Hvězdná brána: Hluboký vesmír

Stargate Universe šla svou vlastní cestou. Já si svoji cestu k ní hledal poměrně ztuha, protože jsem si tu odlišnost odmítal připustit. Až osmá epizoda (Time) mě přesvědčila, že nemá smysl na něco čekat, a že se budu muset přizpůsobit - ale hlavně ŽE MÁ SMYSL se přizpůsobit. SGU je jednak vážnější (nebo chcete-li méně klukovsky zábavná) a mnohem kompaktnější než jeho starší sourozenci, a není to rozhodně jen tím omezeným okruhem lidí, kteří se v ní objevují, ani existenční klaustrofobií z gigantické milion let staré lodě a tisíců světelných let prázdnoty okolo. Epizody jsou daleko provázanější, hrdinové tu opravdu jdou od problému k problému, včetně svých vlastních, vnitřních - a časem je můžete vnímat jako živé a celkem komplikované postavy. Bohužel to tak trochu drhne, pokud jde o jejich (ne)smrtelnost. Při nějakém pokusu o realismus by ale jinak bylo během pár dílů po všem, protože by došly postavy:) Ale filmařsky je to opravdu povedená práce a nelituju času, který jsem s týmem nedobrovolných obyvatel Destiny strávil. Smůla je, že i když si cením toho jak to tvůrci během těch dvou sezón průběžně onačili, nevybavuje se mi kromě už zmíněné osmé epizody žádná, kterou bych mermomocí chtěl vidět znovu. No, možná bych uvažoval o pár dílech z poslední čtvrtiny (s bombou a s archivem na Novu) Kdyby tu byla třetí řada, kde by se možná rozjely možnosti nabídnuté příchodem Novanů, anebo se podařilo nějak zahaluzit důstojný konec, a ne ten zcela zjevně narychlo utnutý kryovýlet, mohlo to být o něčem jiném. Takhle se obávám, že nemůžu jít za 70%, vyhrazených pro sympatické záležitosti, kterým ale chybí něco, co by mě táhlo zpátky. A to je škoda, protože takovýchhle ne úplně hard sci-fi je zatraceně málo. Teď se mi sice nechce, ale myslím, že na doktora Rushe, Nicole Wreyovou (BTW asiatka a lesba, kdo to kdy ve sci-fi seriálu viděl?;)), Scotta, Greera a všechny ostatní, za celkem krátký čas zapomenu. Vám se to stát nemusí, ale pokud dáváte přednost lehčím space operám jako Star Trek nebo původní SG-1, dost vážně hrozí, že to bude z důvodů nacházejících se na opačném pólu spokojenosti:) (02.06.2013)

Pilot dopadl na výbonou, Roberta Carlylea miluju, jeho postava je zatím dost rozporuplná. I tak se mi líbí. Akce, ponurost, herci, HUDBA, všechno se mi líbí a až se situace na Destiny trochu uklidní, myslím, že začnou hlavní hrdinové i hláškovat. Tak pak to bude paráda. Zatím náběh na nejlepší SG seriál. - tak (po 10 dílech) se neobjevili mimozemšťani, akce taky téměř nulová, hlášky se také neobjevily, očekávání nevyslyšena. I tak, mě to baví, ale bohužel - Atlantis je Atlantis....AKTUALIZACE: po desátém dílů druhé řady se konečně začlo něco dít. Objevil se pořádný nepřítel a díly dostaly trochu šmrnc.. Dost mě udivuje, že když se to konečně trochu rozjelo a začlo bavit, tak seriál odpískali. :-( (06.10.2009)

K SGU jsem byl původně skeptický, proto jsem se k ní dostal až letos. Zpočátku jsem si mysle, že moje skepse byla oprávněná, protože první polovina první série skutečně za moc nestála. Ale pak se to začalo zlepšovat a hlavně druhá série byla výborná. Hlavní devizou téhle série není odlehčená atmosféra a nahláškovaný O'Neill (SG-1), ani parádní prostředí (Atlantida), ale perfektně napsané a komplikované postavy. Komplikované je asi to správné slovo, protože, snad s výjimkou Chloe, nikdo není opravdový klaďas. Hned u dvou hlavních "hrdinů" Younga a Rushe budete přemýšlet, kdo je vlastně větší parchant. A neztratí se ani další postavy. Jedinou zásadní výtkou je otevřený konec, který mě tady opravdu zamrzel. 1. série - 70 % 2. série - 90 % (04.07.2014)

Kolísající kvalita dílů je u Stargate samozřejmostí, stejně jako papundeklové kulisy a místy slabší triky. SGU se ale konečně vydala cestou všech moderních sérií jako jsou Heroes nebo Battlestar Galactica, což znamená pořádnou výpravu, zaměření na lidské osudy a vše s tím spojené. Od Galacticy tak trochu okopčila i dokumentárně laděnou kameru, která ale má podle mě v SGU mnohem větší uplatnění, než v BSG. Co se příběhu týče, není bez logických zádrhelů, občas to zaskřípe, ale občas se taky vynoří velmi zajímavá pointa. Kolísavosti dílů se nicméně nevyhnul ani nový Stargate a někdy se hra na dramatičtější strunu dost míjí účinkem, pročež jsem občas při sledování zakusil i nefalšovanou nudu. Robert Carlyle se taky časem okouká a tak mi v půlce druhé série pomalu dochází nadšení a trpělivost. Přesto to ale byla až doposud poměrně fajn jízda a ten základ tam je, tudíž fajnové tři hvězdy, snad se to dokope do uspokojivého konce. EDIT: Konec, ač násilnej, mě dojal a trefil se přesně do tý malý skulinky mezi patosem a sentimentalitou. Nakonec to bude za 4 :-) (09.05.2010)

Robert Carlyle opět sere zlato jakožto Dr. Rush a já můžu konečně prohlásit, že jsem ho za poslední roky viděl ve více hereckých pózách než všechny rozmazlené hollywoodské podvraťáky, jež si penetrují tělní otvory zlatými plešouny, za celý život. Nový Stargate je dospělý, bravurně vypointovaný, neštítí se krve šplouchající všemi směry, charaktery mají šířku i hloubku a vizuál konečně pobral dostatek kapesného, aby si mohl dovolit nonšalantně rozhazovačný škleb. Každá postava mi přirostla k srdci lépe než krevní sraženina a po poslední epizodě se mě zmocnil mučivý žal a ještě mučivější výhled na budoucnost ve vězení zvaném planeta Země. Za snad jediný možný kaz by se v té naší hnidopišné galaxii mohl považovat pomalejší rozjezd druhé série a s tím spojených pár těžce neúderných a navýsost rozředěných epizod. Můj stupeň nerdovstí každopádně ještě nevykvasil do výšin Battlestaru Galactica, takže tímto dočasným restíkem omluvte svědivou skutečnost, že ono údajné nestydaté vykrádání nechám prozatím ležet pod pěti čistokrevnými hvězdami. (22.07.2013)