Muži, kteří nenávidí ženy

Kvalitní kriminální thriller, který nabízí netradiční duo vyšetřovatelů: zneuctěného "zuřivého reportéra" a goth hackerku s narušeným vztahem k opačnému pohlaví. Napětí a tajemství. Ponurý, zapomenutý zločin z vylidněného severu, který stále čeká na své odhalení. Pro ně člověk snáze odpustí některé podstatné chybky a berličky: z počátku je to třeba všemocné hackerství Lisbeth. Nebo důvod, proč starý Vanger tak dlouho neiniciuje žádné vyšetřování. Atd., atd. Těch drobných prohřešků je celá řada. Řekl bych: "Sedm se slabším vrahem, ale zajímavějšími vyšetřovateli." Slabé ****. (17.08.2010)

Nejak jsem nezjistoval, o co tu jde, proste jsem mel chut na kvalitni kriminalku a tu jsem taky dostal. Uvod je sice lehce rozvleklej, ale kdyz clovek precka nakejch 15 minut, tak se to rozjede. Tohle se da oznacit za temnou detektivku, protoze hlavni hrdinove postupne zjistujou dalsi a dalsi stopy a dostavaj se k zaverecnymu odhaleni. A je fajn, ze film neni moc predvidatelnej a dalsi stopa vam dojde zhruba v momente, kdy dojde hrdinum. Krome kvalitniho a dobre napsanyho pribehu tu je taky skvela syrova kamera, takze to je ve vysledku skvele atmosfericka zalezitost, napinava az do konce. Co se tyce hercu, ty hrajou perfektne, jen ta Rapace je fakt dost hnusna. Ani mi neprislo, ze ma film pres dve hodiny a klidne bych si jeste chvily dal. Jasnejch 5*. (20.06.2011)

Ten film je taková slušná detektivka, ale tísnivou atmosféru knihy to dost postrádalo, Lisbeth mi přišla starší a ne tak sympatická a o Mikaelovi raději ani nemluvím - nejenže ve filmu působí dojmem, že sám vlastně nevyřešil nic, ale ještě ke všemu nevím, kam se poděl ten úžasný, chytrý a sebevědomý sympaťák, do kterého se zblázní prakticky každá žena v okolí. (30.12.2009)

Neubráním se srovnání s Fincherovou verzí. Svět Millennia v přepisu Opleva je méně okázalejší, ale až překvapivě je natolik vynalézavý, že americké verzi mnohokrát nezbylo, než některé scény doslova ocitovat společně s typovým castingem (ať už záměrně nebo ne). V této verzi je poněkud logičtější provázání Blomkvista s případem Harriet, je zde prezentován mnohem přehledněji rodinný strom Vangerů, ale sám Blomkvist je méně charismatický a jeho vztah se ženou jako by ani neexistoval. Lisbeth Salander je mnohem více dospělejší, celkově zralejší a není to taková hračička. Této podobě Lisbeth více odpovídá její nový kurátor, který je v mnohém nechutnější a nebezpečnější. V Blomkvistově linii chybí roztomilý vztah s kočkou v chatce na ostrově Hedestad a Lisbeth nám nedopřeje příliš ze svého lesbického románku na jednu noc. Švédští Švédové zkrátka nejsou tak éteričtí jako ti Američtí, což se nejvíce podepisuje na postavě Martina (sic Stellan je Švéd). Zásadní změnou je vodítko k biblickým odkazům. Způsob, jakým dojde ke sblížení mezi Lisbeth a Blomkvistem je odlišný jen v delikátních detailech, což je příjemné. Nicméně setkání s rodinou Vangerů v nemocnici, které je u Finchera vymazlené, nahradilo suché makiavelistické blábolení. Švédský film je dále mnohem méně tolerantnější k nacizmu, chybí postava archivářky, nicméně klíčová katarze spojená s Lisbethinou minulostí je výrazně surovější a realističtější. Kontrastně pak australská kapitola je jak z jiného světa, stejně jako Lisbethino naloadovaní majetku v závěru poněkud méně zapadá do celého obrazu. A pointa? Ve švédském filmu, který se jmenuje Muži, kteří nenávidí ženy, je poslední záběr na zamilovaného muže (!), zatímco v americké se hlavní hrdinka nového věku potýká se zlomeným srdcem. Ehm. (12.01.2012)

Nedávno som si prečítala knihu, takže som sa nevyhla porovnávaniu - film má síce dve a pol hodiny, aj tak však použil dosť skratiek a zmien, ktoré dej urýchľujú a zjednodušujú. Je to pochopiteľné, stále je to solídna kriminálka a ako filmová adaptácia obstojí. No kniha je predsa len o sto percent detailnejšia, prepracovanejšia, logickejšia a veci do seba tak akosi lepšie zapadajú. (12.07.2012)