V jednom ohni

Pěkný flim, s koncem, co se dal očékavat od začátku filmu, ale pro mě ve filmu je jedno velké proč.. Proč Caleb, jak obdržel knížku 40-ti dní od otce na usmíření vztahu (manželství) po nějakých 7 dnech, kdy viděl jak mu manželka řekla, že vše pěkné a milé pro ní dělá jen a jen pro peníze, tak proč místo věty na manželku: to si fakt myslíš? raději něřekl, miláčku, nedělám to pro peníze, ale čistě z lásky k tobě a chci, aby bylo vše jak předtím krásné, ale bez měho sobectví a egoismu, slibuju, že se zlepším, miluju tě, promiň.... Proč? V době, kdy už se o zachranění manželství nadmíru snažil, tak přece neřeknu jen (urážlivě) to si fakt myslíš, ale vše co v sobě cítil, že dělá ji oznámil a ne jen urážlivě odpověděl, bez snahy něco spravit... V době, kdy ji chtěl moc zpět a dělal proto vše by nervy na to určitě měl. Tak samo na začátku, když už se pustil do celé te hry pro manželku stačilo přijít a říct: miláčku, vím, že jsem byl sobecký, vím že jsem dělal chyby, ale zlepším se a odpusť. Odpověd by dle měho dostal kladnou a takovou, jakou by si přál... Ano po prvních dnech na to ještě neměl, jí říct, že je sobecký a že on má chybu, ale že to po 10 dnech najdenou cítil, bez něčí rady, (ta už byla před "knížečkou 40-ti dní" ) že chyba je v něm... Knížka mu to neřekla a náboženství a víra, ta byla až někdy kolem 20 dne, soudím.. Leč si přiznat, že vše bylo preférováno, k průběhu dění a významu filmů, a tak něco nedává logiku a "lidskost". Ale myslím si, že ne jen mě tohle napadlo a bylo to lehce přečitelné a nedávalo, jak jsem psal logiku postupu usmiřování ve vztahu, jak v našem reálném životě... -Ještě musím poukázat na velmi vtipnou scénku, jak Caleb se svým kámošem z práce, si dávají 2 čili omáčky, jako test, kdo dříve (a jestli vůbec) ji vypije. Caleb to zahrál perfektně jako herec, že dělal, jak čili omáčka pálí, a přitom to byl prostý kečup. Jeho kámoš si mohl s pravou čili omáčkou výpálit a zhořet pusu... Ano zhořet, vím, o čem mluvím, nedávno jsem si od bráchy sám od sebe zkusil sníst čili papričku a půl hoďky mi hořela pusa a bez mlíka bych asi nepřežil, síla!! Nedoporučuji:-) Celkové hodnocení filmu, leč jednoduché, velmi příjemné a zábavné dávám 4* (02.09.2010)

Teda prvních dvacet minut jsem se šíleně nudil. Každý každého jen pomlouvá a je to deprimující. Čekal jsem snímek z hasičského prostředí a ne náboženskou telenovelu o rodinných starostech. V jednom ohni není jen o požárech. Nehledě na to, že pár hasičů tam má docela slušnou nadváhu a nechápu jak tohle zaměstnání můžou dělat. CITÁT - Ty to připisuješ Bohu ?......... Rychle poslouchej, pomalu mluv a pomalu se rozlob Jakob 1:19. Náboženský podtext obsažený v celém snímku mě vadil. Naopak je docela zajímavá ta kniha, nebo spíš deník o čtyřiceti dnech manželství. To co udělal Caleb (Kirk Cameron) okolo 74 minuty ve scéně "počítač", to už silně zavánělo fanatismem. Od šedesáté minuty je příběh už velmi předvídatelný a to co dříve neměl už ztratil úplně. Tedy náboj, akci a reakci. CITÁT - Bůh mě (ho) podržel........ (26.03.2012)

Vymyšlený příběh, ale obsahem natolik pravdivý, že jsem mu věřil...Není to žádný velkofilm, to uznávám...Na druhou stranu je velmi realistický...Podobné situace zažívají milióny manželství na celém světě...Zatím jsem neviděl jediný film, kde by se manželství zachránilo...Ostatní příběhy vždycky končí rozvodem a opětovném naléznutí nové lásky...To že je východisko??!!! Ne, jenom lidská ješitnost...Jsem rád, že režisér i scénarista Alex Kendrick ukázal opravdový způsob záchrany rozpadajícího se manželství...Bůh vytvořil manželství a já mu věřím, že chce pro nás to nejlepší..."Nemůžeš ji milovat, protože ji nemůžeš dát, co nemáš"...Pokud nemáš Boží lásku, nemáš své manželce ani lidem opravdu co dát...Oddal jsem se Boží lásce a funguje to...Prožívám opravdu láskou naplněný vztah...Vždy dávám pět hvězdiček filmu, který mne svým blízkým příběhem dostane na kolena, abych děkoval Bohu za jeho LÁSKU... (29.01.2009)

K filmovému zpracování se vyjadřovat nebudu, tam bych mnoho výtek neměla. Zaměřím se na obsah filmu a proto, kdo neviděl ať nečte, aby si mohl udělat úsudek sám. Vím, že se tu mnohým nezavděčím, ale každý máme svůj názor na věc. Předem říkám, že mám ráda přemýšlivé filmy, které se dotýkají citů i mysli. S tímto cílem jsem se podívala i na tento film. Něco je zde však evidentně špatně. Manželství, které trvá jen pár let je na pokraji krachu a my nevíme, jak se k takovému chování pár po několika letech vůbec dopracoval. Přemýšlíme, zda na počátku jejich poměrně krátkého svazku vůbec bylo něco tak silného, aby do manželství vůbec vstupovali. Nevíme, zda se vůbec někdy pokusili problémy řešit nebo prostě jen čekali, až ten druhý „prohlédne“ případně to prostě nějak dopadne. Ostatně, kdyby se neobjevil , sympatický a chápavý lékař v manželčině zaměstnání, aby zjistila, že coby kdyby…asi by to ještě nějakou dobu pokračovalo manželovým sledováním porna ve volných chvílích a manželčiným trucovitým nezájmem o společný domov. Ale nastává chvíle, kdy se mladý muž svěří otci s tím, že je doma konec. A zde je další kámen úrazu. Víra je podle mne niterná věc, ke které se přistupuje s jistým ostychem a člověk by měl mít chuť do ní proniknout. V tomto filmu je nám předkládána s typickým americkým patosem, který snad ještě znásobil i český dabing. Nedivila bych se, kdyby otcovy promluvy, případně i rady jeho zapáleného kolegy, dokázaly udělat z hlavního hrdiny ateistu. Ale ne, on prohlédl – vyhodil počítač, přestal sobecky škudlit na svou vysněnou loď. A ejhle, když manželka zjistí, že zaplatil její matce nákladnou rehabilitační postel , rázem pochopí, že se její manžel stal úžasným a radostně oba dva všechny problémy hodí za hlavu a obnoví svůj svatební slib navždy, za přítomnosti usmívajících a slzících rodičů i chápajícího kolegy. Podle mě prostě takto moderní film, který by měl promlouvat o síle víry, vypadat nemá. (15.01.2013)

Tento filmu tu má hodně rozporuplné hodnocení i komentáře. Já se přidávám k jeho příznivcům, ale v mnohém chápu i jeho odpůrce. Líbilo se mi hlavní téma: pokus o záchranu vlastního manželství - souhlasím, že toto téma (ač si myslím, že v realitě se přeci jen ještě poměrně časté) se ve filmech příliš nevyskytuje. (Nemáme už odvahu o těchto věcech přemýšlet?) Velice šťastné bylo také spojení tohoto tématu s profesí hlavního hrdiny - film tak dostal i potřebnou akci i realističnost v tom, že se nelze na vlastní manželství soustředit 24 hodin denně :-) Vadila mi jistá naivita snímku i lehkost, s kterou pojednává o věcech víry. Pro mě věřit není tak lehké, jak je to předkládáno tady, stejně jako mluvit o své víře s dalšími. Na druhou stranu souhlasím s honajzem: Dnešní filmy nemají už žádné tabu, tak proč by tím tabu měla být víra hlavních hrdinů? Jestliže uvěřili, proč by to nemohlo měnit jejich život a životní postoje? Zmíněná "naivita" filmu působí místy komediálně, místy pohádkově (např. rozhovor, který zmiňuje heyda), ale obojí může být i příjemné, pokud takto chcete film přijmout. Mám-li uvést souvislost s jiným filmem, pak vřele doporučuji všem, které nepotěšilo zoufalství "Nouzového východu" - zde hrdinové našli jiný "nouzový východ", ať už si o něm myslíte cokoliv. Pro mě bylo nejpřínosnější zamyslet se nad vlastním manželstvím a usilovat o jeho obnovu, kterou potřebujeme stále (ale teď obzvlášť) - ať už na základě ve filmu zmíněné knihy "Výzva lásky" nebo jinak. Tento osobní impulz k zamyšlení považuji za nejsilnější a vzhledem k němu považuji "chyby na kráse" tohoto filmu nakonec za nepodstatné. Zajímavé komentáře: yakoob, Hedka, KrestanFilms, T2, freddy, AGAMEMNON, heyda. (14.01.2013)