Milý Johne

Milý John má v mojich očiach jednu veľkú výhodu. Tatum aj Seyfriedová hrajú pomerne uveriteľné postavy a hrajú ich pomerne prirodzene. Takto nejako sa ich vzťah mohol vyvíjať aj v skutočnosti. Lenže sme vo filme a ten potrebuje nejaký zaujímavejší konflikt. Jeho absenciu Hallstrom nahradzuje kvázi puzzle hrou, keďže sa dej odohráva behom niekoľkých rokov a tak môžeme trochu aj skákať v čase. Bohužiaľ to filmu nijako zvlášť nepomáha. Ďalším dôvodom krčenia pliec je samotný Hallstrom, ktorý posledných pár rokov (s výnimkou Hačika) točí na autopilota a akoby ho ani nezaujímalo, akú látku. Jeho filmy tak strácajú jeho ľahko charakterizovateľný rukopis a stal sa z neho remeselník. Dear John je celkom fajn filmík, ale viac mu svedčí televízia ako plátno a neviem si predstaviť, že by som ho mal celý vydržať v kine. 50%. (05.07.2015)

Romantika ve stylu Notebooku, akorát že tady mi absolutně chybí kouzlo nebo aspoň špetka originality. Film jede podle typického mustru. Tatum a Seyfried se zamilují, ale Tatum musí do války. Posílají si láskyplné dopisy, jenže jednoho to brzo přestane bavit. Načež se film protahuje a protahuje až skončí asi tak, jak každý čeká. Herci jsou sice fajn, i když Tatum se opět tváří jako ublížené štěně. Na jedno zhlédnutí to šlo, nicméně nejde o nic, co by zůstalo déle v paměti. (18.04.2010)

Boj za americké ideály po romanticku. Drama, jehož vyvrcholení je divákovi tak trochu ukradené, spojilo dva velké snílky. Ještě stále trochu uznávaný Lasse Hallström a velkou částí publika proklínaný Nicholas Sparks, který sází na romantické pohledy do dálky, procházky v rozkvetlých loukách nebo snění nad dopisy. Vše zabalené v teplých barvách. Tak to prostě musíme brát nebo se vyhnout velkým obloukem. Nikdo nás totiž nenutil nastoupit. (06.05.2015)

I když stokrát okopírujete jeden koncept, bude pořád stejně tak silný jako minule. Láska na dálku je nevyčerpatelné téma, které dokáže svou jednoduchou premisou vždy vydolovat to pravé emocionální rozpoložení. Milý Johne disponuje sympatickou ústřední dvojicí, chytlavými songy a bezvýchodnou situací a Hallstrom ji jako vždy dokáže přenést na plátno tak hřejivě a nenuceně jako z omalovánky. Ale jedná se o pozitivum, když víceméně ohlodává nejen svou předchozí (a lepší) tvorbu, ale i podobně zaškatulkované filmy, které jsou v podstatě naprosto o tom samém? (18.04.2010)

V posledním vydání Torquemadova bulletinu „Autodafé a jiné katolické slavnosti“, v článku zabývajícím se nejnovější kategorizací tortury, je mezi palečnicí a natahováním na skřipec uvedeno sledování romantických filmů s čuníkem Tatumem a mně nezbývá nic jiného, než tohle zařazení potvrdit. Zaplať pánbůh za numismatickou linku s Richardem Jenkinsem, ale i tak jsem se rozhodl, že panu režisérovi napíši pár řádků: „Milý Lasse, rád bych ti poděkoval za nádherný romantický zážitek, ale to by mě střídavě fackovali vkus a hanba. Vlastně jsem ti chtěl do obálky vložit dvacku, abys přestal točit tyhle uměle působící srdceryvy, ale byla už bohužel zalepená. P.S.: Nikdy ti neodpustím, že si ten krásný pár na konci nevzal Hačika z útulku.. (29.01.2018)