Režie:
Karel FuksaHrají:
Jiří PernesObsahy(1)
Příběh kdysi mocné ženy Jarmily Taussigové-Potůčkové, která se obětovala ideji komunismu, až se sama stala obětí.
Inženýrka Jarmila Taussigová-Potůčková (11.6.1914 - 29.4.2011) se dožila téměř stovky. Ještě před několika lety žila v Domově důstojného stáří v Brně, chodila na procházky, četla noviny, sledovala televizi, pravidelně jezdila na rotopedu a těšila se na návštěvy syna a vnuků. Málokoho by napadlo, že tato čilá stařenka byla kdysi jednou z nejmocnějších žen v poválečném aparátu KSČ a snad jedinou důvěrnicí jejího generálního tajemníka Rudolfa Slánského. Krajští aparátníci se před ní třásli strachy a mluvili o ní jako o "ďáblu v sukni"... Narodila se sice v rodině, kde hlavní autoritou byl T. G. Masaryk, ale brzy se díky svému sociálnímu cítění dostala mezi mladé proletáře. Stala se manželkou židovského komunisty Františka Taussiga, který byl za svou odbojovou činnost za války popraven. Mladá vdova sama strávila několik let v koncentračních táborech, aby se po osvobození dala straně "zcela k dispozici" a pokračovala v realizaci manželových ideálů. Pracovala v různých funkcích "za kulisami" a snad největší moci dosáhla v tzv. Komisi stranické kontroly, kterou sice nevedla, ale díky přátelství s Rudolfem Slánským prakticky plně ovládala a dramaticky zasáhla do mnoha životních osudů. Snažila se všemi prostředky o to, aby vysocí funkcionáři vedli vzorný způsob života, což byl úkol neřešitelný... Záhy po Slánského zatčení skončila i politická kariéra ženy, která se mezitím provdala za MUDr. Potůčka a porodila syna. Mateřských radostí si však dlouho neužila. Byl to tehdy obvyklý scénář - zatčení, kruté výslechy, proces, vysoký trest. Na rozdíl od většiny ostatních se Jarmila Taussigová-Potůčková k ničemu nepřiznala a to jí možná zachránilo život... Ve vězení napsala pohádky pro syna, kterého téměř deset let neviděla a časem také pochopila, že s KSČ se ke světlým zítřkům nedojde. Když byla potom jako jedna z posledních propuštěna, odolala i politickým svodům Gustáva Husáka a na moc provždy rezignovala. (Česká televize)
(více)Recenze (3)
Tvrdá žena - tvrdý život... Taussigová byla zatčena 11. června 1941. Skončila v koncentračním táboře Ravensbrück, kde ji osvobodila v roce 1945 Sovětská armáda... Zavřena byla znovu v roce 1951 a propuštěna v r 1960... Dokument vnímám jako zajímavý ale odflinknutý...tyto informace V něm chyběly ale i mnohé další... Ze syna na rozdíl od maminky šla velmi příjemná energie... více zde: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/106479/ ()
Zajímavý příběh člověka, ženy, která bez mrknutí oka posílala na smrt tuneláře a hochštaplery ve straně. Čistitelka strany… Nechápala, že o ideály, které sama sdílela, ve straně skoro nikomu nejde. Jiřina Taussigová-Potůčková měla přirozený cit pro dobro a zlo, avšak chyběla ji záklopka, která by ji nabídla situační reflexi a znemožnila ji ve jménu dobra páchat zlo. Teprve společenství s nekomunistickými vězni totalitního režimu v komunistickém lágru jí otevřelo oči, nazřela, že strana, které věřila, od začátku lidem nic dobrého přinést nechtěla a brzy po svém vzniku se stala jen další variací na způsob, jak se mít lépe na úkor druhých. Jiřina Taussigová-Potůčková tak mohla klidně zůstat věrná svým ideálům, ale přitom se vzdát víry a lásky ke straně, která nakonec ublížila nejen těm, jež sama poslala na smrt, ale i jí samotné. Ušla tak alespoň nějaký kus na cestě k sebereflexi, který já osobně oceňuji. Pro mě je dokument zajímavý především tím, že představuje první ženu, prvního člověka vůbec, o kterém je mi známo, že se nepodvolil komunistickým prokurátorům a odmítl odrecitovat nadiktovaný text před soudem a hlasem lidu. Tím pro mě trumfla Miladu Horákovou. Nikdy jsem nechápala, jak bylo možné, že se desítky čestných a statečných lidí podvolily a povinné texty nakonec vždy odrecitovaly. Včetně zmíněné Horákové. Bylo jim vyhrožováno perzekucí dětí, ale copak je studium nebo bohaství člověka něco víc než život v pravdě? Byli mučeni a trýzněni, ale copak by nebyli mučeni, odsouzeni a zabiti tak jako tak? Nemohla jsem věřit tomu, že se opravdu nenašel jediný člověk, který text odmítl recitovat – a hle, on se našel. Ecce homo. A co se stalo? Vůbec nic. Jiřina Taussigová-Potůčková jednoduše nebyla před soudní divadlo vůbec vpuštěna a masy tak nemohly být – alespoň jejím prostřednictvím – oblbnuty falešnou výpovědí. Copak by se asi stalo, kdyby takto postupovali všichni? Jiřina Taussigová-Potůčková se tak stává vedle vražedkyně paradoxně i hrdinkou svého druhu. Jedinou připravenou říct zkorumpovaným komunistům před celým národem odhodlané NE. ()
Dělá se z toho špatně... ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize
Reklama