TRON: Legacy 3D

Totální audiovizuální nářez! A třidé fungovalo na výbornou. Je to neskutečnej upgrade původního Trona a když tam byly bitky s diskama, kde všichni dělali namakaný saltíčka, nebo závody na motorkách, nebo prostě jakákoli akce, tak jsem se blaženě usmíval. Hrozně důležitá je hudba, bez které by film byl div ne poloviční. Ale není to pouze o efektech páč to hlavní herecké trio je fakt hodně fajn. Výtky na slabej scénář neberu. Mě přišel na film o panáčcích ve svítících kostýmech víc, než dostačující a ten film mě fakt naprosto pohltil, megapobavil a přenes do jinýho světa. Což je přesně to, co od filmu chci. (17.12.2010)

Promarněná vizuální šance s nezajímavým vyprávěním příběhu… samozřejmě kvůli příběhu jsem nového Trona nezhlédl, ale nebylo by od věci, kdyby naložení děje bylo aspoň trošku zajímavě odvyprávěno a nenudilo mě. Akční scény s kombinací hudby Daft Punku jsou fajn, ale není to nic, co bych si přehrával donekonečna… stačilo jednou a dost. Jeff Bridges a jeho charizma zachraňuje co se dá, Olivia Wilde je neuvěřitelně hot, Garrett Hedlund je nezajímavý a digitální Jeff Bridges je po technické stránce velký fail. Jednohubka, která mě nechala chladným, mé hodnocení 2,5 hvězdičky… (04.03.2011)

Vypravěčský fail, na blockbuster dokonce olbřímích rozměrů; Dude válí, ale kazí mu to nějaké mladé dřevo a navíc Dude samotný (omlazený); i Daft Punk se mohli víc odvázat; logika si rovněž dala svátek a všetečná zenová moudra mě chvílemi neskutečně iritovala ... Ale ono je to tak hrozivě podmanivé, působivé a strhující, že to TRONovi všechno odpustím a vzhledem ke všeobecnému rozdělení publika na dva nesmiřitelné tábory jemně nadhodnotím, přičemž výtkám protistrany rozumím a vesměs s nimi i souhlasím - ozajstná schizofrenie, viem, ale vážně by si měl člověk v tomhle případě udělat vlastní názor, více než u kteréhokoliv jiného letošního filmu ... (po rozležení přehodnocuji na plný počet s vědomím, že půjde o mé guilty pleasure) (21.12.2010)

Vysoká míra sebereflexivity (stavění na odiv neomezených možností digitální kinematografie, tematizace procesu tvorby fikčních světů, deformace obrazu a zmnožení rámů jako zdůraznění iluzivnosti digitálního světa i filmu samotného), 3D sloužící vyprávění, opozice pevné, stálé hmoty (klasického umění) a tvárnosti, nestálosti a proměnlivosti forem (moderního umění), opojný tanec barev, světel a tvarů připomínající avantgardní, futuristické filmy, hra a divák-hráč (či lépe uživatel), videoherní principy, které však nenarušují soudržnost filmu, harmonie v nedokonalosti, mýtus o stvoření a vyhnání z ráje, vzpoura proti Bohu, pozitivní poselství (vítězství reality, skutečného světa a žitého prostoru nad simulací a simulakry), Daft Punk, rytmizace střihu na jejich geniální hudbu a otázka nebývalé autonomie hudby a zvuku jako taková, vtahující, nesmírně originálně pojaté akční scény, které se mnohdy odehrávají na několika úrovních prolínajících se prostorů, kde se navíc neočekávaně mění gravitace, důmyslná a mnohovrstevnatá práce s odkazem prvního dílu (do jisté míry naznačená již v podtitulu "Legacy"), která zachází daleko za pouhé odkazování na konkrétní scény, situace, rekvizity a vizuální prvky, ačkoli i to je přítomno v míře více než vrchovaté (konkrétní příklad: podoba/grafika kyberprostoru v původním TRONovi odrážela tehdejší strop možností digitálních triků, který vylučoval snahy o fotorealističnost, stejně tak podoba současného TRONa ukazuje soudobé technické maximum, které již fotorealističnost, ba hyperrealističnost umožňuje, což mezi oběma filmy vytváří jednak silnou vazbu uplynulého, prožitého času, ale vypovídá i o proměně filmového média se vstupem do digitální éry, vývoji techniky, filmových vyjadřovacích prostředků atd. V tomto zrcadlení se zároveň zjevuje i zmnožování a tvárnost, které v novém TRONovi charakterizují nejen budování prostoru a přecházení mezi jeho jednotlivými vrstvami, ale především celkové uchopení dědictví předchůdce)... Ve výsledku úchvatná fúze videoherního a filmového světa, jejíž jediný výrazný problém spočívá v nechutně stereotypním zobrazení a postavení ženy, které mi pilo krev od začátku do konce. (16.12.2010)

Vyblýskaná 3D hračička, ktorá strhne skvostným vizuálnym prevedením. Trošku mi trvalo, kým som sa po zložení okuliarov zorientoval v rozmeroch tohto sveta, pretože tento dvojhodinový videoklip a dokonalá promenáda spojenia najmodernejšej filmovej techniky s dokonale symbióznou hudbou, ma vcucla do svojho sveta intenzívnejšie ako svet na Pandore. Škoda, že príbehová stránka aj napriek svojmu vylepšenému faceliftu oproti originálu nedokázala uspokojiť aj moje potreby obsahovej stránky. Tie som síce po vstupe do Siete odsunul až na druhú koľaj, ale po vytriezvení z omamného účinku technických dokonalostí som z pohľadu komplexného uspokojenia predsa len ostal hladný aj po tomto parametri. Herecké umenie je viac ponechané na zručnosti programátorov, než na samostatných hercoch. Ostatné aspekty a jednotlivé kúsky skladačky však zacvakli do seba vždy v ten správny moment s presnosťou na mikrosekundy a všetko šlapalo na plné obrátky v neskutočnom tempe, až som neveril, že tak veľká príbehová bublina ma dokáže zaujať a zabaviť natoľko, že by som chcel aby ešte neskončila. 85%. (17.01.2011)