3 sezóny v pekle

No... po pravde, toto ma veľmi nenadchlo. Všeobecne mám rád filmy z predvojnového, vojnového či povojnového obdobia. Pravidlo číslo 1 - film musí mať príbeh. Toto je všetkým ostatným zložkám filmu nadradené, i keď výnimky existujú. Po 60-70 min. nudy som si hovoril, že už by sa mohol začať nejaký risovať. To čo z neho nakoniec vzišlo by sa v inom filme dalo vypovedať za 20 minút. Po technickej stránke je film dokonalý. Na české i slovenské pomery film až neskutočne dýcha dobou. Jednoducho atmosféra je výborná, hudba i réžia, to všetko je super. Výsledný dojem mi dosť kazil aj Kryštof Hádek, ktorý mi veľmi nesedí. Naopak tradične dobrý bol Ľ. Kostelný, ale aj neopozeraná poľská herečka K. Gruszková. Nepočítal som koľkokrát zaznelo vo filme slovo hovno, ale pre mňa je tento film, i keď technicky dokonalý a pekne zabalený, tiež tak nejako o hovne. 60% (30.05.2011)

Konečně zase český film, který vypadá jako film. Dobovka s poctivou výpravou, kostýmy, kamerou, hudbou, zvukem i střihem. Ani herecké výkony precizní technickou stránku nekazí. Sice jim s přehledem vévodí výkon Martina Huby, ale ani mladší ročníky nejsou k zahození. Jen mě ten film do sebe nedokázal vtáhnout, jako by byl odtažitý, bez hloubky (70%). (12.01.2010)

Jít si svojí cestou. Ta v závěru filmu vyřčená premisa metaforicky spojuje režiséra Tomáše Mašína s hlavní postavou jeho tak osobitého celovečerního debutu. Který jiný režisér by se rozhodl jít podobně pokornou cestu a nejdříve si osahat řemeslo a vysloužit si ostruhy v reklamním průmyslu a ve videoklipové branži, doslova ovládnout tato trochu přehlížené audiovizuální odvětví a komerčně z něho vytěžit dostatek prostředků na financování svého celovečerního debutu, čímž se stává téměř naprosto nezávislým, stejně jako hrdina jeho filmu? Ona nezávislost má sice také své hranice, ale i přesto je to cesta ojedinělá. Stejně jako rozhodnutí věnovat se osudu dnes zcela přehlíženému fenoménu levicové inteligence přiklánějící se k marxismu, stojící však stranou komunistické strany a jejího režimu. Hlavní postava zjevně inspirovaná postavou Zbyňka Fišera alias Egona Bondyho je skutečně ryzí individuál a jeho filmové osudy se mohou jevit jako symbolické, mají však reálný základ. Coby největší klad Mašínova filmu lze hodnotit onu zvláštní dobovou atmosféru a vizuální stránku filmu, ideové vyznění je trochu sporné, protože Mašín zjevně chce zůstat na bázi filmového tvaru konformní, byť točí o pravé esenci nonkonformismu. Stejný problém ale mají např. snímky o markýzi de Sade atd., do jaké míry mají být zvolené výrazové prostředky kontroverzní v souladu s kontroverzí reálného předobrazu. Jistě by bylo zajímavé vidět šířeji uchopený námět reflektující nejen spíše symbolický příběh o výrazném jedinci snažícím se koexistovat v prostoru ovládaném totalitním režimem, ale třeba o celé generaci levicově zaměřených intelektuálů stojících mimo komunistickou stranu, či třeba o osudech českých surrealistů kolem surrealistické skupiny (Karel Hynek, Zbyněk Havlíček, Vratislav Effenbergr, Karel Teige atd.) či českých trockistů (Záviš Kalandra, Ivan Vodseďálek), to nám snad někdy nabídne jiný podobně ambiciozní projekt. O Egonu Bondym vlastně ani nemusíte jako divák nic vědět, ale přesto si vás získá charismatický Kryštof Hádek ve své zřejmě životní roli. Je zajímavé sledovat jeho umělecký růst a ten fakt, že dnes již utáhne i takovouto velkou porci charakterního herectví. 3 sezóny v pekle jsou prostě v kontextu české polistopadové kinematografie jiný film. A jak je vidět, je velmi důležité Jít si svojí cestou. (28.04.2011)

čeští filmoví tvůrci jsou kreténi, nedokážou se poučit z vlastních chyb a točí filmy pořád stejně. Ať státní fond pro rozvoj a podporu české kinematografie radši investuje do lepšího mikrofonu, ať to chudáci herci nemusí znovu předabovávat (nevím ale, proč to tak udělali i při scéně v uzavřeném bytě bez zvuků z vnější - tam venku ais musela řádit sbíječka...). Už odmítám dělit filmy podle kvality na světové a ty české. Film jako film, češi jsou v tomto oboru zřejmě neschopní a už 20 let to dělají pořád stejně (paradox je, že ty mnohem starší filmy jsou pořád na o hodně vyšší úrovni než ty současné, což je docela smutné). A taky by si tvůrci měli uvědomit, že na hudbě sakra záleží a provázet celým dějem jedním motivem (který byl ještě k tomu tak neskutečně otravný!) nemá v tomhle filmu uplatnění. Například ale Protektor se v tomhle ohledu velmi povedl. Taky by nebylo naškodu sjednotit střih a kameru (rozklepaná vs statická se sem vůbec nehodila). Mělo to samozřejmě i pár světlých momentů, ale ta negativa převládá. (11.12.2009)

Nezávislost, bisexualita, chlast, fet, básně. Miluju básníky! Jsou to osoby, který pohlížejí na svět skrze vlastní rýmy, jsou to nepochopené bytosti, jejichž lyrická aura září v dáli, jsou nepopsatelní. Je vůbec v lidských možnostech vykonstruovat film o těchto lidech, aniž by byl tupou knihou beze slov? Tomáš Mašín to vzal z pohledu básníka. Ze svého úhlu pohledu. Egona Bondyho zprovoznil pomocí extravagance a umu nepoznanému. Světu navzdory. Přiznám se, že ač na mě film po projekci nenechal stopu vytesanou, jsem přesvědčen, že jeho chvíle přijde. A že bude stejně nezapomenutelná jako Bondyho básně, jako výkon Kryštofa Hádka. Děkuju, Honzíku, chci to ještě jednou ;) (19.12.2009)