Muži v říji

Robert Sedláček se zúčastnil soutěže prvoplánovosti a uspěl. Využil k tomu veškerých příležitostí a to beze zbytku, neunikla mu jediná scéna, kde by nepoužil tu nejvíce se nabízející repliku. Gratulujeme. -------- o několik týdnů později -------- Doplňuji tento komentář, aniž bych jej smazala, protože jsem byla upozorněna na to, že jsem "nepochopila Sedláčkův koncept". Abych tvůrci nekřivdila, pustila jsem si tedy víc jeho filmů, snad proto, abych prozřela. Z tohoto prozření pak vzniklo doplnění předešlého komentáře, hodnocení bohužel zůstává. Pokud je konceptem, to co si myslím, že jím je, připadá mi velmi nuceně a mechanicky naplňován. Jakoby Sedláčkovi chyběla lehkost, zřejmě proto mne ani nenapadlo, že by mohlo jít o uskutečnění propracované myšlenky. Teoreticky propracovaná myšlenka to patrně je, to ano, ale bohužel už ne její realizace. I trapnost, topornost, prvoplánosvost a banalita se přeci dá zasměšnit lehce. Pokud ve filmu nejde vyloženě o onu vynucenost ... Chybí mi tu jakási intuitivnost ... Nebo se jednoduše mýlím a Sedláček prostě jen není a zřejmě ani nikdy nebude můj šálek kávy ... (08.08.2011)

Se spetkou konvencnosti, treba ze to zni strasne, to mohla bejt jedna z nejlepsich komedii za poslednich X let. Takhle se ale nejde ubranit obcasnejm rozpakum, protoze styl "nova nova vlna" nefunguje stoprocentne. I tak jsem se ale kralovsky bavil a par konverzacnich segmentu je tam pro me na hranici geniality. Sedlacek velkej respekt. (01.11.2011)

Neuvěřitelné se stalo skutkem. Zábavná satira i laskavá idyla se silnými postavami a se scénářem, při kterém se člověku nekroutí žaludek. Bez jakékoli přepjatosti, trapné estrádnosti dokázal Sedláček natočit inteligentní film, který se určitými aspekty hlásí k nové vlně (autenticita, slavnost jako prostor satirického vyjevení charakterů), určitými aspekty zůstává veskrze dobový, ale především všemi aspekty baví a trefuje se do obecnějších jevů. Škoda pár momentů, kdy Sedláček začal hledat humor i jinde než v nevzrušivém a nezáludně plynoucím životě malé vesnice. Jinak se mi ale jeho film líbí, navzdory tomu, že chytá spoustu ryb najednou. Záhadným způsobem funguje jako satira, lovestory i vesnická idyla. Spíše než sžíravou formanovskou kritiku věcí veřejných tu hledejme souvztažnost s laskavými taškařicemi Vančurovými či Chevallierovými. (20.07.2009)

Muži v říji jsou nesmírně kultivovaně natočená nuda. Občas se sice poněkud zableskne, ale to se stane asi tak pětkrát, možná desetkrát za celý film. V tom zbytku člověk může maximálně obdivovat slušné herecké, režijní či kameramanské řemeslo, ale nic moc víc. Scénář se příliš nepovedl a humor je sice inteligentní, občas potěší, ale po většinu filmu je natolik plachý, že si jej divák vlastně ani nevšimne. Škoda... Celkový dojem: 65% (21.10.2011)

Svým druhým filmem Robert Sedláček zabrousil do jihomoravské vísky Mouřínov u Bučovic, kde se každoročně pořádají závody ve vábení jelenů. Typově odlišné postavy a postavičky vytvářejí svérázné a někdy i bizarní situace, které vtipně korespondují s velmi dobře napsanými dialogy. Herecky není co vytknout, moc potěšila role Jaromíra Hanzlíka a jeho filmové ženy Marty Vančurové. Vše ostatní působí zcela přirozeně i díky hercům z Dejvického divadla, nebo divadla Husa na provázku. Muži v říji se svým způsobem můžou řadit k lidovým komediím typu Dědictví nebo Vesničce mé střediskové, samozřejmě v rámci nynější moderní doby. Stejně si ale myslím, že film poberou mnohem lépe obyvatelé Moravy a v Čechách zůstane nepochopen. (21.01.2019)