Jak rodí chlap

Povídky mají celkem zajímavé náměty, dokonce bych i řekl, že jsou jako ze života. První je dojemná, ale blbě natočená s nesympatickým hlavním (doslova) hrdinou. Druhá je asi nejzajímavější, s pěknou pointou. Poslední je čtvrté cenové kategorie. Pavel Zedníček pěkně lije, hospody jsou hnusné a nedivím se jeho ženě. Snad jeho syn nebude také takový blb. (26.11.2016)

Poněkud zatuchlejší povídkový film, který svedl dohromady tři režiséry, jejichž tvorba se během příštích let rozešla. Zatímco pro Jana Ekla, režírujícího druhou povídku s názvem "Hádanka", to byl první a poslední režijní příspěvek, kterým oblažil na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let českou kinematografii, pro Vladimíra Drhu to byl už čtvrtý film, respektive povídka s názvem "Věrné milování", a začínající Zdeněk Troška byl ještě natolik umírněný, že byste z jeho povídky "Poštovský panáček" jen těžko poznali jeho dnes již typický režijní rukopis. Horší je to, že tenhle film nebyl ani pro jednoho z režisérů nijak podstatně významný. Převládá pocit, že to všichni tři chtěli mít rychle za sebou a do příběhů se moc nepoložili. Je to škoda, protože povídky svůj potenciál měly, ale vzhledem k jejich nízké výrazovosti se jim nepodařilo atakovat víc, než hranici slabého průměru. A to zrovna nejsou "kandrdasky" obsazené povídky. Každá z nich je nějakým způsobem jiná, spojuje je pouze společné téma rodičovství z pohledu táty od rodiny. Každý si ve svém příběhu prožije své trápení, nějakou kritickou chvíli, a hned po skončení každého z nich současně odezní i divákův zájem o nějakém delší dobu přemýšlet nebo se nad ním prožitkově zastavit. Vyplývá z toho, že příběhy jsou odpovídajícím způsobem zrežírované, avšak chybí větší řemeslná kvalita s větším kreativním zanícením. Neotřele vypadající zápletky jsou podávány fádně odtažitým až nezajímavým způsobem. Film si možná dělal nárok, určité ambice na to vymanit se z jednotvárnější normalizační filmové tvorby, ale v globálu to byl spíše výchovný koncert pro fotříky za "sociku", co nějakým způsobem pochybili. To, že povídky nestrhnou svým vypravěčským stylem, se ukázalo jako rozhodující. Asi nejpřípustnější, a možná i na dnešní dobu aplikovatelná, se jeví povídka tehdy s méně známým Zedníčkem. Jeho kreace nezodpovědného otce docela v té nudné šedi zaujme, i když i zde je patrný značný morální podtext, jemuž celý projekt podléhá. Film pro svoje morální a výchovné poselství divácky zapadl. Není příliš vyhledávaný ani pro televizní vysílání, v němž se sice už objevil, avšak i na televizních obrazovkách si k divákům cestu neproklestil. Zajímavý tento film tedy zůstává hlavně v tom, jaké režijní persony se v něm spojily, a co to nakonec vyneslo. A vzešlo z toho to, co jsem popsal výše. Film, který se do paměti nevryje téměř ničím. A když už, hned z ní vypadne. Ojedinělý filmový projekt se zkrátka výraznější odezvy nedočkal. 40% (14.12.2014)

První povídka je jako splněný sen homosexuální pedofila, to sem i na tom nelíbilo. Navíc hlavní hrdina není vůbec přesvědčivý a herecky ho s přehledem zastiňuje i Žaneta Fuchsová. Ve druhé je naprostý facepalm Vlastimil Hašek v roli novopečeného tatínka, přičemž věkově by seděl spíš na dědu nějakého puberťáka. Příběh má zajímavou pasáž nevědomí, která ale končí naprosto nesmyslným závěrem. S tím neudělá nic ani Jirka Lábus, jak je to blbý. Zato třetí příběh je super a Pavel Zedníček tu má výbornou roli, kterou si užil. V celkovém kontextu se jedná o takové tři slabší, ale dobře natočené bakalářské příběhy... (15.09.2016)

Snímek obsahující tři různorodé povídky každá natočená jiným režisérem o tom, jak prožívají narození dítěte otcové. První se odehrává v zasněžených horách, který je pro zajímavost debutem režiséra Zdeňka Trošky, druhý poukazuje na fakt, že během oslavy se takový tatínek může stát i podezřelým z vraždy a třetí je tak trochu moralizační, neboť zde tatínek oslavuje tak dlouho, že ani neví, že ji už manželku s dítětem dovezli domů. Tato povídka se vyznačuje také neobvykle dlouhými záběry. Rukopis každého režiséra je znát a tak se každý příběh ve stylu zpracování viditelně liší.  Příběhy mají v sobě kus reálnosti vedoucí k úsměvu a klasickému ženskému komentáři. “Prostě chlapi!” (28.10.2017)

Povidkovy film Jak rodi chlap se sklada ze tri povidek, vsechny maji spolecneho jmenovatele a to tatinka. S tatinkem se pokazde setkavame v okamzik kdy jeho zensky protejsek privadi ci dokonce uz privedl na svet jeho potomka. Tento okamzik s sebou muze nesti nescetne zajimavych situaci ci zazitku,o kterych nam vypraveji tri povidky . Mne se nejvice libila povidka prvni od rezisera Zdenka Trosky Postovsky panacek z horskeho prostredi.V den kdy se clenovi horske sluzby ma narodit potomek se pro vycisteni hlavy vydava na lyzich v snehove vanici na hrebeny aby do horskych chalup donesl lidem jidlo.Netusi vsak, ze za nim se take vydava Libor,maly klucina ktery uz zna kdo je novy potomek a chce tuto radostnou zpravu sdelit Postovskemu panackovi ,cimz se nam pribeh zamotava, jelikoz zima na horach dovede byti velmi drsna a na lidske osudy se moc neohlizi. (21.10.2008)