TRON: Legacy 3D

Vysoká míra sebereflexivity (stavění na odiv neomezených možností digitální kinematografie, tematizace procesu tvorby fikčních světů, deformace obrazu a zmnožení rámů jako zdůraznění iluzivnosti digitálního světa i filmu samotného), 3D sloužící vyprávění, opozice pevné, stálé hmoty (klasického umění) a tvárnosti, nestálosti a proměnlivosti forem (moderního umění), opojný tanec barev, světel a tvarů připomínající avantgardní, futuristické filmy, hra a divák-hráč (či lépe uživatel), videoherní principy, které však nenarušují soudržnost filmu, harmonie v nedokonalosti, mýtus o stvoření a vyhnání z ráje, vzpoura proti Bohu, pozitivní poselství (vítězství reality, skutečného světa a žitého prostoru nad simulací a simulakry), Daft Punk, rytmizace střihu na jejich geniální hudbu a otázka nebývalé autonomie hudby a zvuku jako taková, vtahující, nesmírně originálně pojaté akční scény, které se mnohdy odehrávají na několika úrovních prolínajících se prostorů, kde se navíc neočekávaně mění gravitace, důmyslná a mnohovrstevnatá práce s odkazem prvního dílu (do jisté míry naznačená již v podtitulu "Legacy"), která zachází daleko za pouhé odkazování na konkrétní scény, situace, rekvizity a vizuální prvky, ačkoli i to je přítomno v míře více než vrchovaté (konkrétní příklad: podoba/grafika kyberprostoru v původním TRONovi odrážela tehdejší strop možností digitálních triků, který vylučoval snahy o fotorealističnost, stejně tak podoba současného TRONa ukazuje soudobé technické maximum, které již fotorealističnost, ba hyperrealističnost umožňuje, což mezi oběma filmy vytváří jednak silnou vazbu uplynulého, prožitého času, ale vypovídá i o proměně filmového média se vstupem do digitální éry, vývoji techniky, filmových vyjadřovacích prostředků atd. V tomto zrcadlení se zároveň zjevuje i zmnožování a tvárnost, které v novém TRONovi charakterizují nejen budování prostoru a přecházení mezi jeho jednotlivými vrstvami, ale především celkové uchopení dědictví předchůdce)... Ve výsledku úchvatná fúze videoherního a filmového světa, jejíž jediný výrazný problém spočívá v nechutně stereotypním zobrazení a postavení ženy, které mi pilo krev od začátku do konce. (16.12.2010)

Konečně někdo ukázal světu, co ty posrané programy dělají, když je člověk nechá jen tak se zbůhdarma povalovat se na disku! Neví co roupama a kují, jak vyskákat z kejsu vyhladit lidstvo, svině! A mně se hned zdálo, že poslední Fatal error Kernelu32, není až tak Billova chyba, jak mnozí tvrdí! Třikrát za hodinu, to už je fakt podezřelé i na Malého s Měkkým Ltd., který nepochybně děsně touží jen po tom, abych si zpomalil počítač Vistama či dokonce za mrzký peníz downgradoval na Sedmičky! Ne, za tím bude tutově něco jiného. Horšího! Je to jasná diverze k odlákání mé pozornosti, aby se mezitím, co budu vztekle mlátit do klávesnice a kopat do šasi, mohla ta lidožravá armáda jedniček a nul nenápadně prokousat SATA kabelem až ke sběrnici! A Oni dobře vědí, že odtamtud už je to k ATI-ně co by megabajtem dohodil a PCI Expres jezdí každou milisekundu až do Ústí HDMI konektoru!!!! Ale na mě si nepříjdou! Pohrál jsem si totiž trochu se Zdrojem! Žádných pět Voltů, milánkové, naperu do vás rovnou dvěstědvacet a pořádně vám zatřepu Assemblerem! A pak si v klidu počkám, až tahle skvělá, nostalgická, osmdesátková reminiscence vyjde v knižní podobě, přejdu zpět na deskové hry a účetnictví si povedu pěkně postaru, ručně! Nemíním si totiž udělat ve svém čerstvě vymalovaném obýváku bordel tím, že se po něm budu honit na virtuálních motorkách s nějakým nezdravě ambiciózním softwarem! (02.03.2011)

Přiléhavější by byl název Tron 2.0, neboť po příběhové stránce jde skutečně jenom o pokročilejší verzi originálu. Zadání zůstalo totožné – dostat se z bodu A do bodu B, spasit hodné a rozložit na bity zlé. K původnímu filmu odkazují postavy, hlášky i prostředí. Kdo jej neviděl, bude ochuzen o pár uchechtnutí. Po technické stránce je ale nový Tron o několik desetiletí dále. Vypadá… naprosto… dokonale! Jako dílo, na němž spolupracovali přední světoví designéři. Virtuální svět, stvořený ve filmu trochu vyčpělým Jeffem Bridgesem (jeho persifláž Stvořitele se svatozáří na zádech je komická stejně jako většina filozofujících mudrců ve velkých sci-fi), ze své podstaty vylučuje existenci nedokonalostí. Každý objekt slouží svému účelu a stejně tak mají zvláštní význam veškeré zvuky. Tron nás oproti Avatarovi do svého smyšleného světa nenápadně nevtahuje, neustále na něj a na jeho smyšlenost upozorňuje, nutí nás kochat se jím zvnějšku. Jistě, je to zřejmě nejdražší videoklip Daft Punk, ale videoklipové a přitom strhující jsou dodnes i velkoměstské symfonie, natočené před nástupem zvuku (Muž s kinoaparátem, Berlín: Symfonie velkoměsta). Nejen víra, že Tron bude ještě za několik desítek let podrobován kritickým rozborům, ale také ohromení z nadreálného audiovizuálního (!) zážitku mne vede k přehlédnutí mnoha otravností, zahrnujících mizerné herecké výkony, nezajímavý úvod či připitomělé hlášky, a udělení pěti hvězdiček. Apendix: první v IMAXu viděný film, který za ty peníze fakt stál. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, Lavran, Rosomak, Arbiter, Martinius, Traffic (29.01.2011)

Poslední film v roce 2010, na který jsem se chystal do kina a očekával jsem od něj naprostou dardu. Dobře, přiznám se, očekával jsem to především od samotné muziky, kterou složili Daft Punk, ale také mě zajímalo, jak se s tím vypořádali tvůrci. Když už jsme tak s přítelkyní seděli v kině, uvědomil jsem si, že nás je v sále jenom pět. To mě hrozně zamrzelo, protože jsem věřil tomu, že tenhle film opravdu bude stát za to. A on také opravdu stojí. Hrozně mě mrzí, že o něm plno lidí mluví jako o fantasmagorii. Nehledě na to, že Avatar byl daleko větší fantasmagorie, než je tohle. Tenhle film totiž příchází s naprosto novým, ojedinělým námětem do sci-fi světa a vyžívá se v něm naprosto neuvěřitelně. Tron: Legacy je tak podle mě druhý film, který si naprosto oprávněně zaslouží 3D a u mě první film, u kterého jsem s technologií 3D byl opravdu spokojený. Dobré je na něm totiž opravdu všecko. Co se týče krásy, tak s ní bude vévodit Olivia Wilde, která je ve filmu nesmírně krásná a doufám, že jí ten imidž vydrží déle. Nejvíce mě ale tvůrci překvapili se samotným příběhem, který opravdu velice dobře zpracovali. Ze začátku perfektně vysvětlili první díl a postupně mě přiváděli do digitálního světa bez hranic, s naprosto ultimátními akčními scénami a brutálním hudebním podkladem od Daft Punk. Povedlo se jim to a já z kina odcházel nesmírně spokojenej. Škoda, že film doplácí na lidi, kteří od toho čekají kravinu, aniž by z filmu viděli nebo slyšeli jedinou vteřinu. Ono je totiž rozdíl kecat před shlédnutím filmu a po shlédnutí filmu. Já jsem mu s přítelkyní trošku k zisku dopomohl a jsem za to rád. Lepší film jsem v roce 2010 ani podpořit nemohl. (25.12.2010)

Totální audiovizuální nářez! A třidé fungovalo na výbornou. Je to neskutečnej upgrade původního Trona a když tam byly bitky s diskama, kde všichni dělali namakaný saltíčka, nebo závody na motorkách, nebo prostě jakákoli akce, tak jsem se blaženě usmíval. Hrozně důležitá je hudba, bez které by film byl div ne poloviční. Ale není to pouze o efektech páč to hlavní herecké trio je fakt hodně fajn. Výtky na slabej scénář neberu. Mě přišel na film o panáčcích ve svítících kostýmech víc, než dostačující a ten film mě fakt naprosto pohltil, megapobavil a přenes do jinýho světa. Což je přesně to, co od filmu chci. (17.12.2010)