpomalil počítač Vistama či dokonce za mrzký peníz downgradoval na Sedmičky! Ne, za tím bude tutově něco jiného. Horšího! Je to jasná diverze k odlákání mé pozornosti, aby se mezitím, co budu vztekle mlátit do klávesnice a kopat do šasi, mohla ta lidožravá armáda jedniček a nul nenápadně prokousat SATA kabelem až ke sběrnici! A Oni dobře vědí, že odtamtud už je to k ATI-ně co by megabajtem dohodil a PCI Expres jezdí každou milisekundu až do Ústí HDMI konektoru!!!! Ale na mě si nepříjdou! Pohrál jsem si totiž trochu se Zdrojem! Žádných pět Voltů, milánkové, naperu do vás rovnou dvěstědvacet a pořádně vám zatřepu Assemblerem! A pak si v klidu počkám, až tahle skvělá, nostalgická, osmdesátková reminiscence vyjde v knižní podobě, přejdu zpět na deskové hry a účetnictví si povedu pěkně postaru, ručně! Nemíním si totiž udělat ve svém čerstvě vymalovaném obýváku bordel tím, že se po něm budu honit na virtuálních motorkách s nějakým nezdravě ambiciózním softwarem! ()

Reklama

TheDarKnig 

všechny recenze uživatele

Audiovizuální nářez podpořený skvěle vypadajícím ženským osazenstvem, obstojným hlavním hercem a hlavně zase skvělým Bridgesem. Dokonce nadvakrát. Ovšem ten druhý trpí jediným neduhem zasahujícím do vizuálu, jeho obličej je příliš plastový, což v porovnáni s Avatarem působí úplně směšně. No, v rámci dalších věcí kolem vizuálu je už vše prostě nádhera. Všechnno kultovní vizuální pojetí prvního Trona je upgradeováno a vzniká tak kultovní vizuální pojetí Trona Legacy. No, možná na kult trochu brzy, ale věřím že se z tohoto filmu a z toho Gridu stane předloha pro mnoho dalších filmů (a plně tak souhlasím s Pomem). Hudba pak je opravdu z jiné planety, ti dva hudebníci vytvořili tak velkolepý soundtrack, že moje uši umírali při každé scéna blahem. Ovšem trochu méně blažené a více mrtvolné byly při některých nechutně pitomých a klišovitých dialozích, či rádoby vtipných hláškách (týká se hlavně toho obstojného, ale přesto zeleného Hedlunda). No naštěstí toho nebylo až tak moc, a i když obecně příběh stal za starou belu, mně nijak moc neurazil. I když jsem popravdě čekal trochu víc, než jen dokonale zkopírované (samozřejmě s tím vylepšením) mnohé scény, dokonce i ty hlášky a velmi podobný koncept. No, krajina Gridu to všechno zachranovala, a akční scény byly taky fajn. Třetímu dílu se nebráním a na seriál se těším. Nenominace za vizuál a hudbu je jeden z dalších prohřešků akademie. ()

POMO 

všechny recenze uživatele

Viete si predstaviť, čím mohol byť tento technologicko-dizajnérsky skvost, keby spĺňal isté kritériá, ktoré akosi automaticky od filmov vyžadujeme? Tým, čím by bol film s hutným a hlbokým príbehom, keby sa v imaginárnosti, dizajnérskej nápaditosti a futuristickom vizionárstve vyrovnal TRONovi. Všímajte si detaily (palubné dosky lietajúcich korábov, dizajn motoriek, krivky svietiacich lemovaní kostýmov či rozpadnutie/rozpixelovanie „figúrok“ po zásahu diskom), zasadenie týchto detailov do plynulosti jázd, lietania a bojových baletov, a synchronizáciu tohto elegantného vizuálneho tanca s majestátnou elektronickou *HUDBOU* (“Daft Punk would like to thank Hans Zimmer, John Powell and Harry Gregson-Williams” ;-). Hlášky typu „You gotta be kidding me“ proste ignorujte a nechajte sa slastne zviesť odpoveďou „Pripútaj sa!“ na otázku „Ako sa voláš?“ Nech už TRON: Legacy je či nie je blbina, je to filmová udalosť, jediný film svojho druhu a bude napodobovaný. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Hlavní myšlenka Trona je jedním slovem vizionářská, doslova bombasticky prorocká, a de facto předurčuje kinematografii druhé poloviny 21. století. Současně se mi díky Tronovi po několikaletém pátrání podařilo přijít na to, proč jsou skoro všichni režiséři, kameramani, scénáristi atd. muži. Oboje si zasluhuje několik slov. ____ Výchozím bodem celé úvahy je sterilně asexuální svět Trona vyznačující se přímočarou racionalitou a striktně rigorózním prostorovým rastrem. Je to svět, v němž neexistuje čich, hmat ani chuť, kde soupeři bojují na dálku přes disky a na motocyklech, aby se snad navzájem nedejbože nedotkli. Nevychází tu slunce, neplyne čas, nikdo tu nerodí – podobně jako v zatemněném pokoji počítačového hráče. Vládnou tu jen dva smysly, a to sluch (audio) a zrak (vizuál). Dokonalá precizita všeho kolem, o níž se postaral záporák Clu, zamýšlející zdokonalit i na naši nedokonalou Zemi, staví svět Trona do opaku vůči ženskému elementu a zvířátkům z Avatara. Jake Scully na rozdíl od Sama Flynna ochutnává ovoce, dotýká se květů a posléze i své domorodé přítelkyně, nasává vůně životem překypující Pandory. Vizuální a audiální stránka Avatara existuje vlastně pouze pro diváky, kdežto Scully zapojuje úplně jiné smysly: čich, hmat a chuť – odsud vidíme skutečný důvod touhy diváků vrátit se na Pandoru; nevracíme se, abychom znovu navštívili oblíbené lokace, ale protože máme podvědomý pocit, že nám pořád něco schází k plnému prožitku. Debata Sama Flynna s Olívií Wilde o hřejivém slunci - slunci jako předmětu, který snad ani nevnímáme, minimálně se na něj nedíváme (vypálilo by nám oči – slunce je ve svý podstatě nevizuální), a které spíš cítíme jako teplo (z posledního zatměni slunce pozorovatelného z ČR v roce 2008 si dodnes vybavuji ten hrozivý chlad, co nastal, nikoliv ztrátu světla) - čerpá z úplně stejné idee o nutnosti zapojit vedle sluchu a zraku ještě další smysly, které virtualita, připomínající hřejivý úsměv asi stejně jako hromada suti po dopadu bomby připomíná dům, není s to prozatím nabídnout. Budoucnost virtuality tak paradoxně spočívá v realitě. (-spoilery-) V důsledku toho opouštějí oba hrdinové na konci svět audia a vizuality a v závěrečné jízdě na motorce, objatí, s větrem ve vlasech a nosem Olívie zabořené do mikiny Sama aktivizují čich, hmat a chuť. Naznačuje se tím dosti zásadní, bezmála revoluční poznatek, podle něhož budoucnost kinematografie ve skutečnosti neleží v čím dál dokonalejším obrazu a zvuku kinosálů a domácích souprav, ale v zapojení zbývajících smyslů k dosavadním dvoum. Ve službách těchto snah se ocitly už dříve pokusy s novými technikami, a ať už si je kinematografie přivlastnila (D-Box sedadla), nebo zůstaly jen pomíjivým výstřelkem typu experimentálního „pachového kina“ (to chtělo zdokonalit divácký zážitek mechanickým rozstřikováním vůní souvisejících s promítaným dějem do hlediště), dnešním tématem číslo jedna na konferencích technických zařízeních budov je air design utvářející kvalitu vzduchu v bytových i komerčních prostorách, kin nevyjímaje, tj. např. citronové šťávy, vypouštěné v obchodech a stimulující zákazníky k nárůstu tržeb o 15%, vůně kůže v autosalonech a vůně vanilky na letištích potírající strach z letu. Se zapojením zbývajících tří smyslů do filmu také dost úzce souvisí stará známá a doposavad uspokojivě nevyřešená otázka všech genderových pracovnic a feministek, proč se v kinematografii pohybuje tak málo žen a proč cirka 90% režisérů, kameramanů, scénáristů atd. jsou chlapi. Domnívám se, že je to velmi radikální otázka, poněvadž už vedla k mnohým křivým obviněním a monstrprocesům. Ve skutečnosti za daným stavem není nějaký zlý patriarchální režim vylučující ženy na okraj, jak zní nejčastější odpověď, ale právě ona audiovizuální povaha filmu. Zrak a sluch stojí na distanci, která je vlastní spíše mužům (například hudba coby určitá abstrakce je ženám zcela cizí, také proto neexistuje na pár výjimek snad jediná hudební skladatelka), zatímco hmat, čich a chuť jsou čistě ženské smysly charakteristické blízkosti a intimitou. O inklinaci žen k těmto diskrétním smyslům svědčí i jejich neustálá potřeba mít někoho nablízku a krajně negativní vztah k samotě, jež považuje 90% žen za absolutní peklo. Ženy mají také údajně o 16-20% citlivější čich oproti mužům, a tento převis se logicky musí odrazit v nedostatku jinde, pročež nejsou s to vstoupit do audiovizuálního světa kinematografie, natož jej ovládnout, neřkuli se v něm seberealizovat. Nikoliv náhodou upřednostňuje Tron celky a velké celky oproti polodetailům a detailům. Jednak se chtějí tvůrci pochlubit a nabídnout divákům uměle vymodelovaný svět v celé své šíři, tudíž se ve filmu ani jednou nezatřese kamera v greengrassovským shake & cut stylu, který by mnohahodinovou náročnou práci grafiků a designérů v tu chvíli zkazil, a je tedy nežádoucí, druhak jsou celky vyloženě mužské, vlastní mužskému audiovizuálnímu světu Trona. Obecně vzato se zrak a sluch tradičně považují za „vyšší“ smysly (jsou evolučně mladší) a jsou spojovány s poznáváním a intelektualitou, zejména v evropském a středověkém kulturním kontextu. Ovšem detail je detail, a když se někdo vyhýbá detailu, jako by se vyhýbal pravdě a utíkal do metafyzických světů utkaných utopisty. Příznačný ženský polodetail, taktilní a důvěrný, přichází až v úplně posledním záběru při objetí Sama Flynna a Olívie. Odsud můžeme konečně také rozlousknout záhadu, proč ženám nevoní akce, která stojí čistě na audiu a vizuálu, jež jim nejsou úplně blízké. Dosavadní audiovizuální filmy, které podle mnohých připomínají snění, jsou v souladu s tím, že sny hmatové a čichové zážitky neznají. Zážitky hmatové a zvláště čichové jsou ve snech vzácné a mnohdy indikují nastupující psychózy. Možná taková psychóza zasáhne v budoucnu kinematografii mnohem větší měrou, než třeba nechvalně proslulé chick flicks nebo ryze holčičí sága Twilight, vůči níž mnoho kritiků reagovalo tak pobouřeně, jako např. ten, který proti sobě v jistém tematickém článku postavil věčně činorodého Shiu Labeoufa z Transformerů a spící labuť Bellu Swan, v níž cítil vpád nebezpečného ženského principu do pevně zafixovaného mužského filmového světa pohyblivých obrázků. () (méně) (více)

Galerie (281)

Zajímavosti (50)

  • Ohledně výroby obleků byly osloveny tři společnosti. Uspěla jediná, která oděvy vytvořila z tenké a pružné látky, která se používá na japonské neprůstřelné vesty. (oje)
  • Nokia N8, kterou na začátku filmu používá Sam Flynn (Garrett Hedlund) pro otevření "velkých dveří", nedisponuje NFC technologií, která by teoreticky umožňovala bezdotykovou konektivitu s rozhraním dveří. Touto technologií se pyšní až její nástupci nebo „kolega“ Nokia C7. Dveře by pravděpodobně nebylo možné otevřít ani s "rozšířením", které je ve filmu použito, protože v části telefonu, kde se nachází, jsou pouze konektory HDMI a 3,5 mm jack. (necisty)

Související novinky

Jeff Bridges míří zpět k Tronovi

Jeff Bridges míří zpět k Tronovi

03.05.2024

Jeff Bridges se vrací do barvitého digitálního světa počítačových obvodů. V chystaném snímku Tron: Ares od studia Walt Disney Pictures by totiž opět měl ztvárnit postavu tvůrce videoher Kevina Flynna… (více)

Nový Tron nabírá obsazení

Nový Tron nabírá obsazení

01.07.2023

Studio Disney už nějakou dobu pracuje na novém filmovém Tronovi, v němž si podle všeho zahrají hlavní role Jared Leto (Morbius) a Evan Peters (Monstrum). Snímek má také režiséra v podobě Joachima… (více)

Jared Leto naznačil, že třetí Tron se blíží

Jared Leto naznačil, že třetí Tron se blíží

24.03.2022

Obecně vzato se nevyplatí dávat PR řečem herců během promování jejich současných projektů jakoukoli váhu, poněvadž jak se v minulosti ukázalo, často nešlo o nic víc než o snahu zviditelnit sebe a… (více)

Olivia Wilde natočí spin-off Spider-Mana

Olivia Wilde natočí spin-off Spider-Mana

20.08.2020

Olivia Wilde se poslední roky věnuje spíše režii než hraní, a po úspěchu s filmem Šprtky to chtěj taky se z ní v Hollywoodu stalo horké zboží. Není divu, že si jí tak vyhlédlo studio Sony, jež se jí… (více)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno