Zákon gangu

Sons of Anarchy se mohou chlubit prvotřídní péčí o postavy. Jak z hlediska jejich vývoje, tak jejich vrstevnatosti, tvůrce seriálu Kurt Sutter si totiž na svých postavách, jejich přezdívkách, vztazích a příběhovém pozadí vždycky dává zatraceně záležet. Na ploše sedmi sérií se tady rozehrává výborně gradované drama o lásce (nejen romantické), o rodině, přátelství, loajalitě, ale také o nenávisti a pomstě. Drama plné drsných, stylových i dojemných scén, jež jsou vždy skvěle odehrané, ať už jde o veterány jako Ron Perlman a Katey Sagal nebo Charlieho Hunnama v dokonale padnoucí hlavní roli. Navíc mají Sons of Anarchy jeden z nejlepších písničkových soundtracků, který své převážně bluesrockové, rockové a občas metalové skladby neutíná rychle, ale nechává je patřičně vyznít. Pokud je rovnou nepoužije jako podkres do Sutterových takřka trademarkových dlouhých a skvěle sestříhaných koláží. (05.04.2020)

Sons of Anarchy je skvělý seriál. Pokud vás zrovna někdo nebo něco strašně štve, tak si pusťte SoA. Nálož násilí a spád života podle zákonů gangu je přesně ta dávka satisfakce, kterou v naštvání potřebuju. Charlie Hunnam je perfektní. Katey Sagal se naprosto vymanila ze škatulky Peggy Bundové a hraje perfektní motorkářskou matku, která má v hlavě naprosto srovnané své hodnoty. Ví, za co bojuje a především tuhle ženskou by chtěl mít snad každý člověk doma (ať už jako manželku nebo matku). Gemma (K. Sagal) je totiž esencí přímosti, rozhodnosti a jasných cílů, kdo potřebuje, tomu pomůže. SoA je rozhodně výborný seriál. Tak abych už měla našetřeno na toho Harleye! (23.01.2012)

Seriál střídá napínavé dramatické scény s obyčejně nezáživnými jako je tomu tak například u Dextera. Abyste z některé scény dostali pořádný emociální zátah, musí mu předcházet někdy i zdlouhavé budování atmosféry. Ale pokud je vám tenhle vyprávěcí styl blízký, nebudete si nač stěžovat. SoA je povedeným vyobrazením života, který běžný smrtelník nepozná - což je možná i dobře, a tak je mnohem lepší proniknout pod roušku jednoho amerického mýtu prostřednictvím televizní obrazovky a dostatečně si tak vychutnat imaginární poryv větru v rozcuchaných vlasech při jízdě na nablyštěných motorkách, co psaly historii Ameriky. (24.06.2011)

Je cosi shnilého ve státě dánském. Kurt Sutter, jedna z vůdčích osobností za kultovním The Shield, se na svém vysněném dítku o motorkářském království vyřádil, a dnes, po sedmi letech, je setsakra sympatické vidět, že se i přes všechny více i méně ladně vedené odbočky svého konceptu moderního Hamleta udržel. A co je ještě lepší je fakt, že z rozpačitých začátků první a druhé řady postupně vyrostl, a posledními dvěma sériemi nakonec uzavřel jednu z nejlépe fungujících zločineckých kronik - a že konkurenci neměl vůbec slabou. Je možná škoda, že se trochu víc nesoustředil na vedlejší postavy, kterých se za tu dobu na všech možných stranách a ve všech možných konfliktech vystřídá habaděj, ale když to ve výsledku znamená, že se o to víc mohl zaměřit na členy SAMCRO, nemám s tím nakonec nejmenší problém. Samotní motorkáři, i všichni, kteří se kolem nich točí, jsou totiž naprosto bez chyby. Zpočátku se může zdát být družina kolem mladého prince na seriálové poměry zbytečně jednoduchá - všichni do jednoho trpí tou nejextrémnější verzí machovství - ale Sutter je (stejně jako sebe) postupně vybarvuje a zoceluje jednou tragédií vršenou na druhou, a každý z nich je u konce svého času v seriálu tak naplno propracovanou postavu, jak je to jen možné. Prakticky jakékoli konkurenci se pak vzdalují tím, že dokážou být nejen sympatičtí, jako je to v seriálech obvyklé, ale zároveň se nikdy nezbaví jinde tolikrát zanedbávaného zločineckého odéru. Protože když na to dojde, všichni do jednoho postrádají byťjen náznak soucitu a lítosti a je jasné, že z hloubi duše se jim fandit nedá. Dají se pochopit, při nejlepším se s nimi dá soucítit, jsou ostatně stále vykreslení jako obyčejní chybující lidé, ale to je tak vše. A to platí i o hlavní postavě, nejednou tolik připomínající Vica Mackeyho. Od původních šarvátek se soupeřícími motorkáři, přes neúprosné pletky s IRA, přes pokusy vycouvat z vražedného podniku, až po smíření se s realitou; od černobílého mládí dědice království, přes naivitu i pochyby dospívání, přes odhodlání odevzdat se rodině v dospělosti, až po završení jednoho života a kruhu; od mladého jednoduchého motorkáře, přes nekompromisního gangstera, až po životem ošlehaného matadora; autor Jaxovi cestu životem nijak nezjednodušil. Spolu s povedenou akcí jsou na ní mrtvoly, které se kolem něj kupí, jen ponurým pozlátkem. Cesta je to proto stylová a zábavná, a přestože se ani poslední série nezbaví nešvarů jejího zbytečného natahování, nakonec jsem rád za každou minutu, kterou jsem na ni spolu s vránami zažil. The crow flies straight - a perfect line. (11.12.2014)

Už od prvních minut si nešlo nevšimnout jisté podobnosti s Shieldem. Trošku mi to vrtalo v hlavě až do doby, než jsem se dozvěděl, že seriál vznikl stejně jako Shield na FX a stojí za ním i jeden z jeho tvůrců. Pak už nebylo co řešit. Pouze jsem přešel z jedné strany na druhou. Místo, abych fandil zkorumpovaným poldům, tak jsem začal fandit pochybným existencím na motorkách. Dialogy především první série sice dost drhnou, ale jakmile se jde do akce, tak se jedná o skvělou jízdu okořeněnou silnými emocemi. Na seriálu se mi nejvíce líbí, že se nikdo z ničím nesere. Když má někdo blbý kecy, tak se prostě vezme bouchačka, narve se jeho starý do huby a hned mají všichni jasno. O tom, že nikdy nevíte, kdy to váš oblíbenec odskáče, ani nemluvím. 1. série: 75%, 2. série: 85%, 3. série: 80%, 4. série: 90%, 5. série: 90%, 6. série: 95%, 7. série: 95%. (02.04.2013)