Režie:
Otakar KosekScénář:
Jan CísařKamera:
Jaromír ZaoralHrají:
Věra Galatíková, Eduard Cupák, Miroslav Horák, Naděžda Letenská, Eva Vejmělková, Jiří Konečný, Ivan Dědeček, Miloslav Holub, Dagmar Veselá, Václav AntošObsahy(1)
Televizní hra o problémech střední generace, která na sebe musí vzít zodpovědnost za nezodpovědné činy svých dětí, stejně jako za stáří svých rodičů se všemi jeho psychickými i fyzickými důsledky. Příběh začíná v okamžiku, kdy se rodina schází v čekárně psychiatrie k návštěvě nervově zhroucené ženy Dany. Hledají příčinu této situace - zpětně se rozvíjí rodinný příběh. Dcera - studentka Věra - porodí dítě Michálka, kterému věnuje málo péče z důvodu svého studia, jenž nezvládá. Výchovu dítěte, vaření, veškerou péči o domácnost přebírá matka. V rodině vrcholí nervozita, vzájemně se obviňují. Matka psychicky vyčerpaná končí na psychiatrii. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
Zajímavé téma, avšak unylá režie a herecké výkony. Divím se, že se matka nepokusila dřív o nějakou revoltu a nechala si s prominutím tentononc na hlavu - ostatně, druzí zajdou tak daleko, kam je sami pustíme. Vejmělková skutečně herecky velmi nevýrazná (ale tak všichni víme, že kvůli herectví obsazována nebyla, že?). ()
Věra Galatíková v roli ženy, kterou doslova vysají členové její rodiny a ona se nakonec zhroutí a skončí na psychiatrii. V retrospektivách každý člen rodiny vzpomínají, za jakých situací se jejich matka, tchyně, žena, dcera a babička do této svízelné situace dostala. Věra Galatíková s Eduardem Cupákem to táhnou, zbytek je slabý a toporný, hlavně Eva Vejmělková. Ostravská televize se nezapře. ()
„Cesty Páně jsou nevyzpytatelné" praví Písmo Svaté a že na tom něco bude se přiklání i mnozí nevěřící. Osudy jsou různé a určitě mnohý bude souhlasit s tím, že ne zrovna takové, jak by si sám představoval. A o jednom takovém osudu právě vypráví tato televizní inscenace, která vznikla ještě v době socialismu, což znamená, že obsahuje ono, dnes tolik proklínané, socialistické smýšlení. To však nijak neubírá na kvalitě v rámci dramaticko-psychologické televizní tvorby. Svým námětem má rozhodně co říct i dnes. Takových inscenacía televizních filmů bylo natočeno hodně a co se týče námětu, je skutečně z čeho vybírat. Ať se to někomu líbí nebo ne, natočeno je to kvalitně v celém svém aspektu dané problematiky. Právě svou dramaticko-psychologickou sondou zvýrazňuje vážnost problematiky, což znamená, že se rozhodně najedená o nic zábavného. Je to příběh, který by bez skrupulí klidně mohl nést označení 'osudový příběh ze života'. Má hlubokou myšlenku a o to jde především. A je to myšlenka v rámci obyčejného lidského přístupu nemálo hodna k zamyšlení, neboť platí v každé době. A co víc, třeba se v tom někdo s podobným osudem i pozná. ()
Patnactileta krava Vejmelkova ma dite (coz nikomu neni divne), a spolu s celou rodinou trapej mamu Galatikovou tak, az skonci na psychiatrii. Cele to ale trosku vyzniva tak, ze si za to mohla i sama...k cemuz se klonim i ja. Nicmene jde o inscenaci peknou (Cupak, Galatikova, psychologicke...), a jedna projekce jiste nikomu neuskodi. Byt jak Cupak tak Galatikova maji ve svych filmografiich i povedenejsi kousky. 4- ()
Věra Galatíková ano. Eduard Cupák jistě. Dál je to pak ovšem slabší. Že všichni házejí veškeré problémy na Danu by se jako ústřední motiv brát dal. Hlavně pokud se jedná o péči dítěte její dcery. To je vcelku běžný jev. Ale když si i rodiče Dany přijdou přehodit své starosti na ni, to působí dost nevěrohodně. Kdyby žádali o radu a s ní nebyli spokojení, pak bych to bral, ale takhle? Vyloženě žádají, aby Dana jako dcera řešila problémy svých rodičů za ně a ani se to nestydí říct nahlas. Vrcholem pak je, když svou chybu nechápou ani v čekárně a pořád se diví, proč Dana zkolabovala. ()
Reklama